Zároveň ale upozornil, že v rozhodnou dobu již byl investorem a vlastníkem stavby magistrát, nikoliv zahrada, která tedy nemohla být původcem zásahu do autorských práv.

Skleník vyšel na 200 milionů korun, oproti původním odhadům se prodražil téměř desetinásobně. Podle architekta se to stalo i kvůli změnám, které zahrada v projektu svévolně provedla poté, co s ním ukončila spolupráci. Žalobou se domáhá přes 1,5 milionu korun plus úroků za porušení autorských práv a ještě 100 tisíc korun jako zadostiučinění.

Deyl tvrdí, že provedené změny měl možnost vidět až jako platící návštěvník, přičemž z řadou z nich nesouhlasí. Upozornil na to, že kvůli neodborným zásahům do projektu dochází k problémům se statikou a k nepřetržité destrukci stavby, protože do jejího podloží zatéká voda. Stav objektu označil za „časovanou bombu".

Zahrada žalobu odmítá. Její právník Josef Skácel mimo jiné zpochybnil znalecký posudek vyznívající v Deylův prospěch tím, že znalec je stejně jako Deyl členem České komory architektů. Především ale trval na tom, že Deylovy nároky jsou promlčené, a i kdyby promlčené nebyly, zahrada za změny v dokumentaci nenese odpovědnost. „Investorství stavby převzala Praha, která před dokončením požádala o některé změny," podotkl.

Platí promlčení?

Soudkyně pražského městského soudu Jaroslava Lobotková dala zahradě z větší části za pravdu. Podle ní může být pro Deyla dostatečnou satisfakcí konstatování neoprávněného zásahu do jeho autorských práv.

Lobotková Deylovu žalobu v minulosti už jednou zamítla kvůli promlčení, architekt se však úspěšně odvolal k vrchnímu soudu, podle nějž věc promlčena nebyla. Soudkyně ve čtvrtek ale poukázala na to, že z dalšího dokazování vyplynulo, že Deyl se o části změn dověděl dříve, než tvrdil, a promlčení tedy platí.

„Je tu posun a nemůžu být vázána názorem vrchního soudu," poznamenala. Architekt svou žalobu podal již v roce 2005, proti čtvrtečnímu verdiktu se může znovu odvolat.

Projekt jen z části a pozdě

Zahrada, která je příspěvkovou organizací hlavního města, uzavřela s Deylem smlouvu v roce 1996. O tři roky později, ještě před dokončením díla, od kontraktu odstoupila.

Prodražení výstavby Faty Morgany stálo místo někdejšího šéfa zahrady Jiřího Haagera. Ten v minulosti vypověděl, že Deyl dodal projekt pouze zčásti a pozdě, některé návrhy prý navíc byly absurdní a nepoužitelné.

Podle některých informací skončila v souvislosti se skleníkem i zatím poslední ředitelka zahrady Věra Bidlová, kterou pražští radní odvolali loni v létě kvůli údajným chybám v hospodaření.

Předmět několika ssoudní pří

Fata Morgana je předmětem několika soudních pří. Soudy už dříve pravomocně zamítly žalobu botanické zahrady, která po Deylovi požadovala vrácení zálohy 2,5 milionu korun za projektovou dokumentaci skleníku.

Justice v letitém sporu dospěla k závěru, že suma architektovi náleží za práci vykonanou před ukončením smlouvy a jako náhrada vynaložených nákladů. V jiném sporu se Deyl domáhal zaplacení víceprací. Pře skončila smírem, podle nějž měl architekt dostat přes 1,1 milionu korun.

Čtěte také: Než se dostanou motýli do skleníku Fata Morgana, urazí téměř 1200 kilometrů