Na noc, kdy se Kateřina K. probudila s pocitem, že není vše tak, jak má být, nikdy nezapomene. „Hned jak jsem se vzbudila, bylo mi jasné, že mi odtekla plodová voda. Ale proč tak brzy? Rodit jsem přece ještě neměla,“ napadlo v prvních okamžicích třicetiletou ženu. Okamžitě proto odjeli s manželem do porodnice, kde je čekala zpráva, na kterou se připravovali celou cestu do Motola.

„Skutečně mi odtekla všechna plodová voda a měla jsem se připravit na převoz do Podolí, protože v Motole pro mě neměli místo. V Podolí mi udělali další vyšetření a ubytovali mě na rizikovém oddělení, kde jsem vydržela ještě dva týdny. Kvůli infekci zbývající plodové vody jsem však poté musela dceru urychleně porodit,“ vzpomíná šestatřicetiletá Kateřina, která dnes už ví, že předčasný porod se může týkat úplně každé ženy.

Příčina není vždy známá

Co za předčasným porodem stojí, není nikdy úplně zřejmé. „Syndrom předčasného porodu má velmi širokou paletu různých příčin. Mezi nejčastější patří infekce, nedostatečnost děložního hrdla, poruchy funkce placenty, nebo různá onemocnění matek,“ vysvětluje neonatolog pracující v Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) Ivan Berka, který je členem týmu zachraňujícího předčasně narozená miminka od dokončeného 24. týdne těhotenství a někdy po dohodě s rodinou i mladší.

„Adrianka se nakonec narodila ve 30. týdnu a už od počátku mi bylo neustále opakováno, že holčičky mají mnohem větší šanci na přežití a že je velká pravděpodobnost, že i po porodu bude dcera v pořádku,“ popisuje okamžiky před porodem maminka předčasně narozeného dítěte. „Když jsem ji pak ale viděla, jak je maličká, bála jsem se na ni v inkubátoru jen sáhnout, abych ji nějak nepolámala,“ dodává maminka dívky, která se narodila s porodní váhou 1 400 g a délkou 37 centimetrů.

Péče dětských sester 24/7

Takové příběhy jsou však na oddělení, kde každý den přibude jedno předčasně narozené miminko, běžné. „Nikdy nevíme, co nám den přinese. Jsme ale 24 hodin denně, 365 dnů v roce, ve střídajících se 12hodinových směnách společně s lékaři, připraveny řešit akutní situace, vznikající při narození i po něm, a to jak u nedonošených, tak u ostatních dětí,“ říká za všechny dětské zdravotní sestry z ÚPMD staniční sestra Martina Kralertová.

Na začátku dvanácti hodinové denní či noční služby si vždy obě střídající se skupiny předají informace o proběhlé směně. Každá sestra se stará o jedno až tři děti, podle jejich zdravotního stavu, se kterým se před směnou seznámí. V ranních hodinách se provedou plánované krevní odběry a společné vizity s lékaři. Sestry následně pravidelně kontrolují životní funkce, pečují o volné dýchací cesty, děti přebalují, krmí, polohují a snaží se o co největší možný komfort novorozenců. Během dne také pomáhají docházejícím rodičům s klokánkováním (kontakt nahého dítěte na nahé tělo matky, pozn. red.), přikládáním k prsu, koupelí novorozenců a šetrnou rehabilitací.

Matky strádají především psychicky

„Nevím, jak to mají ostatní maminky, ale já jsem měla obrovský problém navázat s dcerou kontakt. A nemyslím jen prvních pár dní. Cítit, že je dcera moje a že ji skutečně miluji tak, jak matka miluje své dítě, jsem začala až asi po třech letech. Kvůli předčasnému porodu jsem neměla možnost dceru přiložit k prsu, neměla jsem ji dlouhé dva měsíce u sebe, a i přesto, že jsem za ní chodila každý den na tři hodiny klokánkovat, měla jsem pocit, že není moje, ale jejich. Nechci tím ale vinit personál či celou porodnici, všichni byli neuvěřitelně milí a vstřícní jak ke všem přítomným dětem, tak k jejich rodičům,“ popisuje své pocity maminka, která měla ovšem velké štěstí a její dcera je bez jakýchkoliv zdravotních následků.

„Této situaci a pocitu rodičů se snažíme předcházet,“ uvádí staniční sestra Martina Kralertová. „V posledních letech se na oddělení ze strany ošetřujícího personálu maximálně podporuje péče rodičů o svá miminka. Mámy a tátové provádějí brzy po porodu bonding, hladí, přebalují, klokánkují,“ doplňuje.

Dlouhodobě normální psychomotorický vývoj, který se obvykle hodnotí ve dvou letech, má však dle lékaře Berky většina předčasně narozených dětí. „Dlouhodobější prognóza každého pacienta však závisí, mimo jiné, na míře nezralosti, porodní hmotnosti, prenatální péči a výskytu konkrétních komplikací před i po narození,“ vysvětluje lékař, jehož průměrný pracovní den na jednotce intenzivně-resuscitační péče pro novorozence bývá, dle jeho slov, náročný ve všech směrech a různé komplikace vznikají každý den.

Děti jsou operovány i v inkubátorech

První, co předčasně narozené miminko potřebuje, je zajištění základních životních funkcí, především dýchání a krevního oběhu. „Každý den pak v pravidelných intervalech hodnotíme celkový stav pacienta, stabilitu vitálních funkcí, diagnosticko-terapeutický plán a jeho úpravy podle situace. Důležitá je také komunikace s rodinami pacientů. V případě neodkladného operačního výkonu u novorozence používáme přístroje kombinující inkubátor a výhřevné lůžko,“ vysvětluje doktor Berka, který se s ostatními členy týmu stará o všechny novorozence se selhávajícími základními životními funkcemi. Pravdou je, že většina takových pacientů je porozena předčasně.

Délka pobytu dítěte v porodnici záleží na týdnu těhotenství, ve kterém se narodilo, a porodní váze miminka. „Pokud se jedná o předčasně narozené miminko ve 24. týdnu těhotenství, pak se dá říci, že do svého propuštění stráví v ÚPMD i 3 až 4 měsíce,“ vysvětluje Martina Kralertová, která podotýká, že díky dlouhému pobytu dítěte i jeho rodičů na oddělení téměř vždy vzniká určitá vazba mezi rodiči a personálem. „Proto vítáme, když máme zpětnou vazbu od rodiny, jak se dětem po propuštění domů z nemocnice daří a jaké dělají pokroky,“ dodává.