Zrovna od něj je pochvala mimořádným oceněním. Má totiž přezdívku Maxijedlík. Po celé republice se účastní – a zpravidla vítězně – soutěží v pojídání čehokoli, nač si jen vzpomenete: mohou to být párky, ovocné knedlíky a klidně i chilli papričky; třeba ale také chleba s máslem, v čemž opakovaně nechal své soupeře daleko za sebou právě v Máslovicích. Ocenit však umí nejenom množství, ale i kvalitu. Sám je vyučeným kuchařem. A o jeho vybroušené chuti svědčí i úspěchy v pečení domácího chleba, což je jeho další koníček. Také zde ví, jak na to, a potvrdil, že nic chutného mu není cizí: vyhrál republikovou soutěž.

V Máslovicích, kde se v rámci masopustního programu soutěžilo v pojídání jitrnic zapíjených pivem, se na to, že porazí borce s takovouto pověstí, chystalo hned několik soupeřů. Žádné překvapení se ale nekonalo; Maxijedlík vyhrál. „Tentokrát to byl mazec: za pět minut 2,3 kilogramu jitrniček,“ shrnul Deníku svou cestu k prvnímu místu. I v tomto fofru nicméně jeho chvála místního produktu nebyla pouhou návštěvnickou zdvořilostí. Němec má s čím srovnávat; v rámci soutěží jedlíků patří právě konzumace jitrnic k obzvlášť oblíbeným disciplínám.

V Máslovicích navíc ukázal, že umí nejenom polykat ostošest, ale také dovede přihlížející zaujmout a udělat pořádnou show. Splnil totiž slib a přivezl nejenom ukázat, ale i k ochutnání jak sušené červy, tak údajně nejsmradlavější jídlo světa surströmming; skutečně mimořádně zapáchající pokrm ze Švédska, který se vyrábí zkvašením masa sleďů. O jak extrémní pokrm se jedná, svědčí fakt, že ve Švédsku není výjimkou, když zákaz konzumace tohoto jídla v bytě představuje součást nájemní smlouvy. Jde ale o recepturu prověřenou věky, k jejímuž vzniku prý dal v 16. století podnět nedostatek soli ke konzervování ulovených ryb. V chudším prostředí se pak tato metoda udržovala i kvůli její vysoké ceně. Dnes jde o místní delikatesu, doplňovanou rozmanitými přílohami.

Konzervy, v nichž se surströmming prodává, je údajně třeba kontrolovat, protože kvašení uvnitř pokračuje, dno se vyboulí – a dokonce se říká, že hrozí protržení obalu; to však je podle výrobců jen tradovaný nesmysl. Nicméně už otevírání plechovky představuje zážitek, pro který nestačí přirovnání k tomu, jako by se hned vedle někdo uprdnul. Spíš je to cítit tak, jako by i ulevila celá bioplynová stanice. I tak se v Máslovicích našli odvážlivci, kteří se nerozpakovali ochutnat. Dojem? Prý jsou tyhle ryby „zvláštní“, trochu ostřejší, někdo říká, že je vnímá jako přesolené – avšak rozhodně ne tak šokující, jak sliboval zápach.

To sušení červíci, rovněž představení Maxijedlíkem, ti byli něco jiného: vlastně úplná pohoda.