Od odborného ředitele Zapsaného ústavu společenské odpovědnosti, který spolupracuje s odborem protidrogové politiky Úřadu vlády České republiky. Rozhodně ale tento expert na nikoho neukazoval ve stylu: můžeš to být ty a možná ty taky.

Byť po jeho slovech oči posluchačů těkaly z tváře na tvář ve snaze odhadnout, kdo by mohl skončit špatně. Ovšem – na besedě se to podle vzhledu nepozná. Ani podle chování by se to nedalo určit, i kdybychom společně byli na mejdanu. Dokonce to nikdo předem neví ani sám o sobě.

Miliony pijanů

Tohle ostatně není o konkrétních lidech. To je statistika. A ta, bohužel, nevyznívá příznivě. Námluvy s alkoholem, který je u nás velmi tolerovanou a také mimořádně vstřícně přijímanou drogou, nezvládne pět lidí ze sta. Stanou se závislými. Už jako zcela konkrétní jedinci. Dopředu se však nepozná, kdo to bude.

Nerozhodují intelekt, vzdělání, spektrum zájmů ani osobnostní předpoklady – byť je pravda, že třeba případné sklony k psychickým obtížím (nebo třeba k agresivitě) dokáže dlouhodoběji užívaný alkohol, stejně jako drogy, spolehlivě odblokovat. A pak ty konce…

Hranici závislosti se u nás ostatně blíží 20 procent lidí, upozornila Renata Hladná z odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR. Jasně, nějaká procenta, čísla; to nic neznamená. Jde ovšem o dva miliony zcela konkrétních osob.

Strašení? Ne, tohle je realita. Pohříchu taková, před kterou zavíráme oči. Nad veselými kalíšky na ni nemyslíme. Vidět ji nechceme ani ve svém okolí: to jsou přece „oni"; mně se nic takového nemůže přihodit. Jenže: přihodit se může.

„Já vás chci strašit," poznamenala preventistka policejního prezidia Petra Literová, že zavírání očí před nebezpečím k nápravě nepovede.

Doma to neslyší

Policisté přišli připomenout to, co mladí lidé většinou doma neslyší: alkohol je droga, jejíž nebezpečnost nijak nezmenšuje, že jde o drogu legální. A mimořádně tolerovanou, jak potvrzovali i posluchači.

Vlastní zkušenost s ostřejším nápojem už má drtivá většina z nich – přičemž první kontakty se většinou odehrály na rodinných akcích. Nezřídka byli těmi, kdo dal svým dětem napít, přímo jejich rodiče.

Což ovšem neznamená, že bychom se snad ocitli mezi mladými lidmi, kteří jsou nějak výjimeční. Kdepak: naprosto standardní vzorek zcela běžné populace.

Takhle to u nás prostě chodí: nebezpečí alkoholu vidí málokdo. „Nedovedu si představit rodinnou oslavu, kde by tatínek nalajnoval kokain a nabízel: šňupni si, to ti neuškodí," vyvolal Valnoha smích nečekaným srovnáním. Ovšem – s pitím je to jiné.

Potvrzovali to i posluchači. Pivo je normálka, víno často taky – jen na „tvrdé pití", destiláty a lihoviny, se leckde (i když ne všude) pohlíží jinak. Přísněji.

Otřesné varování

Přímo mrazí z příběhu, který připomněla šéfka preventistů z policejního prezidia Zuzana Pidrmanová. Mladík, který jako jediný pocházel z daleka a navíc byl nadanější než jeho spolužáci, měl v prváku ba učilišti problém, který dřív neznal: ne a ne se zařadit do kolektivu. Zapadnout do party ale chtěl; být „za šprta" mu nevyhovovalo. Změnit to měla láhev, kterou sebral doma a vzal na posezení se dvěma spolužáky.

Flaška vše vážně změnila, i když alkoholový dýchánek nedopadl dobře. Spolužáci popíjení „ustáli", on sám ale upadl do bezvědomí. Naštěstí jeho společníci pochopili, že je zle, a zavolali rodiče. Skončilo to dvoudenním pobytem v nemocnici. Návrat – ten ale byl triumfální. Kupodivu. „Přišel do školy – a byl za borce," připomněla Pidrmanová, jak se na popíjení běžně pohlíží. Přičemž není sporu o tom, že přístup by měl být opačný.

Zatímco v tomto případě by se ještě dalo hovořit o klukovině, další historka, kterou Pidrmanová posluchačům nabídla k přemýšlení, už zavání závažným trestným činem. Sedmnáctiletí mladíci opili slečnu, která se byla bavit s nimi. A opustili ji v takovém stavu, že zasahovali policisté. Ti ji vezli do nemocnice vystřízlivět, načež se ukázalo, že dívka má vlastní kalhotky zastrčené v kapse kalhot – a je znásilněná.

Neudržet pití pod kontrolou je přitom podle Valnohových slov snazší, než by se mohlo zdát. Třeba někde na párty, kde se užívá i extáze. „Vezmete si ji a dáte si skleničku – a je to, jako by těch sklenek bylo třeba pět nebo sedm," varoval expert. Navíc je třeba mít na paměti, že nástup účinku alkoholu je s ohledem na vstřebávání v trávicí soustavě pozvolný. Někdo pije, pije – a pořád se zdá, že se nic neděje. Pak najednou dopil.

Každý se rozhodne

Neměli byste, nesmíte… Ne, takovéhle argumenty v průběhu besedy nepadly. Tohle každý dobře ví – a přečasto si o tom myslí své. I pod vlivem okolí; vždyť kolikrát už musel vyslechnout, že jedna sklenka neublíží, ale potěší. Nebo naslouchal žertům o tom, že alkohol sice zabíjí mozkové buňky, ale stojí to za to.

Opakovaně zato zazněly jiné výzvy: uvažujte, přemýšlejte. Domýšlejte možné důsledky! A vybírejte si správné kamarády (což zvlášť ve věku náctiletých může mít větší význam, než by se mohlo zdát). Policisté mladistvým posluchačům nabídli informace. Rozhodnout se a vybrat si, jak naloží se svým životem – to už je na nich.

Můžeš to být ty! I takové je poselství, které policejní preventisté přinesli účastníkům besedy. A jen na tobě záleží, jak naložíš se svou budoucností. Se svým životem. Někdo chce studovat, jiný cestovat, další třeba touží po rodině a budou se cítit šťastní obklopení kupou dětí, nabídla varianty policistka Literová.

Každý má o své budoucnosti nějaké představy. A utopit dětské sny v alkoholu jen kvůli chvilkovému pocitu úlevy, veselosti nebo snad i štěstí by byla škoda.

Akce Alkohol

Přispět k nápravě by měla i rozsáhlá akce Alkohol, kterou policisté pořádají od října do prosince. Společně s kontrolory ze spolupracujících institucí včetně České obchodní inspekce a hygieniky, ale také třeba i se zástupci živnostenských úřadů či s hasiči navštěvují bary, kluby, diskotéky i běžné restaurace a kontrolují dodržování zákazu nalévání alkoholu nezletilým a mladistvým.

Už na počátku této celorepublikové preventivní kampaně byly smutné „rekordy" zaznamenány v Praze, ve středních Čechách – a pak ještě na severu Moravy.

Šlápnout vedle opakovaně už znamená problémNejen podněty k zamyšlení zaznívaly v rámci besedy. Došlo i na praktické zkušenosti. Posluchači třeba vědí, že i mladiství mohou – stejně jako dospělí – odmítnout dechovou zkoušku. Co tím ale získají?

Pokud mají policisté podezření na požití alkoholu a situaci vyhodnotí, že by mohlo jít o ohrožení života (což v případě velmi mladých konzumentů může nastat už při relativně nízké hladině), jede se k doktorovi, který stejně zjistí, jak moc má dotyčný upito. „Jen je o něco dražší, co pak rodiče musí zaplatit," připomněl policista z oddělení v pražském Podolí Vladimír Štamberk, který je nyní na stáži u preventistů policejního prezidia. 

Mimochodem – nezletilí a mladiství nepoznají záchytku ani v případě, že to s pitím opravdu přepísknou. V takovém případě jsou přivoláni záchranáři, kteří je odvážejí do nemocnice. Na dětské oddělení. 

Pokud jsou mladiství přistiženi při „běžném" popíjení a stalo se to jen ojediněle, nejde podle Štamberkových slov o tragédii: dotyčný je i s rodiči pozván na sociálku k pohovoru o tom, co se má a co nemá. K připomenutí, jaké chování je a není správné. Horší už je, když se někdo opije tak, že třeba někde zůstane ležet a je nutná hospitalizace.

Odbor sociální péče na radnici také zbystří, pokud se jedná o opakované případy. Pak už může dojít i na léčení – a někdy dokonce i na odebrání z rodiny. Ano, pokud se ukáže, že výchovná opatření rodičů selhávají, nastupuje stát a jeho ústavní péče. Pak se stane, že právě státu platí rodiče alimenty na své děti, připomněl policista Štamberk.

Čtěte také: Drogy umějí svým uživatelům život nejen zkazit, ale také vzít