S Deníkem si popovídal o své tvorbě, ale také o očekáváních, se kterými do své nové funkce vstupuje.

Povězte mi něco o vaší tvorbě. Čemu se věnujete?

Moje tvorba je už 10 let spojená především se studiem KLUCIvespolek, které spoluvlastním. Naše činnost se odehrává na poli grafického designu a animace. Věnujeme se ale i marketingovým aktivitám a produkci, nebo různým mezním projektům, do kterých spadá například videomapping. Volné umělecké tvorbě se v současné době prakticky nevěnuji. Z úcty ke kolegům bych se proto za umělce označil jen v nejširším slova smyslu. Pro Kutnohoráky může být zajímavé, že jsem spoluautorem logotypu města Kutné Hory. V současné době vyvíjíme několik animovaných sérií pro nejmenší.

Jste režisér, kameraman, dramaturg, scénárista, výtvarník, producent. Čím se cítíte být nejvíc?

Jsem především výtvarník, animátor a režisér. Kameraman nejsem v žádném případě. U krátkých animovaných filmů je typické sdružování profesí, takže jsem si sáhl i na ostatní profese včetně produkce tak trochu z donucení.

Alois Nebel. Film, který není třeba představovat. Jak jste se na něm podílel vy?

Jako animátor. Film je adaptací komiksu Jaromíra Švejdíka alias Jaromíra 99 a Jaroslava Rudiše. Typické černobílé výtvarno se převádělo do pohybu metodou rotoskopingu. Je to stará technika, kdy se nejdříve natočí reálné záběry, které slouží jako reference pro animátory, kteří musí v jednotlivých záběrech skloubit stylizované výtvarno s realistickým pohybem.

Jak jste se k filmu dostal?

K účasti na tomhle projektu mě přizval Noro Držiak, který pracoval jako supervizor animací a speciálních efektů. Seznámili jsme se na Anifestu. Noro hledal další spolupracovníky a ukázalo se se, že jsme schopni doplnit mezinárodní koprodukční tým a bylo to.

Dá se říci, na kterém filmu jste nejraději pracoval? Mně se líbil Pytlíkov i animovaná historie sedlecké baziliky…

Osobně považuji kromě Aloise Nebela za nejvýraznější hudební video pro Sto zvířat k písni Nikdy nic nebylo, které jsme vytvořili společně s kolegou Honzou Švarcem. Mám rád zmíněný film Splendissima Basilica i jeho jeho dvojče film Antiqua Cuthna. Oba jsou o historii Kutné Hory a na obou jsme spolupracovali s Karlem Koubským mladším. Povedený je podle mě i film Historie Jindřichova Hradce v animační zkratce nebo Hvězdy nad Benešovem. Hodně zajímavá byla spolupráce s Mishou Votrubou na filmu 
I am fishead.

Narodil jste se v Kutné Hoře. Co vás přivedlo k filmu?

Filmy Karla Zemana. Líbily se mi tolik, že jsem chtěl něco podobného taky zkusit. Takže jsem si na konci gymplu nepodal přihlášku na práva, jak jsem původně chtěl, ale na školy kde se animovaný film učil. Vzali mě na Ostravskou Univerzitu, kde jsem se skamarádil s Honzou Švarcem, kterým mě přivedl ke „Klukům". V té době se věnovali amatérsky filmům a chtěli se tomu věnovat profesionálně. Líbilo se mi jejich nadšení a já jim připadal jako posila. Snad nelitují.

Proč jste se rozhodl v Kutné Hoře zůstat? Umělcům takového formátu bývá takové město malé a většinou zakotví třeba v Praze.

Já jsem v Kutné Hoře nezůstal. Spíš jsem se takovým obloukem vrátil. Žil jsem několik let v Ostravě a pak v Kolíně, kde jsme se rozhodli podnikat. Pro začínající studio to byl výhodný kompromis se snadnou dostupností Prahy, kde jsme měli většinu klientů. Když se ukázalo, že nám nic nebrání z Kolína pracovat pro klienty v celé republice i mimo ni, řekl jsem si že moje rodné město je přece jen minimálně ve Středočeském kraji nejkrásnější a usadil se tu.

Do zastupitelstva Kutné Hory vstupujete v nelehké pozici, v opozici. Jaká jsou vaše očekávání, přání, nálada?

Já opozici nepovažuji za nelehkou pozici. Nelehká je podle mě naopak pozice vládnoucí. Sdružení Šance pro Kutnou Horu vytvořilo úspěšnou kandidátku, získali jsme od voličů největší procento hlasů a tedy silný mandát. Byl bych samozřejmě raději, kdybychom mohli pokračovat v práci na radnici, ale doufám, že i jako opozice dokážeme přispět rozvoji města. Já jsem ale rád, že i poslední komunální volby ukázaly silnou podporu nezávislých kandidátů, kteří svou politickou aktivitu staví na konceptu rozvoje města a regionu mimo klasické levo-pravé politické schéma. A to nejen v Kutné Hoře.

Proč jste vlastně vy - umělec do komunální politiky vstoupil?

Takhle jsem si tu otázku nikdy nepoložil. Mě především zajímá veřejný prostor. Kvalita veřejného prostoru je podle mě měřítkem a zároveň metou vyspělé společnosti. Nežijeme přeci za ploty svých zahrad a za stěnami svých bytů. Velká část našich životů se odehrává na silnicích, ulicích, na zastávkách, v parcích. Tam by mělo směřovat společné úsilí. A to je základní politické téma. Ze stejných pohnutek se podílím i na vývoji na projektu Lepší místo, které je také o aktivní účasti ve veřejném prostoru.

Je nějaká meta, které byste v ní chtěl dosáhnout? Nemyslím tak ani pozicí, jako spíše čin..

V obecné rovině je to opět aktivizace veřejného prostoru. Konkrétně bych se rád zaměřil na smysluplné využití parkových a relaxačních ploch. Kutná Hora má opravdu hodně zelených ploch přímo v obytných zónách nebo v blízkém okolí. Dokonce přímo v historickém centru. Společným rysem skoro všech ale je, že nemají žádné konkrétní využití, které by se krylo s potřebami obyvatel.

Jak to myslíte?

Parky nejsou přirozená sportoviště nebo hřiště, místa pro piknik a pro setkávání. Často působí jako náhodný shluk stromů s několika pozapomenutými lavičkami. Chybí zázemí, herní prvky, cvičební prvky, toalety. Nechtěl bych, ale aby se všude šablonovitě osadily stejné prolézačky nebo houpačky. Představuji si širokou diskuzi, která by zmapovala opravdové nároky rezidentů.

Můžete uvést příklad?

Takzvaný park pod vlašským dvorem by mohl být skvělým místem pro běhání a cvičení. Možná by se našlo místo pro u-rampu, možná prvky pro parkour, workout. To jsou všechno pro údržbu nenáročné a tudíž rozpočet nezatěžující záležitosti. Chodí sem trénovat šermíři, proč by tu nemohlo být zázemí specificky pro ně? V městských sadech si zase dovedu snadno představit hřiště pro dětský fotbálek nebo petangové hřiště.

Co byste z pozice zastupitele města zakázal a co změnil, kdyby to šlo..

Sám od sebe bych nezakázal nic. Věřím v demokratické principy a pozice zastupitele naštěstí ani nic takového neumožňuje. I když mi není jasné proč velká část obyvatel proměňuje Kutnou Horu v psí záchod. Tady bych byl pro tvrdě vymáhané pokuty a regulace. Ale v tom nejsme jedineční. Vídeňáci mluví o svém městě také jako o Hundeklo a ani drakonické pokuty na tom nic nezměnily. Musíme sami chtít.