Tragické následky potyčky přičítá Nataša S. vypitého alkoholu. Hlavní chybu ovšem nespatřuje u sebe konzumací vinného střiku z krabicáku se podle znaleckého vyjádření uvedla do stavu opilosti vyjádřené hodnotou 1,75 promile ale pití zazlívala svému muži. Ten měl v okamžiku smrti v krvi 2,28 promile.

„On když byl střízlivý, tak byl dobrý, ale když byl opilý, byl agresivní," prohlásila obžalovaná, jež tvrdí, že sama se dala na chlast kvůli tomu, že ji její muž během sedmiletého manželství psychicky deptal. S tím ale jaksi neladí fakt, že protialkoholnímu léčení se podrobovala už ve vězení doma na Slovensku podstatně dřív, než se přestěhovala a seznámila se se zavražděným.

„Nadával mi drze a ponižoval mě," řekla obžalovaná a odmítavě kroutila hlavou, když předsedkyně senátu Alexandra Chrdleová poznamenala, že svědci hovoří o tom, že to bylo spíše naopak. „K jiným byl dobrý, ke mně byl zlý," odmítla šmahem svědectví, které zavražděného charakterizují jako hodného, tichého, slušného a pracovitého střízlíka, jenž navzdory sporé postavě byl velmi šikovný a skutečný tahoun. Ovšem po práci se rád napil; to ano.

Ztráta paměti

Osudného dne, kdy přišel na návštěvu mužův kamarád a spolupracovník, se popíjelo už od rána. Odpoledne po odchodu hosta se strhla hádka. Ženin křik přitom podle svědectví lidí ze sousedství nebyl v domku ničím neobvyklým. „On mě v opilosti udeřil pěstí do hlavy, až mi začala téct po čele krev, já mu vrátila facku a začali jsme se prát," tvrdila u soudu Nataša S.

Na to, jak vzala nůž a bodla, si prý ale nevzpomíná. Alespoň nyní; protokol z výslechu na policii napovídá, po činu se k okolnostem výslechu přece jen dokázala vyjádřit obšírněji. V jednací síni ale trvala na svém: „Jak a kam jsem ho píchla, to si nepamatuji."

Se lží neuspěla

Obžalovaná si dokáže vybavit jen to, jak se po činu usadila v křesle a dál popíjela víno se sodovkou. Po půlhodině se vrátila k manželovi ležícímu v tratolišti krve a když zjistila, že nejeví známky života, zavolala policii. Oznámila, že našla chotě zavražděného. „Manžela mi zabili," opakovala u soudu, co řekla při telefonátu na tísňovou linku. A policistům se zprvu snažila tvrdit, že na mord přišla, když se vrátila z nedalekého obchodu a všechno v domě bylo zotvírané… Kriminalisté ale neuvěřili; pachatelku zadrželi ještě v den vraždy. „Nepamatovala jsem si, že jsem ho píchla," snažila se obžalovaná vysvětlit soudu vysvětlit svá tehdejší tvrzení.

Ve skutečnosti se do obchodu sice vydala s krví na čele, na ruce i na botě ale až s odstupem po spáchané vraždě. Odnesla si cigarety a dvě PET láhve vína, protože krabice došly. Podle slov prodavačky se motala a nedokázala udržet přímý směr. A na otázku, co se jí stalo, reagovala jen zahučením…

Mord ze žárlivosti?

Tak jako jsou stěží pochopitelné okolnosti vraženého útoku, je těžko pochopitelný také jeho motiv: hádka kvůli údajné nevěře. Šlo ovšem o událost zhruba dva roky starou! Nataša S. tehdy nechala v domku přespat známou, které ujel autobus a podezřívala svého muže, že s ní mohl „něco mít", když se vrátil z hospody a prý se v pokoji zamkli. Od té doby mu tropila žárlivé scény a výčitky na toto téma podle jejích vlastních slov předcházely i vraždě.

Mohl se bránit!

„Zabít jsem ho nechtěla," popírala žena obžalovaná z vraždy úmysl, „kdyby mě nevyprovokoval, tak by se to nestalo." V jednací síni také odmítla, že by s útokem zákeřně čekala, až si oběť bude svlékat tričko; přesně na chvíli, kdy muž bude mít zvednuté ruce a zakryté oči. Sama policistům po činu řekla, že bodnou ránu zasadila právě v tomto okamžiku. V jednací síni ale vehementně popírala, že by číhala na chvíli, kdy se manžel nebude moci bránit. „Není pravda, že bych něco využila. On se bránit mohl! Proč se nebránil vždyť to bylo tenké tričko; mohl mě praštit rukou nebo mi nůž sebrat," prohlásila žena, která soudu nenabídla slova lítosti, jak v podobných případech bývá obvyklé.

Osudného dne ostatně telefonovala jen na policii; ani se nepokusila přivolat lékařskou pomoc. „Já nemám číslo," tvrdila v jednací síni. Odmítla také znalecké vyjádření o útoku vedeném velkou silou, kdy čepel pronikla zhruba do osmicentimetrové hloubky. „Já ho jen tak píchla; měla jsem v úmyslu postrašit ho, aby trpěl. Kdyby to bylo velkou silou, tak je ta rána hlubší; ten nůž zajel asi centimetr," nechala se slyšet obžalovaná.

Verdikt by Nataša S. mohla vyslechnout v pátek, do kdy je rozplánováno hlavní líčení. Soudkyně Chrdleová ale nevylučuje, že by rozsudek mohl být vynesen již zítra.