„Teď je úplně hotovo," konstatuje třiačtyřicetiletý Václav.

Při prvním začátku část mlýna rodina strhla a na uvolněném místě postavila nový obytný dům. V dalších částech areálu si Václav zřídil dílnu. Ne ledajakou. Jeho výrobky splňují ty nejpřísnější normy. Takové ale nedokáže vyrobit na doma smontovaných strojích nikdo.

Václav, chtěl-li uspět a konkurovat, musel zakoupit špičkové obráběcí stroje. A ty nebyly za hubičku. Jen za speciální nástrojařskou frézku zaplatil prostřednictvím leasingu téměř jeden a čtvrt milionu korun. Všechny stroje, které Václav Hromas koupil, používá především k výrobě dílů do sidecarkrossových motorů, jejichž výrobu odkoupil jeho obchodní partner od Jawy Divišov. „Teď je to všechno zaplavené. Do převodovek natekla voda," popsal smutně.

Pod blanickou vodou se ocitly dva soustruhy, nová speciální frézka, obrážečka potřebná pro výrobu ozubených kol nebo bruska na díry. Ale při vší smůle měl Václav, fotbalový brankář Ostředka a někdejší gólman Týnce, Kácova či Vlašimi také trochu štěstí. Jako dobrý gólman musí mít.

„Do stodoly, která je sice o něco výš než spodní, nyní zatopená dílna, máme objednané další dva speciální obráběcí stroje. Zaplaťpánbůh, že to nestihli přivézt. Kdyby dodrželi termín, už bych je měl pod vodou také," oddechl si alespoň trošku Václav. „Počítám s tím, že nejméně čtrnáct dní vyrábět nebudu," přiznal Václav.

Stroje zalité vodou a tím nejjemnějším bahnem, teď bude potřeba rozebrat, osušit, promazat a smontovat zase dohromady. Některé věci Václav zvládne sám nebo s pomocí rodiny, přátel či kamarádů. Na jiné ale nestačí. „To platí u elektromotorů. Ty musí specialista také rozebrat, vysušit nebo převinout a vinutí vypálit ve speciální peci. Nejspíš bude u elektromotorů potřeba také vyměnit ložiska," vyjmenoval živnostník.

Hromasovi využívají, tak, jako to dělali libežští mlynáři, také sílu Blanice. Ne k mletí, ale k výrobě elektřiny. Ještě nedávno si Václav, možná trochu rouhačsky postěžoval, že by jeho malá vodní elektrárna potřebovala více vody. Přání se mu splnilo. Jinak, než chtěl. „Přál jsem si, aby vody bylo tak akorát. Samozřejmě, tohle bylo moc," usmál se trpce. 

Pod vodou skončil generátor i ovládací skříň. V místech, kde stojí, je nyní nejméně dva metry vody. Ta zatopila i náhradní díly připravené k expedici v hodnotě zhruba půl milionu korun. Po vylovení z vody je čeká sušení a promazávání.

Rodina se kvůli přírodní katastrofě semkla, na odstraňování následků zkázy pracovali i příbuzní, hlavně otec Václav a sestra Jaroslava Šimáčková z Divišova. Ani soudržnost ale nemohla nafouknout místo pro přechodný pobyt rodiny. V Libži totiž není možné zatím žít. Václav se proto nastěhoval znovu ke svým rodičům do Divišova a azyl tam s ním našla i osmnáctiletá dcera Radka a pes Rocky. Manželka Jitka, jedenáctiletá Šárka a druhý pes Bettyna žijí momentálně u mámy ve Vlašimi.

Do likvidace následků povodně se ale zapojili také Václavovi kamarádi, fotbalisté z Ostředka, a také dobrovolní hasiči z Libže, Radošovic a Ctiboře.

Současná povodeň nebyla v Libži první, kterou Václav Hromas a jeho rodina pamatují. V roce 2002 se voda zastavila těsně před dílnou. I tentokrát v to Václav doufal. Spustil stavidla přivádějící vodu k lopatkám turbíny, ale nebylo to nic platné. Přítok Blanice, kterou v odtoku z údolí brání ještě Chotýška, byl nad očekávání silný.

„Za chvíli bylo všechno pod vodou. Trvalo to sotva od dvanácti do tří hodin. Proti předešlé povodni před jedenácti roky tentokrát voda stoupla ještě o sto dvacet centimetrů," vzpomíná na neděli 2. června. „Snažil jsem se vymontovat elektromotor od soustruhu, ale voda byla rychlejší a motor zalévala doslova pod rukama," tvrdí.

Co bude dál, v případě, že přijde další povodeň? To nikdo neví a zatím to ani neřeší. Tok jindy klidné Blanice odclonit nelze. Václav Hromas má sice důležité věci, kromě strojů, umístěné zhruba půl metru nad podlahou dílny, ani to ale nebyl tentokrát nic platné. Voda vystoupala ve strojovně do výšky 120 centimetrů.

Už v úterý podle zpráv Václava Hromase voda opadla. Dvůr opláchl hasičskou stříkačkou, objekty se ale vody zbavují jen pomalu. Do Libže by měli dorazit pracovníci firmy vyrábějící letecké motory, kteří by měli pomoci čistit a sušit už vyrobené díly. Návrat k normálu bude pokračovat dál.