VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výzva, nebo odříkání? Čechům v Rusku chybí ohleduplnost i naše pivo

Mladá Boleslav /ROZHOVOR/ - Pracovní umístění do zahraničí je pro řadu Čechů noční můrou. Bojí se, že nezvládnou jazyk, budou muset na čas rozvázat veškeré společenské vazby nebo si nezvyknou na zcela odlišnou kulturu.

22.2.2014
SDÍLEJ:

Moskva - ilustrační fotoFoto: Reuters

Přestože ochota Čechů stěhovat se za prací se pomalu zvyšuje, stále jsme v tomto ohledu nesmírně konzervativním národem.

V posledních letech je pracovní mobilita velkým tématem také ve společnosti Škoda Auto. Její zaměstnanci absolvují pracovní cesty do Indie, Číny nebo Ruska i v opakovaných několikaletých turnusech.

Léta v zahraničí má za sebou Petr Linhart, jenž stál na samotném prahu automobilové výroby v Moskvě, poté v Kaluze a nyní stojí v čele závodu v Nižním Novgorodu. Společně se svou ženou Gabrielou a dětmi Magdalénou a Petrem mladším se s námi podělil o zkušenosti, které dosud v Rusku nasbíral.

Řeč se nestočila jen na pracovní záležitosti, ale i na školní docházku, české pivo a nároky, jež pracovní umístění do zahraničí klade na členy rodiny.

Nižní Novgorod je pro vás po Kaluze už třetí ruskou zastávkou. Liší se od sebe tato dvě místa, nebo jsou si spíše podobná?

PL: Začátky v Kaluze se od Nižního Novgorodu lišily naprosto. Kaluga vznikla jako projekt na zelené louce. My jsme tam přišli jako Ruskem nedotčená skupina lidí. V těch prvních dnech jsme neměli nic, žádné bydlení, žádné kanceláře, jen hotelový pokoj. Nestál ani závod. Bylo třeba vše vybudovat, seznámit se s ruskou legislativou, podmínkami, možnostmi.

Kdy jste do Kalugy přišli? Kolik vás vlastně v první vlně bylo?

PL: Koncem podzimu roku 2006 nás ze škodovky přišlo sedm, jen o málo lidí víc bylo z německého Wolfsburgu.

Začínat od nuly muselo být náročné. Mělo to i nějaké výhody?

PL: Spoustu věcí jsme v Kaluze přizpůsobovali našim představám a našim projektům. Trvalo to ale podstatně déle. Novgorod vznikl jako výsledek akutní potřeby rozšířit výrobní kapacity společnosti v Rusku a jako další výrobní místo vedle Kalugy. Protože jsme v té době už znali ruské poměry, byl proces integrace mnohem rychlejší. Nicméně se nejednalo o žádnou zelenou louku, ale o integraci našich výrobních procesů do procesů ruské automobilky GAZ.

Kdy se za Čechy do Ruska vypravily první rodiny?

PL: Příprava v Nižním Novgorodu trvala zhruba rok, na předešlém působišti v Kaluze výrazně déle. Bylo zapotřebí zajistit odpovídající zázemí byty, školky, školy, zdravotnictví. I o takovéto záležitosti jsme se museli v počátku postarat my, ta první skupina. V případě Novgorodu se podařilo vybudovat i přímé letecké spojení mezi Prahou a Novgorodem.

GL: Celý první rok bydleli na hotelu.

PL: Bylo to přesně 17 měsíců. Teprve pak jsem se nastěhoval do bytu.

GL: Kde 3 měsíce ještě nefungoval plyn a teplá voda.

PL: Byl to v podstatě holobyt. Čtyři stěny a vůbec nic. Musel jsem ho dát do pořádku. Později jsme se dozvěděli, že prodávat byty v tomto stavu je v Rusku běžné.

Vypadá ubytování Čechů v Rusku nyní pořád takhle, nebo se něco změnilo?

PL: Dnes bydlíme ve standardních ruských bytech v i na evropské poměry relativně slušném stavu. Po prvotních úpravách se v nich dá žít celkem obstojně.

Manžel odjel, jak jste si vy zvykala na život pouze s dětmi?

GL: Šlo to. Když ale Petr přijel domů, měl dojem, že musí pořád něco dávat do pořádku. Pracoval na domě a tak podobně. Já přitom chtěla, aby se hlavně věnoval dětem. Vždy jsme byli spolu dva dny a pak se zase vracel zpátky do práce.

Vídali jste se v tomto období?

PL: Protože v Kaluze nebylo ze začátku žádné zázemí, cestoval jsem domů na víkendy poměrně často. Letecké spojení mezi Moskvou a Prahou bylo, je a snad i bude vynikající. V Novgorodu už se od nás daleko rychleji očekávaly výsledky, takže v té době se frekvence návštěv domova snížila.

A rodina za vámi přišla…

PL: V první vlně „přistěhovalců ze západu", takže dnes už jsou tam více než dva roky.

Prošel jste oběma závody. Liší se nějak česká komunita v Kaluze a v Novgorodu?

PL: Určitě, díky dostupnosti Kalugy je zde značná část zahraničních zaměstnanců single a rodiny zůstávají doma. V Novgorodu jsou naopak zaměstnanci více integrovaní, Nižní Novgorod je se svými 1,5 miliony obyvatel přece jen poměrně zajímavé město.

Přestěhování do cizí země musí být obrovský nápor na nervy. Když se podíváte kolem sebe, nedocházelo ve vašem okolí k rozpadu rodinných vazeb? Nebo tato zkušenost naopak stmeluje?

PL: V mém okolí nevím o nikom, komu by se rodina kvůli změně pracovního místa rozpadla. Ale zeptejte se na to spíš manželky.

GL: Víte, s Petrem jsme se viděli málo předtím a málo se vidíme i teď.

PL: Není to o tom, zda má člověk rodinu tady, nebo tam. Je to o fungování rodiny. Kdo to má doma špatně, má to špatně kdekoliv. Pracovní umístění v tom nehraje roli.

Doma v Čechách máte širší rodinu, přátele. Byl kvůli tomu začátek v Rusku těžší? Nechyběla vám opora?

GL: Děti mají pravdu, když se ptají, maminko, proč tu musíme být, když tady s námi táta stejně není?

Chápu, že pánové věnují většinu času v Rusku práci. Jak to mají jejich ženy? Pracují také? Ptám se proto, že v Číně je něco takového nepřípustné.

GL: Neznám v mém okolí žádnou českou ženu, která by pracovala. Ráno vodím děti do školy, pak mám hodinu s učitelkou ruštiny a angličtiny, takže mi v týdnu zbývá jeden volný den. To s kamarádkou nasednu na tramvaj a jedeme do obchodního centra. Odpoledne nás čekají vždycky domácí úkoly, domácí práce.

A jak trávíte společně volný čas?

GL: Chodíváme třeba do kina nebo přes zimu na zamrzlé fotbalové hřiště zabruslit si. To je ale pro Rusy skutečně masová zábava, takže z toho mívám trochu obavu.

Děti v Rusku prý ve škole bývají déle, než tady v Čechách.

PLm: Škola začíná v devět a končí v pět hodin.

GL: Po vyučování mají ještě projektovou výuku. Já se je ale snažím vyzvedávat alespoň kolem čtvrté.

PL: Je třeba říct, že v Novgorodu není mezinárodní škola. Město bylo léta uzavřené kvůli vojenské výrobě, a tak se přestalo mezinárodně rozvíjet. Najít školu, jež by byla schopná české děti začlenit, tak nebylo zprvu vůbec lehké. Ještě těžší to ale mají naši kolegové a spolupracovníci z Mexika či Německa, kteří jsou též zaměstnanci závodu Volkswagen. Po ně a jejich děti je jazyková bariéra výrazně větší.

Obě vaše děti mají zkušenost jak s českou školou, tak s tou ruskou. Co je v Rusku jinak?

PLm: Tady chodíme domů po obědě, tam zůstáváme ve škole do čtyř i déle.

ML: V Rusku je to těžší. Třeba v matice jsme oproti české škole hrozně napřed.

Myslíš si, že jsou vaši spolužáci chytří?

ML: Hlavně jsou bohatí.

GL: Lomonosova škola, kam chodí naše děti, není výběrová. Je to škola pro děti bohatých rodičů. Je to vidět například, když některé dítě slaví narozeniny. Dávají se jen samé velké a drahé dary.

PLm: Třeba obrovský ferrari na ovládání.

GL: Když měl narozeniny Péťa, dostal velké lego. V tašce přímo z obchodu a maminka dokonce nezapomněla ani v tašce nechat účtenku.

PL: To je právě ta ruská mentalita. I škola je prostor, kde se před ostatními vytáhnout. Je to stejné jako se značkovým oblečením nebo drahými auty v případě dospělých.

Je ta vaše škola podobně elitářská, i co se týče výuky?

GL: Liší se v přístupu. Vy jste si zaplatili, takže my do vašich dětí ty vědomosti dostaneme. Ale také netoleruje nekázeň. Dva kluci se nedávno porvali a oba ze školy vyhodili. Bez řečí.

Vzpomínáte si na své školní začátky v Rusku? Bylo to náročné?

PLm: Děti na mě byly hodný. Když jsem se naučil jazyk, přestaly mě brát jako někoho zvláštního.

GL: Poté, co jsme se přestěhovali do Ruska, začala Majda chodit na kurz ruštiny a Petr do školky. Tam se sice nenaučil nic, ale slečny vychovatelky od něj pochytily češtinu. Potom, co se Majda naučila číst v ruštině, ovládla hrozně rychle i řeč. Spoustu věcí si odvodila. Její začátky ale byly těžší, ve třídě byla sama. Ten náš rarach měl k sobě alespoň dva české kluky.

ML: Z diktátu jsem hned na začátku měla dvojky.

No tak to je vynikající.

ML: Ruské dvojky.

GL: Ale teď už píše diktáty často lépe než ruské děti.

PL: A o víkendech se děti věnují ještě české škole.

Museli jste v Rusku změnit stravovací návyky?

GL: Děti nemají o jídlo ve škole vůbec zájem, takže domů chodí hladové. Chybí nám především české pečivo, takže si pečeme vlastní.

PL: Vcelku ale koupíme v obchodě to samé tady i tam. Pouze v Rusku výrazně dráž.

Nechybí vám české pivo?

PL: To je právě jedna ze zásadních položek v našem rodinném rozpočtu. Protože ruské pivo nám Čechům prostě nechutná. Plzeň licenčně vařená v Kaluze se s tou importovanou nedá srovnat, kupujeme opravdovou plzeň a opravdový budvar. Jejich cena se pohybuje kolem 160 rublů za půllitr, což je skutečně dost.

Trochu bych se vrátil k vlastnímu pracovnímu umístění v Rusku. Znáte někoho, kdo svůj turnus nevydržel do konce?

PL: Z těch, kteří přišli ze Škody, nevím o nikom takovém. Je zajímavé, jak se historie v tomto směru opakuje ale i posouvá. V devadesátých letech po příchodu Volkswagenu do Škody jsme zcela úplně nerozuměli přítomnosti mnoha zahraničních kolegů, no a po pár letech jsme v jejich situaci my sami a přenášíme know-how dál.

Museli jste si v tomto ohledu také zvyknout na ruské kolegy?

PL: Spolupráce s partnerskou společností GAZ, továrnou s více než osmdesátiletou historií, modlou tehdejšího Sovětského Svazu i celého východního bloku, a stejně tak s hierarchicky postavenou strukturou závodu a silným národním cítěním Rusům nutně přinášelo a přináší řadu kompromisů na obou stranách. Není vždy úplně jednoduché, přesvědčit je o tom, že něco může fungovat jinak a lépe a že období staré Volhy je pryč. Přesto musím říct, že se nám to vzájemně daří.

Bylo něco, co vás v prvních týdnech v Rusku šokovalo?

PL: Pokud chcete v Rusku podnikat, musíte se spoustě věcí přizpůsobit.

GL: A moc se nerozhlížet.

PL: Musíte zapomenout na to, že přicházíte z Evropské unie, že spousta pravidel zde platí jinak a nebo si je místní jinak vykládají. Musíte mít vůli nové prostředí poznat. Druhou věcí je spousta denních drobných překvapení, kterým se nevyhnete ani po několikaletém působení.

PLm: V Rusku nikdo neumí jezdit autem.

GL: To je pravda, Rusové zaparkují klidně na přechodu nebo na chodníku. Tak je to ale se vším. A každý vám řekne, že to tak musí dělat, protože to dělají i ostatní.

PL: provoz a výklad dopravních pravidel je v Rusku opravdu záležitost značně specifická a nepředvídatelná, na silnicích vládne bezohlednost.

Je jasné, že pracovní nasazení v zahraničí není snadné. Jak vidíte svou budoucnost v Rusku?

PL: Rodiny to mají sice složitější, ale já a několik mých nejbližších spolupracovníků se momentálně domů nechystáme. V Novgorodu jsme tři roky a za tu dobu nejde uskutečnit všechny plány.

Škoda Auto v Nižním NovgoroduŠkoda Auto a Volkswagen Group Rus oslavily v závěru roku 2013 první rok úspěšné výroby v partnerském závodě společnosti GAZ Group v Nižním Novgorodu vzdáleném 420 kilometrů od Moskvy, jehož automobilová tradice sahá až do roku 1929. Z výrobní linky zde sjíždí Škoda Yeti, Octavia a Volkswagen Jetta. 

Závod v Nižním Novgorodu vznikl jako mladší příbuzný koncernového závodu v Kaluze a umožnil rapidní navýšení výrobních kapacit na ruské půdě a tedy flexibilnější zásobení ruského trhu. Rusko představuje pro českou automobilku třetí největší odbytiště na světě a druhé největší odbytiště v Evropě. Největší popularitě se zde těší Škoda Octavia, jejíž podíl v počtu prodaných kusů z produkce nižněnovgorodského závodu činí víc než polovinu.

Autor: Martin Weiss

22.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sledování výsledků parlamentních voleb ve štábu ANO, 21. října v Praze. Brabec
56

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Zástupci TOP 09 sledují výsledky sněmovních voleb. 21.10.2017
31

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Přibývá krádeží drahých kol na objednávku, potvrdily pojišťovny

Hodnota ukradených kol klientů pojišťoven v Česku v letošním roce vzrostla. Častěji se kradou dražší, předem vytipované bicykly, na něž se soustředí organizované skupiny zlodějů, vyplývá z ankety ČTK mezi tuzemskými pojišťovnami.

Praha volí jinak než zbytek země. Potvrdí se to i letos?

Obyvatelé hlavního města v minulosti hlasovali výrazně „pravicověji“ než lidé z ostatních regionů. Očekává se to i tentokrát, jak potvrdila také naše předvolební sonda. Praha je tradiční baštou pravice a liberálně orientovaných stran. Minulé parlamentní volby v roce 2013 opanovala v hlavním městě TOP 09. Hlasovalo pro ni přes 23 procent voličů, zatímco na celostátní úrovni jen 12, což stačilo na republikové čtvrté místo.

AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Specialisté na politickou komunikaci ocenili po čtvrtečních předvolebních debatách v České televizi (ČT) a na Nově především výkon šéfa Pirátů Ivana Bartoše, Babiš působil unaveně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení