Proč je i přesto naděje na obnovu zámku mizivá a proč historická stavba nadále zůstává „na obtíž"? Přečtěte si další příběh v našem seriálu o zchátralých památkách.

Když Magdalena Jakubíčková asi před deseti lety projížděla Kolčí na koni, asi ji nenapadlo, jak ji tato jízda ovlivní život. Opuštěný zámek, který míjela, ji donutil zastavit. Pamatovala si ho ještě z dob, kdy bydlela v sousední vesnici. Tenkrát barokní stavba ještě měla svůj účel, byť ne zrovna rezidenční, vlastnil ji místní státní statek, později družstvo JIVEP, který zámek alespoň udržovali při životě.

Až soukromý majitel, který historický objekt převzal po roce 1991, ho svým nezájmem dostal do takové podoby, která budila lítost. Alespoň v očích mladé studentky Jakubíčkové. „Ten zámek se mi hrozně líbil a říkala jsem si, že je ho škoda, tak jsem se začala zajímat, čí je a proč chátrá," vzpomíná dnes.

Původní plán byl jednoduchý

Zámek koupila Jakubíčková roku 2008 přes nadační fond Koleč, který pro tento účel zřídila společně s obcí. Aby mohli zámek v nucené aukci koupit, museli si půjčit více než pět milionů korun. Tato částka však dodnes není plně splacena. „Ještě nám chybí něco doplatit. Velkou část půjčky jsme splatili tím, že jsme prodali okolní pozemky, které jsme koupili společně se zámkem. Naštěstí ta půjčka byla bezúroční" vysvětluje Jakubíčková.

Původní plán nadace byl docela jednoduchý. Získat peníze a stavbu opravit. Předběžně si spočítali, že na to potřebují získat alespoň 60 milionů korun. Hlavním zdrojem měly být evropské fondy, které by pokryly největší část nákladů. Jenže rok po koupi nadace na důležité evropské peníze nedosáhla.

Byl to ten první moment, kdy přišla Jakubíčková o iluze? „Ne, ten nastal až o rok později, kdy jsme zjistili, že už žádná podobná výzva vypsána nebude," zamýšlí se. Tím totiž padla i možnost získat na opravu jednorázově větší částku.

Bez dobrovolníků 
by to nešlo

Nadační fond je tak nucen čerpat postupně menší částky, především pak od ministerstva kultury, od kterého získává ročně několik set tisíc korun. Dohromady dostal ze státní kasy asi šest milionů korun. Další peníze sbírá po drobných částkách od sponzorů, od obce nebo ze vstupného z kulturních akcí.

Starostka obce Kolče na Kladensku Lenka Skolilová vyjadřuje zatím spíše nespokojenost. Nikoliv však s prací nadačního fondu, ale s tím, že se nedaří získat pro opravu více peněz. „Mysleli jsme, že to půjde rychleji, že se ty peníze nějakým způsobem seženou," říká Skolilová, která má zchátralý zámek před očima každý den.

Okna její kanceláře totiž vedou přímo jeho směrem. „Snažíme se pomáhat, jak to jde, nejen finančně, ale sháníme třeba i dobrovolníky na práce. Ti lidé ale musí chtít, my je k tomu nedonutíme," dodává starostka.

Jakubíčková si na ochotu a zájem místních obyvatel nemůže stěžovat. „Vypsali jsme brigády a jeden den přišlo kolem dvaceti lidí. Další den už jsme jich tady měli padesát. Hodně nám tu pomohli," pochvaluje si. Zároveň dodává, že díky tomu, že se místní lidé na opravě zámku podílí, získávají k němu také hlubší vztah. „Už z toho důvodů si už nikdo nedovolí do objektu vlézt na černo a něco ukrást nebo poškodit. Což se tu na začátku stávalo," vysvětluje.

Zdá se, že to nejhorší má zámek za sebou. Díky penězům a dobrovolnickým pracím se ho podařilo staticky zajistit a vystavět několik konstrukcí krovů, získal novou střechu a přilehlá kaplička se od minulého roku může pochlubit novou věžičkou. Barokní stavbu přesto nadále eviduje ve svém seznamu Národní památkový ústav jako ohroženou památku. A pravděpodobně to tak ještě dlouho bude.

Další velká naděje stojí před branami

„Kdybychom postupovali tímto tempem, tak to budu dělat do smrti. A to rozhodně nechci," kroutí hlavou Jakubičková a dodává: „Říkám, že mám tři práce, z toho dvě placené." Tři práce a tři děti. Jakubičková přiznává, že jí zámek bere značnou část energie. V nadaci sice figurují ještě další dobrovolníci, největší část práce však zůstává na ni. Administrativa, propagace a především pak ustavičné shánění peněz. „Je to nekonečné," povzdychne si.

Teď má zámek před sebou další velkou šanci. Norské fondy, do kterých se nadační fond Koleč bude hlásit, nabízí opět po dlouhé době možnost získat větší částku a tím i možnost se rychleji přiblížit k cíli. V případě úspěšného vybrání projektu Kolče a splnění podmínek dotačního programu by nadační fond z těchto prostředků zrekonstruoval západní křídlo zámku. Zda bude zámek na Kladensku do programu vybrán, by mělo být jasné zhruba za dva měsíce.

Jestliže přijde z Norských fondů kladná odpověď, pak to pro nadaci znamená i jistých sto tisíc korun navrch od obce a to každý rok po dobu patnácti let. „Slíbili jsme, že nadaci podpoříme, pakliže se jim podaří v Norských fondech uspět," vysvětluje starostka obce se šesti sty obyvateli. Částka ani závazek na patnáct let ji nepřijdou vysoké. „Když si sto tisíc korun přepočítáte na dvanáct měsíců, tak to není tak zase ohromná částka při dnešních cenách," míní.

„Ano" si řeknou 
na staveništi

Kdyby se podařilo zámek opravit, mělo by tu vzniknout muzeum o zámku, muzeum včelařství a informační centrum Budečska. „Později bychom pronajímali jedno celé křídlo jako kancelářské prostory, aby se zaplatil provoz zámku," doplňuje Jakubičková.

Prozatím prostory zámku slouží k pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. V sobotu 21. června se tu bude konat už šestý ročník Medové poutě, kdy se zde sejdou nejrůznější komedianti, tanečnice a šermíři. Na jeden den zde převládne radost a veselí. „Minulý rok na pouť dorazilo kolem tisícovky lidí. To pak člověka potěší," usměje se zakladatelka nadačního fondu.

Radost jí dělá i to, že tu v létě přivítají jednu svatbu. Jakubičková ukáže na zámeckou kapli, kde by se obřad měl konat. Rozhodnutí snoubenců však vzbuzuje přinejmenším údiv. Jediná cesta do kaple vede po žebříku, vnitřek je protkán lešením, na zemi leží vrstva prachu a špíny a místo oltáře se člověku nabídne pohled na naskládané cihly.

Koho taková svatba na zámku láká? „Vdávat se tu bude pár, který má k tomuto místu vztah. Podílejí se na opravě," objasňuje vzápětí Jakubičková.A co dal zámek jí? Jakubičková se dlouze zamyslí: „Myslím, že teď víc rozumím památkám. Když jsem s dětmi na nějakém zámku, všímám si i jeho detailů a to, jak je postaven. Sbírám inspiraci pro Koleč."

Zkrátka Jakubičková opravou zámku doslova žije. Přesto by byla ochotna se ho vzdát. „Kdyby se našel bohatý investor, který by ho chtěl opravit a nějak ho využít, pak bychom ho s ochotou prodali. Pro zámek by to byla to nejlepší varianta," dodává posléze.

Čtěte také: Zámek ve Zvoleněvsi hledá majitele, který by ho zachránil