Proces začal ve středu v Justičním areálu Na Míčánkách čtením obžaloby a výslechem obžalovaných. Větší část ze 23 souzených (mezi nimiž je 22 mužů a pouze jedna žena) ale k soudu poslala omluvenku. Jelikož u hlavního líčení nechtějí nic uvádět, stejně jako mlčeli u výslechů na policii v přípravném řízení, nechali se zastupovat pouze advokáty.
Korupční aféra
Získávání řidičských průkazů bylo podle obžaloby provázeno různými trestnými činy: podplácením, přijetím úplatků a zneužitím pravomoci úřední osoby. Však to také předloni v květnu byla korupční aféra, která vzrušila nejen celou metropoli, ale hovořila o ní doslova celá republika. Kdo také kdy dříve viděl, aby na základě policejního vyšetřování muselo být rozehnáno téměř celé oddělení zkušebních komisařů magistrátu hlavního města!
Skutky, které policisté zmapovali a podložili důkazy (vyšetřovatelé totiž předpokládají, že podobná praxe mohla být běžná i v minulosti, což ale prokázat nelze) shrnulo státní zastupitelství do 18 bodů obžaloby. Ty mapují hříchy, k nimž mělo v konkrétních autoškolách docházet při závěrečných zkouškách adeptů řidičského umění (případně zájemců o rozšíření skupin oprávnění) od sklonku roku 2010 do poloviny května roku následujícího. Tehdy policejní komando zasáhlo přímo v době zkoušek.
Jak to 16. května prožíval v autoškole na Strahově, přiblížil soudu František Drda: „Já měl na starosti evidenci, žáky jsem vůbec neviděl. Najednou rána do dveří – policejní zásah. Já řekl, že je mi špatně a chci napít, zasahující policista mi řekl, ať držím hubu. Pak povídali, že mě nemají na indexu; že jsem byl v nepravou chvíli na nepravém místě…"
Mírnost za peníze
Kriminalisté i státní zastupitelství si ale jsou svým úlovkem jisti. A jednotlivé body obžaloby si jsou podobné jako vejce vejci: učitelé předali úplatek komisařům, kteří pak přimhouřili oči nad výkony konkrétních žáků. Kritériem pro výrokem „prospěl" se pak u zkušební jízdy, ale v případě otázek z nauky o konstrukci a údržbě i u zdravotnické přípravy stal podle obžaloby výhradně předaný úplatek – a nikoli předvedené dovednosti a znalosti. A v některých případech měli komisaři dokonce tolerovat pomoc učitelů poskytovanou žákům při vyplňování testu z pravidel silničního provozu!
Jednotlivé případy jsou jak psány přes kopírák. Co se liší, jsou data, místa, jména – a výše předávaných částek. Ty se podle obžaloby v jednotlivých případech pohybovaly od minimálně dvou tisíc korun po 29 tisíc. Ano; v jednotlivých případech – mělo jít tedy o částky předávané za každý zkušební půlden.
Nedostali a nežádali
Ti z obžalovaných, kteří se rozhodli vypovídat, ale zásadně odmítají, že by k bezproblémovému a úspěšnému složení závěrečných zkoušek uchazečů o řidičák mohly pomoci předané peníze. „Nikdo mi žádný úplatek nenabízel a ani jsem žádný nepřijal," zdůraznil například bývalý komisař Jaroslav Čuřík. Téměř stejná slova použili i Robert Franěk, František Lebeda, Milan Pick, František Drda, Václav Sedláček či Zdeněk Vrbický – rovněž někdejší zkušební komisaři; zdůrazňovali, že o peníze ani nikdy nežádali.
Shodovali se i v tom, že s učiteli autoškol, kteří jsou nyní mezi spoluobžalovanými, neudržovali žádné bližší kontakty. Setkali se s nimi jen při zkouškách, obyčejně tak dvakrát třikrát do roka – a to ještě do poslední chvíle nevěděli, na kterou z autoškol je vedoucí pošle. Zajedno jsou obžalovaní exkomisaři také v tom, že nejen oni sami neměli s úplatky cokoli společného. A shodnou se i v tom, že ani nikdy neslyšeli, že by všimné bral kdokoli z kolegů.
Úplatky? Ne, poplatky!
Policejní detektivové sledující dění v autoškolách sice zaznamenali, že komisaři přebírali od učitelů peníze – podle slov obžalovaných však rozhodně nešlo o úplatky. Mělo se jednat o správní poplatek ve výši 700 Kč za každého žáka (případně nižší částky, pokud někteří skládali opravné zkoušky).
Povolání zkušebního komisaře s sebou zjevně nese zvýšené riziko zapomínání peněženky. I to by mohlo vyplynout z vysvětlení, která bývalí komisaři nabídli soudu k případům, kdy policisté zaznamenali, jak si předávají peníze mezi sebou. Vždy se podle jejich slov jednalo o půjčku (nebo vracení půjčky) související se zapomenutou peněženkou. Jednou šlo o peníze za oběd, jindy o pětistovku půjčenou před cestou k doktorovi, kde bude třeba zaplatit i za léky…
V souvislosti s návštěvou lékaře ostatně Franěk nabídl i další pozoruhodný pohled do zákulisí zajišťování závěrečných zkoušek. Obžalovaný hovořil o tom, že osudného 21. března 2011 zajišťoval testy na počítači kolega; on do autoškoly nedaleko náměstí Republiky dorazil po ošetření až na jízdy doprovázené ústním zkoušením. „Po infuzní terapii je člověk dezorientován; omámen," vypověděl ke svému tehdejšímu stavu. Rychle ale dodal, že natolik omámen, aby nebyl schopen vykonávat svoji činnost, zase nebyl.
Kolem policejních záznamů bude boj. Soudní jednání předseda senátu Karel Steiner odročil na polovinu září (ani tehdy ale proces zřejmě ještě neskončí). Má být vyslechnuto množství svědků – především by v jednací síni měly být promítnuty a puštěny záznamy pořízené policií, představující hlavní důkazní materiál. Že právě ty budou rozhodující, potvrdil Milan Hulík, jeden z početného davu advokátů. „Ale pokud je něco nahráno, ještě to neznamená přijetí úplatku," zdůraznil obhájce s dodatkem, že nebude jednoduché rozlišit, kdy šlo o úplatky a kdy o peníze z poplatku. „Zrovna u mého klienta došlo k předání peněz v jednom případě – a nelze zjistit, o jaké peníze se jednalo. Přijetí úplatku bude obžaloba prokazovat těžko," míní Hulík. Klára Long Slámová, další známá tvář mezi advokáty, se v aktuálním stavu řízení nechtěla vyjadřovat. „Teď je to hrozně předčasné," řekla Deníku. To, že nemusí být vše tak, jak se jeví na záznamech, naznačují i slova některých obžalovaných. Ti například odmítli, že by žákům při vyplňování testu někdo radil. Nicméně – pokud uchazeči o řidičák neumějí dobře česky, pomáhají jim s porozuměním úřední překladatelé. Ti tak skutečně při psaní testu asistovali. V obžalobě, která uvádí i konkrétní žáky, na něž měly být kvůli úplatkům kladeny nižší nároky, skutečně figurují i jména vietnamská a jména znějící rusky. Ani věta „Jak je to s úplatkem" prý v autoškole nezazněla, i když se to zdá policejní záznam potvrzovat. Ve skutečnosti prý nebyla řeč o „úplatku", ale o „poplatku": řešilo se, jak je to s poplatkem za zkoušku neslyšícího nebo snad hluchoněmého žáka, který musel přijít opakovaně. Předchozí komisař ho odmítl vyzkoušet, jelikož nebyl k dispozici tlumočník znakové řeči. A jasně, že tentokrát klient neplatil, protože už měl zaplaceno z minula…
