Co znamená verdikt předsedy senátu Nejvyššího soudu Vladimíra Veselého pro žalobu v České republice?

Rozhodnutí považuji za významné nejen pro trestní věc, v níž bylo vydáno, ale pro všechny kauzy obdobné typové závažnosti. Nejvyšší soud potvrdil, že odposlechy a sledování osob a věcí jsou instituty často nezbytné pro to, abychom obstarali důkazy a byli schopni trestnou činnost prokázat. Deklaroval i to, že podstatný je materiální obsah spisu, nikoli pouhá forma.

Ta je vedlejší?

Samozřejmě i forma musí odpovídat ustanovením trestního řádu, ale přemíra byrokracie, která v podstatě pomíjí obsah a podstatné informace, není namístě. Bylo jasně řečeno, že nejsou zpochybněny důkazy obstarané na základě řádně vydaného povolení soudce. V této konkrétní kauze je sdělení zcela jasné. Nikoli státní zastupitelství, nikoli policie, ale senát Vrchního soudu v Praze pochybil, když porušil zákon. Pro mě to znamená, že víra ve spravedlnost má opět šanci.

Nejvyšší soud také řekl, že pokud byl návrh na nasazení odposlechů ze strany státních zástupců bezchybný, nebyl důvod, aby se s ním Okresní soud v Ústní nad Labem neztotožnil a nic k němu nepřidával. Potěšilo vás to?

To my tvrdíme od začátku, neboť jde o standardní evropskou praxi. Samozřejmě mě to potěšilo, protože to potvrdilo vítězství obsahu nad formou. Nejvyšší soud dal najevo, že naše výstupy byly bezvadné.

Jak se teď má zachovat prvoinstanční soud? Musí brát doktor Pacovský v potaz argumenty odvolacího Vrchního soudu nebo názor Nejvyššího soudu?

Pan doktor Pacovský si s verdiktem určitě poradí a vyloží si ho, jak má. Nechci nic předjímat, ale obecně chci říct, že soudce se má řídit zákonem. Pokud vrcholná soudní instance označila verdikt Vrchního soudu v Praze za nezákonný, bylo by zvláštní, aby se o něj nový rozsudek opíral. Důležité bude, jak si rozhodnutí NS vyhodnotí soudci nalézacího soudu, to znamená Krajského soudu v Praze. Podstatné je, že podle Nejvyššího soudu jsou důkazy získané z odposlechů použitelné v této věci, čímž jasně vyslal signál nalézacímu soudu. Logika rozhodování podle zákona vede k tomu, že soudce se nemůže opřít o nezákonné rozhodnutí.