V ČLÁNKU NAJDETE
Letní dny přímo volají po dobrodružství a procházky přírodou jsou k tomuto účelu jako stvořené. Někdy se ale stane, že už je po několika kilometrech další chůze bez zastávky na toaletě nepředstavitelná. Co ale dělat, když v blízkosti žádný záchod není?
Jedinou možností je najít vhodné místo v přírodě. Na co si dát pozor, pokud se rozhodnete vykonat malou potřebu v lese, na louce, v rybníku či oceánu? A proč se nestačí „okapat“? Močením v přírodě si sice může ulevit, ale podle výpovědi čtenářky Deníku se to může i nepěkně vymstít.
Nahrává se anketa ...
„Okapat se“ nestačí
Běžnou praxí při močení v přírodě je u žen takzvané okapání. Ženy každého věku metodu používají v případě, že se po vykonání malé potřeby nemají možnost utřít toaletním papírem. Při této metodě však nedojde k úplnému osušení pochvy a zbytky moči se vsáknou do spodního prádla. To s sebou však zejména u citlivějších žen nese riziko rozvoje bakteriální infekce.
„Oblast vaginy je velice náchylná k zamoření bakteriemi. Po močení je proto nutné ji vždy utřít do sucha toaletním papírem nebo papírovým kapesníčkem. Otření se po močení snižuje pravděpodobnost vzniku infekce močových cest, ale i bakteriální vaginózy,“ upozorňuje na nutnost otření Wockhardtova nemocnice v Bombaji.
Záludnosti močení v přírodě
Jestliže však nemáte na výběr, toaleta je v nedohlednu a každý krok je pro vás již utrpením, nezbývá, než si najít vhodné místo a močový měchýř vypustit. Musíte si však dát dobrý pozor, kde tak učiníte.
Problémy může přinést například vyprazdňování v lese. Divoká příroda představuje ideální místo například k hnízdění vos v zemi. Proto než si sednete tzv. na bobek, podívejte se kolem sebe, zda nevidíte zalétávat či vylétávat vosy ze země.
Dalším místem mohou být i skály či kameny, na které v letních dnech přímo dopadají sluneční paprsky. V těchto oblastech se rádi vyhřívají hadi a existuje určité riziko, že na ně při hledání vhodného místa pro močení šlápnete.
Čůrání v přírodě usnadňují i speciální kalhoty, které mají zip od pupíku až na záda. Nemus se proto sundávat:
Nejspíš posledním místem, kde by člověk hledal vhodné míso k vyprázdnění, jsou louky či jiné travnaté plochy. Pozor si dejte především na klíšťata. Ve vysokých travách se ale může vyskytovat i náš jediný nebezpečný pavouk zápřednice jedovatá.
Pokud si však musíte v lese odskočit „za stromeček“ či „do křovíčka“, nikdy tak nečiňte v chráněné krajinné oblasti ani v ochranném pásmu vodního zdroje. Za znečištění vody v této oblasti hrozí podle Vodního zákona č. 254/2001 Sb. pokuta v řádu tisíců až statisíců korun.
Samostatnou otázkou je pak přímé močení do řek, rybníků, jezer či mořských vod.
Vyprazdňování do rybníka
Rizikové může být močení především do sladkovodních jezer a rybníků. Lékařská asistentka specializující se na sexuální zdraví, zdraví žen a urologii Aleece Fosnight na webu Well and Good upozorňuje především na vysoké riziko bakteriální infekce.
„Při močení se močová trubice otevírá a voda má přímý přístup do močového měchýře. To je problém především pro ženy, jelikož mají kratší močovou trubici. Bakterie tak mohou snadněji proniknout do močové trubice, což může vést až k rozvoji infekce močových cest,“ varuje uroložka.
Jak se zbavit vracejících se zánětů močových cest:
Zmiňuje však i další problém, který se týká močení do vody obecně. Pro močení pod vodní hladinou je podle ní potřeba vynaložit mnohem větší úsilí. Odpor vody pak může vést k nedostatečnému a neúplnému vyprázdnění močového měchýře.
Lidská moč ale není obzvlášť ve sladkých vodách ani vítanou přísadou. Přebytek živin, zejména dusík a fosfor, může způsobit škodlivé výkvěty řas.
„Řasy jsou pro vodní ekosystémy destruktivní například tím, že rozkládající se řasa odkysličuje vodu. To zabíjí ryby a další vodní tvory,“ upozorňuje Rich Earth Institute zabývající se výzkumem, vzděláváním a technologickými inovacemi s cílem pokročit ve využívání lidského odpadu jako zdroje.
Močení do moře
Co se ovšem týče močení do oceánů a moří, věc se má trochu jinak. Sdružení profesionálních chemiků a chemických inženýrů se v minulých letech vyjádřilo pro britský zpravodajský web CBC k tomuto způsobu vyprazdňování spíš kladně.
Na rozdíl od sladké vody, která může obsahovat škodlivé patogeny, je totiž mořská voda antiseptická, jak řekla v nedávném rozhovoru pro Deník gynekoložka Vladimíra Paseková.
Moč je navíc téměř celá složena z vody, sodíku a chloridu, což jsou látky, které se nacházejí v oceánech ve velkém množství.
„Moč sice obsahuje určité množství močoviny, ale ve srovnání s třemi sty padesáti kvintilióny litry vody v samotném Atlantském oceánu jde jen o nepatrný podíl,“ informuje zpravodajský web CBC.
Močení do moře tak může být znepokojující pouze v případě, že se nacházíte v místě se zvýšeným výskytem lidí. Jedná se pak především o otázku etiky. Vědci však zdůrazňují, že mnohem větším problémem je vypouštění odpadních vod do našich moří, jezer a oceánů než občasné močení jednotlivců do moře.
Rizika veřejných toalet
Určité riziko však představují i veřejné toalety v kempech, na festivalech, ale i ve městech. Zde je ale důležitá především hygiena rukou než cokoliv jiného. Především suché záchody se totiž ve většině případů netěší příliš vysokému hygienickému standardu. Totéž ovšem platí i o některých společných koupelnách a toaletách v kempech.
„Především během záchvatu akutního průjmu často dochází k rozstřikování stolice, které může kontaminovat stěny mísy a prohlubeň pod okrajem záchodové mísy. Po spláchnutí mohou být bakterie a viry rozptýleny na vnější části toalety, jako je sedátko, madlo a na jiné povrchy. Čištění pomocí mýdel a saponátů bez použití dezinfekčních prostředků na veřejných toaletách pak může šířit bakterie a viry po celé toaletě,“ vyplývá ze studie z roku 2021 s názvem Hygiena záchodů – potřeby kontroly a výzkumy.
Blance se močení v přírodě nevyplatilo
Svou zkušenost s močením v přírodě sdělila Deníku i čtyřicetiletá Blanka z Plzně. Neodkladná potřeba vyprázdnění se v jejím případě změnila v bolestivé utrpení.
„Byli jsme takhle s kamarádem v Lotyšsku, které je známé vysokým procentem řek, jezer a močálů. Všude bylo obrovské množství komárů, proto jsme byli zahalení, jak jen to šlo. Prakticky mi koukal jen nos s očima. Večer jsme si udělali oheň a záměrně jsme do něj přikládali vlhká polena, aby oheň kouřil a komáry odpuzoval. Najednou se mi ale začalo chtít na malou. Šla jsem proto opodál, stáhla kalhoty, a vzápětí se objevila mračna komárů. To jsem v životě neviděla. Během pár vteřin rychlého močení mě jich poštípalo asi padesát. Hýždě jsem měla úplně plné svědivých pupínků. Jako kdybych si sedla do vosího hnízda,“ popisuje svůj zážitek s močením v blízkosti močálu Blanka.
A doporučení na závěr: ať už jdete mimo toaletu vykonat malou či velkou potřebu, vždy to udělejte tak, aby po vás nezůstalo nic, co by mohlo jiným lidem kazit výhled. Nic nekazí pohled na nedotčenou přírodu tak jako plápolající toaletní papír.
