Když se třináctiletá dívenka před několika lety svěřila Taraně Burke, že byla sexuálně napadena, první slova, kterými ji chtěla utěšit, zněla: Me too, tedy já taky. Vzniklo tak hnutí, které si klade za cíl chránit všechny zneužívané a týrané ženy či dívky.

Nejde o žádný okrajový jev. Nedávný průzkum, jehož se zúčastnilo 42 tisíc respondentek ve věku 15 až 74 let, zjistil, že v členských zemích EU zažila sexuální násilí každá devátá žena, se sexuálním obtěžováním má zkušenost 55 procent žen, pět procent se stalo obětí znásilnění. V Česku má negativní zkušenost 32 procent žen, partnerovo sexuální násilí zažilo sedm procent z nich, psychický nátlak či týrání 47 procent.

Ochrana napadených

Dramatickou změnu v jejich ochraně přináší Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva z května 2011. Právě o ní hovořil ústavní soudce David Uhlíř na sympoziu o právních aspektech kampaně Me Too, které se uskutečnilo v rámci Stálé konference českého práva. Text přináší převratný pohled na ochranu obětí a povinnosti státu jim poskytnout veškerou možnou pomoc. Pokud herečka Ivana Jirešová na konferenci uvedla, že „ženy by měly mít právní výhody, neboť poškozená strana bývá ta slabší“, úmluva přesně takové pokyny obsahuje.

Signatářům například ukládá vydělit přiměřené finanční zdroje na potírání veškerých násilných projevů. Mají se také zasadit, aby „žádný akt násilí nemohl být ospravedlňován kulturou, náboženstvím, tradicí či tzv. ctí“. David Uhlíř naznačil, že v našich podmínkách by se to mohlo dotknout i velikonoční pomlázky, kterou jedna aktivistka nazvala „symbolem zkostnatělé genderové tradice“. Státy budou muset zajistit snadno dostupné příbytky pro postižené ženy a děti, bezplatnou právní pomoc obětem a pokračování v šetření a stíhání násilných sexuálních činů, byť by oběť oznámení stáhla.

Chlubí se harašením

Český parlament by měl úmluvu ratifikovat letos a podle mnoha vystoupení na pátečním semináři, lze očekávat dramatické jednání. Sexuolog Radim Uzel se například přiznal, že za svůj život poplácal desítky sesterských zadků, takže by to asi vydalo „na doživotí“.

I místopředseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) se hrdě hlásí k sexuálnímu harašení, díky němuž jako mladistvý okouzlil svou současnou a jedinou manželku. Oba pánové jsou přesvědčeni, že kampaně proti obtěžování vedou nejčastěji ženy nežádoucí a sexuálně nepřitažlivé. Výjimkou jsou americké herečky, které podle Kubery své protestní černé kabáty oblékly až poté, co zbohatly. „Předtím tolik proti nebyly,“ řekl Kubera.

Šéf Unie obhájců Tomáš Sokol ale připomněl, že nejznámější tváře kampaně Uma Thurman, Salma Hayek a Alyssa Milano nevznesly obvinění proti producentovi Harveymu Weinsteinovi v době činu proto, že jako chudé začínající herečky měly ve smlouvě milionovou pokutu, pokud by film nedotočily. „Mohly to ale udělat hned poté, co zbohatly,“ namítl předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.

Advokát Miroslav Krutina vnímá Me Too jako „hnutí krásných žen, které neuměly říct ne“. A považuje za nebezpečné směšovat oběti závažných trestných činů s ženami, které se sexem svým způsobem obchodovaly. Lyžařská legenda Kateřina Neumannová připomněla kauzu obviněného 84letého rakouského trenéra a uvedla, že „je nutné chránit si osobní prostor a nerozpomínat se po 10 letech“.

Všichni přítomní jasně prohlásili, že jakékoli násilí je nepřípustné. „Muži se snaží a ženy si vybírají. Strážkyněmi morálky jsou ženy a má být pro ně snadné odmítat mužskou pozornost. Trestání jejích nenásilných projevů je ale civilizačně destruktivní záležitost,“ uvedl sociolog Petr Hampl. Právník Krutina zároveň připomněl, že zatímco k obvinění ze sexuální agrese je zatím nutné předložit jako důkaz nepřehlédnutelný nesouhlas, „v některých státech, třeba ve Švédsku, to chtějí změnit tak, že by měl být vyžadován nepřehlédnutelný souhlas k sexuálnímu styku“.