Studium, první zaměstnání, první dítě, auto, dovolená v Bulharsku, druhé dítě, druhá práce… Tak by se s jistou nadsázkou dal popsat život lidí, kteří pracují a zároveň se rozhodli si pořídit rodinu. S počtem dětí, o které je potřeba se postarat, roste i objem práce, času pro rodinu je přitom čím dál méně. Osobní život je pak odstaven na úplně vedlejší kolej.

Podle Marie Oujezdské, místopředsedkyně Rodinného svazu ČR, ale váha starostí neroste jen s počtem dětí. Spíše je problémem, jak pozornost a péči mezi ně rozdělit.

„Platí, že čím více jich máme, tím méně starostí každé z nich rodiči působí. I v materiální oblasti je to někdy podobné. Čím víc věcí dítěti nakoupíme, tím méně si jich váží. I když je jasné, že pro početnější rodinu bude mnohem těžší zabezpečit kroužky, prázdniny i vybavení výpočetní technikou,“ říká.

Podle ní rodiny obecně vynakládají mnohem větší úsilí a peněz, než jim kdykoli bude společnost schopna vrátit. O to víc by si jich měla vážit a dávat jim to najevo.

Matky v nebezpečí

Každý jsme jiný, pro někoho je důležitější kariéra, pro jiného rodina. Když se člověk rozhoduje mezi těmito dvěma variantami, záleží na jeho subjektivním hledisku, čemu dá v životě přednost. U matek, které se většinou o malé děti starají, když je jejich tatínek v práci, je toto rozhodování ztížené.

„Unavenou a uběhanou mámu někdy ani nenapadne vnímat, co jí čas prožitý s dítětem dává, a jen se stará o to, jak nejlépe dítě zabezpečit. To je velká škoda. Ženy se ocitají v nebezpečí vyhoření a ztráty zdravého sebevědomí. Nestačí si totiž v tom shonu všimnout, že se péčí stávají více odolné proti stresu, umějí dělat najednou více činností, trénují odpovědnost, učí se využívat čas atd. Toto všechno rozvíjí jejich osobní kvality, které narůstají tím více, čím víc dětí mají, čím více jim děti ‚dávají zabrat‘,“ popisuje své zkušenosti z praxe Marie Oujezdská, odbornice na rodinný život.

„Pokud se potom rozhodují mezi rodinou a kariérou a nemají zdravé sebevědomí, jsou v nebezpečí, že jejich rozhodnutí bude buď únikem z rodiny do zaměstnání, nebo nebudou mít odvahu se o dobré zaměstnání ucházet a spokojí se s něčím, co se jim nebude líbit.“

Ideální je tedy najít už zmíněnou rovnováhu mezi rodinou, prací a také mezi svými zálibami a koníčky. Zkuste se občas zastavit a sami pro sebe si spočítat, kolik času čemu věnujete, a jestli náhodou nepracujete moc. A to ať už v práci, nebo pro rodinu. Kolik času z každého dne jste měla sama pro sebe? Ne, to není sobecké, to je zodpovědné. Jedině tak předejte syndromu vyhoření.

Ani doma, ani v práci

Fenoménem poslední doby je větší využívání takzvaného home office, kdy jste doma, ale zároveň v práci. U rodičů s dětmi to mnohdy znamená, že se nemohou věnovat naplno ani dětem, ani svému zaměstnání.

A protože polovičatá práce se nedá dělat dlouho, doufá místopředsedkyně Rodinného svazu, že home office, který přežije pandemické podmínky, bude šetřit čas strávený na cestách do zaměstnání ve prospěch právě času pro rodinu a že umožní, aby děti viděly, co jejich rodiče „v práci“ vlastně dělají.

Pandemie covidu-19 zkrátka posvítila na náš život z jiného úhlu, než jsme byli zvyklí. Koronavirová opatření samozřejmě způsobila, že se vztahy, které byly již dříve špatné, staly neudržitelnými.

„Pozitivní na celé situaci je, že se začíná více nahlas mluvit o tom, že dobré vztahy jsou velká hodnota a že je potřeba se o ně zajímat,“ pochvaluje si Marie Oujezdská a dodává, že české rodiny jsou na tom obdobně jako rodiny v zahraničí, „negativně se samozřejmě projevuje vysoká zaměstnanost českých rodičů, která se v době pandemie mnohem hůř zvládá.“ I proto je možná na čase uvědomit si, co je pro nás v životě důležité, a možná trochu zvolnit pracovní tempo.

Ještě na jedno nebezpečí pro vztahy upozorňuje párový psychoterapeut Pavel Rataj: „Mnoho párů se vlivem pandemie dostalo do těžké životní situace. Přišly o své přirozené zdroje, které je sbližovaly – chybí jim kultura, sportovní aktivity, ale i společenské uznání. Najednou se musely zhostit mnoha dalších rolí. Zprvu to braly pozitivně, po měsících se ale dostavilo napětí.“

A to se projevuje i ve vztazích, houfy nespokojených a „vztahově vyhořelých“ dvojic plní ordinace psychoterapeutů i psychiatrů. I proto je důležité spolu doma mluvit a zvláště v této rozkolísané době hledat společný balanc mezi rodinou, prací a svými koníčky.

5 tipů, jak na to
Psycholog Dalibor Špok přináší pět základních tipů, jak najít balanc mezi prací, rodinou a koníčky.

Jediná možná řešení neexistují
Nenechte si diktovat, jak máte dělat. Každému vyhovuje něco jiného. Hledejte to, co vyhovuje vaší rodině, vaší práci i vaší osobnosti.

Vymyslete si vlastní pravidla
Inspirace u kamarádek či kolegyň je fajn, ale vy si vymyslete vlastní pravidla a hledejte nová řešení. Můžete číst maily cestou do práce, nebo naopak ne a vytáhněte z kabelky detektivku. Rodinné aktivity plánujte podobně jako pracovní, zaznamenávejte si je do kalendáře, konzultujte je s rodinou.

„Odtud – potud“
Stanovte si hranice, za které nepůjdete, a nenechte se zviklat. Jednou za čas ono „maminka stávkuje“ ničemu neublíží, vám naopak prospěje. Podobné mantinely jsou důležité, když pracujete na home office. Prostě zavřete dveře a nechte rodinu za nimi. A když skončíte, stejně tak zapomeňte na práci a věnujte se pouze rodině a sobě.

Práci, rodina a koníčky si nekonkurují
Všechny tři světy vnímejte optikou kvality, nikoli kvantity. Když se zeptáte „Co udělám dnes v práci důležitého?“, „Co udělám dnes doma zajímavého pro rodinu?” a „Nezapomenu dnes na sebe?“, přestanou si konkurovat. Osm hodin v práci neznamená, že jste pracovali kvalitně. Stejně tak osm hodin „hlídání“ dětí nemusí znamenat, že jste se jim věnovali.

Přepnutí z modu do modu
Nápomocné mohou být přechodové rituály, které vám pomohou přepnout mezi jednotlivými rolemi. Cestou z práce poslouchejte pravidelně třeba hudbu, po příchodu domů se jděte nejdříve osprchovat, každý večer čtěte dětem pohádku jen vy, u snídaně společně plánujte, co budete dělat o víkendu.