Muž, který se očividně dosud nesmířil s tím, že mu loni 24. září ulpěla na rukou krev a jeho svědomí zatížil zmařený lidský život. O tom, jak k tomu došlo, přemýšlí ve věznici den co den. A odvolací soud mu čas k tomu určený přesně vyměřil. Šestiletý trest, stanovený v květnu Krajským soudem v Praze, mu zmírnil na 4,5 roku, jež si má Huja odpykat věznici s ostrahou. Takový verdikt považuje senát Jiřího Lněničky po zvážení všech okolností činu za přiměřený. Šestiletý trest by už viděl jako nepřiměřeně přísný.

Soudci se tak nevědomky ztotožnili s hlasy veřejnosti, které lze v Týnci zaznamenat. „Ten by měl dostat metál, ne trest,“ zaslechl Deník na Hujovu adresu. Muž, jenž konflikt s Hujou nepřežil, byl totiž postrachem svého okolí. Sice jen když se napil – to však bývalo spíš každodenním pravidlem než výjimkou. Strach z něho měly jak děti docházející na hřiště, tak další obyvatelé týnecké ubytovny, kde v sousedství sportoviště muž žil.

Smrtící útok na ubytovně

Právě na ubytovně také došlo ke smrtícímu konfliktu. Stalo se to před desátou večer uvnitř obytné buňky, kterou oba muži dočasně sdíleli. Nejdřív se rozhořela hádka, na níž se podepsal alkohol, poté došlo i na pranici. Za smrtelné zranění si může usmrcený muž prý zčásti i sám – podle soudu to byl totiž právě on, kdo popadl Hujův nůž, začal jím máchat a vykřikovat, že ublíží nejen svému spolubydlícímu, ale zabije také jeho přítelkyni a děti. V té chvíli Huja, jemuž se agresorovi podařilo kudlu odebrat, zaútočil. „Dal jsem mu ránu, když říkal, že zabije mého kloučka,“ přiznal.

„Bylo to překročení mezí nutné obrany, řekl soudce Lněnička. Zdůraznil ale, že řada okolností hovoří v Hujův prospěch: bezprostředně po činu oznámil, co se stalo, napomáhal při objasnění skutku a jeho lítost se jeví jako upřímná. Na samou spodní hranici sazby za zabití, kde trestní zákoník nabízí rozpětí od tří do deseti let odnětí svobody, ale odvolací senát jít nechtěl. Nemohl přehlédnout Hujovu minulost: pět odsouzení pro drobnější majetkové delikty, byť poslední z těchto trestů padl už v roce 2000. Ač to bylo dávno, v očích soudu tyto tresty nesvědčí o předchozím řádném životě.

Vše po rodinu

„Spokojen jsem já i klient,“ komentoval snížení trestu obhájce Jaroslav Zeman. Podle jeho slov Huja touží po tom, aby vězení opustil co nejdřív a mohl se věnovat své rodině. Advokát je tak skálopevně přesvědčen, že půjde o vzorného vězně. Jen proto, aby po odsezení poloviny trestu mohl požádat o podmínečné propuštění, být se svými blízkými a postarat se o ně. „Právě rodinné vztahy byly hlavní motivací jeho odvolání,“ připomněl Zeman.