Nebezpečné popáleniny: Je to ohlušující a dlouhotrvající bolest, říká lékař

Tým odborníků a kreativců v čele s válečnou fotoreportérkou Jarmilou Štukovou se rozhodl rozjet kampaň nazvanou 70 stupňů, kterou chtějí dostat do povědomí, že stačí pár „fíglů“, abychom těmto nehodám předcházeli.

Číst a následně si povídat s doktorem popáleninové medicíny o tom, co dokáže způsobit horký čaj, není nic příjemného. Obzvláště pokud máte dvě malé děti a víte, kolik čajů už jste za jejich život uvařili. Navíc s vědomím, že ne vždy byl ten čaj na místě, aby ho na sebe děti nedokázaly zvrhnout. Naštěstí k tomu nedošlo. Naštěstí je v tomto případě důležité slovo. Jak říká Robert Zajíček, popáleninový expert a přednosta Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, tyto nehody jsou vždy souhrou okamžiků, které vedou k úrazu. „Vždy se ptáme rodičů, co se přihodilo. Což byla také naše největší výhoda při vytváření kampaně. Víme přesně, co se stává. Jsou to tedy věci, které nevymýšlel někdo od stolu,“ popisuje Robert Zajíček.

Nemocnice se potýkají s nedostatkem krve. Situace je letos horší než dříve

Ty situace se podle něj často opakují a mají společné znaky, jako jsou únava a nepozornost. Například když máte doma dvě děti, obě jsou nemocné, jste nevyspalí, jedno dítě se v noci vzbudí, chce čaj a v nestřežené chvíli ho na sebe zvrhne, když vám sedí na klíně. Anebo když přijedou prarodiče na návštěvu, pozornost dospělých se najednou rozptýlí, vaří se káva a čaj, jeden myslí, že dítě hlídá ten druhý, přičemž se ukáže, že ho nehlídá nikdo.

Opařeniny druhého stupně

Otevřený oheň, rozpálená kamna nebo pyrotechnika v člověku můžou budit obavy tak nějak předem. Obzvláště pokud jsou na blízku děti. U horkého čaje či vařící polévky už často tak ostražití nejsme. Když ale zalijete hrnek vroucí vodou, po třech minutách má 70 stupňů, což k opařenině bohatě stačí.

„Víme, že voda o 69 stupních udělá během jedné vteřiny opařeninu druhého stupně. To znamená trauma kůže v rozsahu, že se na kůži začnou dělat puchýře, kůže se sloupne, mohou nastat závažné problémy. Nejhorší na tom je, že to velmi bolí. Sama víte, že když se spálíte třeba jen na prstu u ruky, je to malá plocha, ale bolí to dost. A teď si představte, že se čajem polije malé dítě, obvykle na celém trupu, krku, bradě. Takovou bolest nikdy předtím nezažilo. Je to ohlušující bolest, je to strašná situace,“ říká Robert Zajíček.

Po unikátní operaci dívka znovu vidí. Začala dokonce jezdit na kole

Úrazy způsobené opařeninami narůstají během zimy, kdy teplých nápojů na stolech a v našich rukou přibývá. Silvestr je zase typický pro úrazy od pyrotechniky, v létě narůstá nehod způsobených od ohně a grilů. Popáleninová centra, která jsou v republice tři, řeší všechny tyto typy úrazů. Včetně úrazů elektrickým proudem či poleptání chemikáliemi.

Nechceme lidi strašit

Tým okolo dokumentaristky a fotografky Jarmily Štukové před třemi lety vytvořil úspěšnou a cenami ověnčenou kampaň Vagonáři. Cílila na již odrostlejší děti, které ze zvědavosti, kvůli fotce či adrenalinu lezou na vlakové soupravy, kde mohou dostat – a taky někteří dostanou – ránu elektrickým proudem. „Vagonáři byla velká výzva. Obecně je problém teenagerům říkat, že něco mají dělat. O teď jim máte dokonce říct, že něco dělat nemají. Nakonec se nám to ale povedlo, video vidělo 5,5 milionu lidí,“ popisuje úspěch předchozí kampaně Robert Zajíček.

Lidé dělají stále stejné chyby, hrozí jim i nádory, varuje dermatoveneroložka

Nyní rozhodli zaměřit na mnohem častější typ úrazu v podobně opařenin, dlouho vymýšleli, jak to udělat, aby to mělo podobný dopad a rodiče kampaň zaujala a zároveň zbytečně nevystrašila. Zavrhli proto obrázky opařených batolat. „Nechtěli jsme rodiče zbytečně stresovat,“ říká k tomu Jarmila Štuková. Nakonec vznikly webové strany www.70stupnu.cz, kam ilustrátor Petr Fousek namaloval ilustrace zachycující nejčastější momenty, kdy dochází doma k úrazům. Problém může nastat například tehdy, pokud máte na stole ubrus a na ubruse hrnek s horkým nápojem či vařící polévku. Malé dítě na sebe může hrnky jednoduše zvrhnout tak, že ubrus strhne. Horké pití bychom proto měli dávat na místa, kam dítě nedosáhne. A pozor, nezapomeňte u toho na fakt, že dítě roste, takže když nedosáhne na parapet, není to navždy.

„Jsou to často obyčejné rady, ale je dobré o nich mluvit, protože pak si na ně člověk dá pozor,“ je přesvědčená Jarmila Štuková a vypráví, jak když jde dnes někam na návštěvu, kde třeba vaří na předních plotýnkách a okolo se ometají malé děti, neodpustí si to a začne mluvit o tom, proč je lepší vařit vzadu.

V nemocnici děti zůstanou i měsíce

Klíčové je vědět i to, jak by měla vypadat první pomoc, když k nehodě i přese všechno dojde. I to se na webových stránkách dočtete. Často se stává, že rodiče v dobré víře děti podchladí, když je po opaření dají celé do studené vany. „Maminka se snaží plačící dítě utišit a každého napadne, že chlazení je řešení. Což je pravda, chlazení bolest snižuje a snižuje i vznikající otok. Chladit by se ale mělo jen opařené místo. Když dítě ponoříte do vany se studenou vodou, tak ho prochladíte celé, cévy v kůži se stáhnou, sníží se prokrvení a nastanou komplikace,“ apeluje Robert Zajíček. Stejně tak se nemá dávat na postižené místo led či to něčím mazat.

Meningokoková meningitida je strašné zlo. Předejít jí však lze

Pobyt v nemocnici není jednoduchý a obvykle trvá i několik týdnů. V těžkých případech i měsíce, pokud se dělají rozsáhlé kožní transplantace. Děti jsou v cizím prostředí, často je potřeba, aby byly v klidu, což je u batolat těžko dosažitelné. Popáleniny jsou také spojeny s celou řadou komplikací. Tou nejčastější je infekce, protože jednou ze základních funkcí kůže je ochrana organismu před bakteriemi. Podstatnou součástí týmu lékařů, kteří se starají o popálené děti, jsou proto i psychologové. „Ti jsou klíčoví. Když vidíme, že maminky nejsou v pohodě, pláčou, vyčítají si to, tak pak nejsou v pohodě ani děti a pomaleji se uzdravují,“ vysvětluje Robert Zajíček.

Když jsou děti spolu

Jarmila Štuková se problematice popálenin věnuje několik let. „Začalo to někdy v roce 2016, kdy jsme točili s kamarádkami dokument o ženách, které prošly těžkým popáleninovým úrazem, protože je někdo polil kyselinou. Když jsem pak přijela zpět domů, tak ve mně to téma stále rezonovalo. Povedlo se mi tehdy dostat k jedinému případu napadení kyselinou, který se u nás stal, a následně jsem se dostala i na Kliniku popáleninové medicíny na Vinohrady, seznámila se s Robertem Zajíčkem,“ vypráví Jarmila Štuková.

Později začala pomáhat i ve spolku Bolíto, který Robert Zajíček společně s Lenkou Šetelíkovou, vrchní sestrou z vinohradské kliniky, založili. Spolek od roku 2003 pomáhá popáleným dětem fyzicky i psychicky. A Jarmila Štuková se účastní některých zážitkových pobytů, které Bolíto pořádá. „Byl tam třeba chlapec, který měl tělo popálené asi z devadesáti procent. Je zázrak, že přežil. A teď ho vidíte, jak je empatický, jak pomáhá ostatním dětem, které si ten úraz zažily třeba nedávno a ještě to psychicky těžce nesou. A to pomáhá, když vidíte kluka, který to zvládl a je šťastný,“ popisuje Štuková.

Robert Zajíček zase vypráví, jak se někdy lidé z nemocnice stávají něčím jako širší pacientovou rodinou. „Je jasné, že když tady měsíce leží děti popálené na šedesáti, sedmdesáti, osmdesáti procentech těla, tak si s rodinou vybudujete vztah. Známe pak i jejich sourozence, prarodiče. A pacienti se k nám vracejí, protože musejí na reoperace. Vlastně je v jejich životech stále následujeme, a tak se stane, že nás občas pozvou třeba na svatbu. A je skvělé vidět je v jiném než nemocničním prostředí. Vidět, že se jim povedlo vrátit se do života i přes jizvy, které mají na těle i na duši. Je skvělé vidět, že to dokázali překlenout.“

Umělá kůže je zatím hudba budoucnosti

Dobrá zpráva je, že medicína jde stále dopředu, rychle a progresivně. Posouvá se proto hranice, kdy se popálenina či opařenina bere za závažnou a komplikovanou. „Před patnácti lety ta hranice byla kolem čtyřiceti procent tělesného povrchu u dětských pacientů. Když to bylo nad, závažnost stavu pacienta šla prudce nahoru. Pacient měl horší prognózu, nastávaly u něj častěji komplikace. Riziko, že zemře, bylo větší. Nyní se to posunulo na šedesát procent tělesného povrchu, což je obrovský úspěch,“ říká Robert Zajíček.

Příčinou je celá řada zlepšení. „Je to od lepší přednemocniční péče, kdy nám sem létají vrtulníky a jezdí záchranky do hodiny a půl, mezitím radíme záchrance po telefonu. Máme také mnohem lepší intenzivní péči, moderní přístroje i kvalitní léky na bolest. Máme nové chirurgické postupy, které pacienty léčí efektivněji. A když se z toho pacienti dostanou, je tu kvalitní rehabilitace a také postupy, jak naložit s jizvami, které hlubokými popáleninami vznikají a které nerostou, takže musejí chodit často na reoperace,“ nastiňuje přednosta kliniky.

Viroložka Ruth Tachezy o covidu: Vydržme dva roky. Pak to bude jako chřipka

Umělá kůže, která by mnohé usnadnila, je ale podle něj ještě pořád hudbou budoucnosti. „Situace, že někde vyrobí kůži v laboratoři a ta se přiloží celá na pacienta, toho se určitě nedožiji,“ říká Robert Zajíček. I tak jde ale její vývoj dopředu, byť pomalu. „Existuje švýcarský tým, který na vývoji umělé kůže pracuje už dvacet let. Do projektu se investovalo dvacet milionů franků, mnoho času, technologií a energie. A po těchto dvaceti letech jsou schopní vyrobit jen pár centimetrů čtverečních kůže, která by opravdu dokázala nahradit popálenou. Kůže je totiž dost komplikovaný orgán, obsahuje pigmentové buňky, potní žlázy, mazové žlázy,“ vysvětluje přednosta s tím, že stále je tedy potřeba používat zejména kůži samotného pacienta.

Téměř dva tisíce dětí ročně

Podle údajů Centra dětské úrazové prevence se ročně v Česku popálí necelé dvě tisícovky dětí. U nejmenších převažuje horká tekutina, u starších tvoří největší podíl experimenty s ohněm a zásahy elektrickým proudem. Častým způsobem je u nás popálení elektrickým obloukem při přelézání vagonů s nejvyšším počtem nehod ve věkové kategorii 13–18 let.

Dle Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady je těchto vážně popálených „vagonářů“ ročně v průměru devět. V měřítku všech případů se číslo může zdát zanedbatelné, ale proud z trolejí většinou způsobuje rozsáhlé popáleniny, s jejichž následky se pacienti potýkají celý život. Hojení ran je totiž obecně velmi pomalé, léčbu často komplikuje infekce a tvoří se při nich snadno zranitelné jizvy znetvořující na celý život.