Souboj postižených plavců se v krytém bazénu uskutečnil již podruhé. Společné setkání týmů z Kutné Hory, Jihlavy, Jindřichova Hradce a dalších měst si užili nejen sami závodníci, ale i jejich rodiče a přátelé, kteří jim byli při soutěži velikou oporou.

Do závodů dávají děti všechno

Rodiče mohli být na výkony svých dětí právem pyšni, vždyť některých časů by mnohdy nedosáhli ani zdraví plavci. Pyšná byla na výkon svého syna Václava jeho maminka Gabriela Vondrášková.

„Černého Petra si tyhle děti vytáhly už při narození. Co můžeme pro ně udělat my, je dopřát jim normální život. Plavání je baví, rádi soutěží," řekla maminka, která se nebála si pořádně zakřičet při fandění.

A jak prožíval závody malý Václav? „Trému nejspíš neměl, nepůsobil tak. Nejsou to jeho první závody," dodala Gabriela Vondrášková.

Odměna? Polibek od všech dam!

Závodníci se beze strachu vrhali do vln plaveckého bazénu, notně povzbuzováni publikem i svými asistenty, kteří některé z nich při plavání doprovázeli.

Mnozí ukázali, že jim rozhodně nechybí humor ani při vypjatých závodech. Úsměv na rtech vyvolalo například přání Adama, jednoho ze závodníků, který si v případě vítězství při plavání ve stylu prsa vyžádal políbení od všech přítomných dam. Těm nezbývalo, než své přání splnit, protože ačkoliv konkurence šlapala Adamovi na paty, nakonec byl přeci jen nejrychlejší.

Kutnohorské vlnky se zúčastnila také mladá, talentovaná handicapovaná plavkyně Věrka Závorková. Ta ve svých třinácti letech prodělala amputaci nohy. „Ráda bych se vypravila v budoucnu na paralympiádu do Ria," sdělila nedávno.

Závodů se mimo jiné zúčastnil český paralympionik Arnošt Petráček, který reprezentoval Českou republiku například na paralympiádě v Pekingu.

Rozhovor s českým paralympionikem v plavání

Kutná Hora patří mezi jeho oblíbená města. Letos podruhé se zúčastnil závodů v plavání postižených ve „stříbrném městě" český paralympionik Arnošt Petráček, kterého jsme mohli vidět například na pekingské paralympiádě.

Arnošt Petráček spolupracuje mimo jiné s hlavní organizátorkou závodů Petrou Hnátovou. Mezi jeho dobré přátele patří také lidé z jednoho ze soutěžních týmů Kapři z Jindřichova Hradce.

Jak dlouho se již plavání věnuje a jaké jsou jeho největší plavecké úspěchy?

Jak jste se dostal k plavání?

Mí rodiče vlastnili penzion na Lipně, takže tam leží mé počátky. S plaváním jsem začal ve třech letech. V sedmi letech jsem začal spolupracovat s programem Cesta životem bez bariér, kde jsem se rozvíjel v plavání.

Co považujete za svůj největší plavecký úspěch?

Tím jsou paralympijské hry v Pekingu. Tam jsem plaval padesát metrů znak. V roce 2006 jsem získal první medaili za druhé místo při plavání padesát metrů ve stylu motýlek v jihoafrickém Durbanu.

Jak jste prožíval účast na paralympiádě?

Mám z ní nezapomenutelné vzpomínky, ať již se týkají zahajovacího ceremoniálu, samotných závodů nebo ukončení. Musím také říci, že mě potěšili pořadatelé, kteří výborně zvládli organizaci a vše šlapalo na minuty přesně.

Doprovázeli vás na paralympiádu rodiče?

Rodiče tam se mnou nebyli, jeli jsme s naší reprezentační trenérkou Andreou Věnsekovou.

Který plavecký styl je váš nejoblíbenější?

Tím je právě motýlek, který mi sedl nejvíce. V něm jsem závodil také na mistrovství světa.

Trénujete plavání často? Každý den?

Ve všední dny trénuji každý den. O víkendu se obvykle konají závody. Trénuji plavání také se zdravými plavci.

Jak probíhá váš trénink? Trénujete jen jeden styl?

Při tréninku potrénuji všechny styly. Nejprve si dám čtyři sta metrů rozplavání a pak trénuji jednotlivé styly v sériích. Ty obvykle vystřídám čtyři, důraz se klade na hlavní motiv tréninku.

Mně nejvíce při plavání komplikuje dýchání do vody.

Při trénincích jsem se naučil uplavat pod vodou patnáct metrů, to je nejvyšší limit. Plavání pod vodou zrychluje.

Co vás letos v rámci plavání čeká?

Vrcholem bude mistrovství Evropy v Holandsku, které se uskuteční v létě 4. až 10. srpna. Dále bych rád navázal užší spolupráci s organizátorkou kutnohorských závodů postižených v plavání Petrou Hnátovou. A také přede mnou leží mistrovství v Německu. V nejbližší době mě čekají 5. dubna závody handicapovaných v Karlových Varech.

Co vás bezprostředně po kutnohorském závodě čekalo?

Měl jsem pauzu na oběd a zúčastnil jsem se předání diplomů při vyhlašování výsledků. Potom jsem se svezl s lidmi z týmu Kapři do Jindřichova Hradce, odkud to mám už jen kousek domů. Doma jsem v Jankově nedaleko Českých Budějovic.