Mladíka z Kolína, který před činem spáchaným v loni listopadu žil několik měsíců jako bezdomovec v hlavním městě, dohnala k těžko pochopitelnému činu vášeň pro luxus. Jeho světem bývaly diskotéky, kluby a bary, přičemž se toužil vyrovnat dalším jejich návštěvníkům. Jak útratou, tak drahým značkovým oblečením.

Na tenhle životní styl potřeboval hodně peněz  vlastně však nikdy vážně nepřemýšlel o tom, že by si je měl obstarat prací. Klamal své okolí, okrádal kamarády i členy rodiny  a právě proto skončil loni v létě jako osoba bez přístřeší. Na ulici. Dokud bylo teplo, nějak se protloukat se mu dařilo. Pak ale přišly mrazíky  a bylo zřejmé, že takhle to dál nepůjde. „Chtěl jsem se nějak odrazit ode dna," vysvětloval soudu, co bylo jeho cílem.

Martin K. dospěl k závěru, že bude nejlepší pronajmout si byt. Uvažoval o Karlíně. Jasně a nakoupí oblečení. Spoustu věcí. Dokonce si předem sepsal seznam, za co všechno bude utrácet. Počítal s tím, že bude v balíku. Měl za to, že v dědečkově bytě by mohl najít něco kolem milionu. Spíš víc; možná i půl druhého milionu. To byl důvod, proč musel dědeček zemřít.

„Kdybych myslel, že tam bude jen deset nebo dvacet tisíc, tak bych tam nešel," nabídl svoji logiku pachatel, který se k činu přiznal. I k loupežnému motivu vraždy.

Zákeřný útok

Dědu okradl už v minulosti; před třemi nebo čtyřmi lety mu z jeho bytu v paneláku ve Stodůlkách sebral 50 tisíc. Kvůli tomu s ním dědeček přerušil kontakty. Až těsně před vraždou se to změnilo. Martin K. dědovi zavolal, že má v úmyslu odjet do zahraničí, začít pracovat a změnit svůj život. Získal od něj půjčku 1500 Kč.

A osudného 11. listopadu ho po osmé večer vylákal ke vchodu do domu s tím, že je půjčku vrátit. Nedostavil se ale s penězi, nýbrž s děsivým plánem. A s nachystaným kuchyňským nožem. A s pepřovým sprejem.

Obojí také použil. Jakmile dědeček sjel výtahem ke vchodu a otevřel dveře, 65letého muže bez jediného slova oslepil slzným sprejem a zasadil mu pět bodných ran. Tělo vrah odvlekl do sušárny, kde stáhl oběti kalhoty, jimiž pak utřel krev před výtahem.

Nato se vydal po schodech do 10. patra k dědečkovu bytu. Když si odemkl, vrhl se s nožem i na dědovu družku. Ta se bránila a kudlu vrahovi vyrazila z ruky. On pak v útoku pokračoval střepem ze zrcadla rozbitého při potyčce. Ženě způsobil vážné zranění, které sice nebylo bezprostřední hrozbou, ale bez odborné pomoci by podle slov znalce Petra Tomáška nejspíš vedlo ke smrti. Naštěstí zasáhl podnájemník, který přiběhl s plynovou pistolí. Martin K. tak byt opustil s krví na rukou a bez kořisti.

Peníze na dárek?

U soudu nepopřel, že na termín skutku, který plánoval delší čas, měly vliv narozeniny přítelkyně, s níž byl v kontaktu přes mobil a sociální síť.  K mordu se vrah odhodlal  v předvečer chystané oslavy, kdy za ním dívka měla přijet do Prahy a on jí chtěl dát dárek. Odmítl ale, že by vraždil proto, aby získal peníze na nějaký dražší šperk. Darovat prý chtěl jen něco menšího; nejspíš nějakého plyšáka. A také pro dívku chtěl pořídit značkové oblečení. Kde vše koupí, naplánoval předem. V Palladiu.

Náprava? Stěží…

Tenhle Martin K., který loni vraždil, už podle slov obžalovaného ale patří minulosti. Během měsíců ve vazbě prý hodně pochopil. „Teď chodím na angličtinu; rád naslouchám a učím se novým věcem," tvrdil v soudní síni. O tom, že vůbec existuje nějaká možnost nápravy, však předseda senátu Petr Novák pochybuje. Podle soudce je o člověka bez skrupulí, který nemá žádné zábrany.

Také psycholožka Tereza Soukupová by na polepšení Martina K. nevsadila ani pětník. „Jeho hodnotová orientace je zaměřena pouze na uspokojování vlastních potřeb, není ochoten živit se vlastní prací," poznamenala znalkyně, která míní, že tohle už se u muže trpícího disociální poruchou osobnosti asi nezmění.