Jak došlo k tomu, že jsou ve výdělcích v rámci jedné univerzity takové rozdíly?

Existuje takzvaný koeficient ekonomické náročnosti, který má zohledňovat náklady na výuku, například laboratorní přístroje a podobně. Ve skutečnosti ale tyto náklady nejsou tak zásadní, aby daný rozdíl vysvětlily. K této situaci došlo v polovině devadesátých let, kdy to bylo postaveno na tehdejším konsenzu. Jenže tento model se přežil a vznikl oprávněný požadavek, aby lidé za stejnou práci dostávali přiměřeně stejnou mzdu. Samozřejmě s přihlédnutím k rozdílům v nákladech, jaké mají třeba lékařské a další obory, které jsou náročnější na provoz. Není ale možné, aby výdělky v jedné instituci byly tak rozdílné.

Uveďte prosím příklady podhodnocených oborů?

Jsou jimi například filozofie, sociologie, politologie, ekonomie, psychologie, historie, jazyky, výtvarná výchova, hudební nauka a další.

V Praze se protestu, který vyvrcholil průvodem metropolí, zúčastnily tisíce lidí. Očekávali jste to?

Je to víc než jsme čekali. Jen za naši Pedagogickou fakultu podporu akci vyjádřili děkan, akademický senát a odbory. Spontánně pak vyučující, studenti i nepedagogičtí pracovníci. V různých univerzitních městech se připojilo minimálně patnáct fakult.

Na koho protest směřoval?

Na ministerstvu školství, potažmo vládu, vůči nimž jsme vznesli požadavek na navýšení peněz do vysokého školství. A zároveň žádáme vedení univerzity, aby uvnitř ní došlo ke změně přerozdělování. Tedy, aby se zmenšily rozdíly mezi fakultami. Abychom byli dobře pochopeni – nechceme, aby lékařské a další fakulty měly méně, ale aby byly peníze navýšeny především znevýhodněným fakultám.