Jiří P. se ihned po vynesení rozsudku vzdal možnosti odvolání – a protože stejně se zachoval i státní zástupce Zdeněk Čermák, výrok okamžitě nabyl právní moci. Za této situace může soud sepsat rozsudek jen jako výrok bez odůvodnění verdiktu, pokud s tím obě strany vysloví souhlas.

„Napište to ve zkrácené verzi, ať s tím nemáte práci," konstatoval Jiří P., jenž v jednací síni vůbec vystupoval jako člověk, který v zamřížované cele pochopil, že se musí změnit. A že změnit svůj život také chce, protože už nadále nehodlá propíjet se ode dne ke dni ve společnosti lidí, jejichž světem je chlast, násilí a drogy; míní vyznávat jiné hodnoty: žít slušně, mít práci, rodinu… Proto také uvítal – alespoň podle jeho slov – že součástí rozhodnutí senátu Ivo Zelinky je i nařízení absolvovat protialkoholní léčbu ústavní formou.

Alkohol se na projednávaných trestných činech Jiřího P. podepsal skutečně podstatnou měrou. Právě pod jeho vlivem loni 3. března kolem půl desáté večer řádil na náměstí ve Voticích. Když se náhodně setkal se svou partnerkou, jež rovněž měla upito, ztropil žárliveckou scénu a nerozpakoval se ji čtvrt hodiny mlátit přímo před objektivem bezpečnostní kamery, která sice v nevalné kvalitě, ale přece jen zaznamenávala jeho počínání. Řádění agresora až po drahné době zastavil svědek. Rozhodně přitom nešlo jen o nějako pošťuchování.

Fyzické napadení

Po slovním útoku následoval úder hlavou do obličeje, facka, rány pěstí do různých částí těla, ale i útok hozenou nedopitou láhví, kterou si žena nesla, a zranění na hlavě nástrojem, jehož určení soud v rámci dokazování věnoval značnou pozornost. Dospěl k závěru, že šlo o plastovou rukojeť kuchyňského nože – bez čepele – kterou dotyčný u sebe nosil „na zpevnění zápěstí"; ne ale o sekáček, jak se původně domnívala napadaná. Usuzovala tak ale jen podle toho, že její muž sekáček u sebe běžně nosil – a když ji zranil na hlavě, měl prohlásit: „Můžeš být ráda, že jsem tě vzal tupou stranou!"

Přímo nějakého nebezpečného nástroje tedy Jiří P. nepoužil, byť měl u sebe i nůž. Ten vytáhl až na policejní služebně; přímo na místě činu přivolaní policisté kudlu připevněnou k levé noze u podezřelého nenašli, třebaže na osobní prohlídku nezapomněli ani na náměstí. Útok, po němž si žena poležela dva dny v benešovské nemocnici, kvalifikoval soudce Zelinka jako výtržnictví a ublížení na zdraví.

Dokonce zvažování, zda se nejednalo o pokus vraždu, pak bylo ve hře při posuzování útoku na dvojici žen z partnerčina nejbližšího příbuzenstva, k němuž došlo loni 10. května kolem sedmé večer v domě v Pravěticích. Tehdy měl Jiří P. v ruce nikoli sekáček, ale sekeru. A ne zrovna malou, máchal těžkým kalačem na štípání dřeva s metrovou násadou. Naštěstí jím nikomu nezpůsobil vážnější újmu.

Trestná výprava

Podnět k napadení příbuzných partnerky, u nichž dvojice rovna bydlela, zřejmě dalo rozhodnutí jednoho z mužů z rodiny: ten problémovou dvojici vykázal z domu. Na dálku; vyhazov přišel po telefonu. Jiří P. nelenil a vydal se pěšky na trestnou výpravu do nedaleké Načeradce, kde se zrovna měly zdržovat dvě příbuzné jeho ženy.

Společně s ním vyrazila i partnerka, ale vinou opilosti nedokázala držet tempo; cestou odpadla. Příbuzné ale telefonem varovala, že je Jiří P. hledá – a zuří. Nelhala. „Já tě zabiju, já vás sestřelím," hulákal osamocený agresor na náměstí, kde zastihl své oběti. Ty ale nasedly do auta a odjely domů, takže se žádná mela nestrhla.

O to větší rachot nastal v Pravěticích, když se tam útočník pěšky vrátil. Popadl sekyru, vyrazil dveře – a s hrozbami zabitím zaútočil na jednu z žen. Lehce ji tupou kalače zranil na hlavě; šlo ale „jen" o tržnou ránu po úderu vedeném nikoli kolmo, ale tečně k hlavě. Žena prý uhnula a sekyru chytila za topůrko. Vlastním čelem ji pak ještě praštil do hlavy a kopl do obličeje; napadená pobyla dva dny v benešovské nemocnici. Druhá z obětí vyvázla s krvácením z nosu po ráně pěstí. Pak útočícího agresora zklidňovala jeho partnerka.

Demonstrativní útok

Navzdory použitému nástroji a opakování zcela jednoznačných slov soud Jiřímu P. uvěřil, že sekyrou jen praštil do skříně a oháněl se jí, ale neměl v úmyslu nikomu ublížit. Byť i policistům po či nu říkal, že až ho pustí, bude muset „jít to dokončit" – a opět se vyjadřoval naprosto výstižně a bez možnosti omylu. „To bylo vlivem počínajících abstinenčních příznaků," vysvětloval Jiří P. v jednací síni.

Pokus o vraždu to nebyl, míní soudce Zelinka, jenž v tomto skutku spatřuje pokus o těžké ublížení na zdraví, přičemž k dokonání činu nedošlo. „Pokud by obžalovaný chtěl poškozenou usmrtit, vedl by úder velkou silou a zřejmě shora dolů; nemáchal by sekyrou horizontálně," poznamenal předseda senátu.

Zmínil také, že pokud by šlo o smrtící ránu, už s ohledem na váhu sekyry by poškozená neměla šanci chytit topůrko a útok eliminovat. „Navíc by neútočil jen jednou, ale v afektu by útočil vícekrát; dokud by viděl aktivní odpor," konstatoval Zelinka, který má jasno: šlo o útok demonstrativní, bez skutečného úmyslu usmrtit.

Soud rozhodoval o uložení trestu odnětí svobody rozpětí od tří do deseti let. Po zvážení všech okolností činu i jeho následků senát považuje za postačující čtyřletý trest, tedy při spodní hranici sazby – a nikoli se standardním zařazením do věznice s ostrahou, ale resocializaci by mělo napomoci zařazení do mírnějšího typu věznice s dozorem. Důležité je také vůle obžalovaného zbavit se značné závislosti na alkoholu.