Jedna taková se nachází i v Krhanicích. Zatímco ještě před několika lety si tam cestující mohli zakoupit jízdenku nebo se zeptat na nejbližší spoj do Prahy nebo Čerčan, nyní je budova bývalého vlakového nádraží zcela opuštěná. Okna, dveře do kanceláře výpravčího, stejně tak jako do kdysi pohodlné čekárny chrání mříže a nevyužívané prostory ohlodává neúprosný zub času.

„Mně je to celkem jedno, jestli je to nádraží nebo jenom zastávka. Já jezdím vlakem velice zřídka, takže mi na tom fakt nezáleží. Hlavně, když mi tam zastaví vlak," uvedl Martin Vopička z Krhanic s tím, že chápe, že některým lidem může absence výpravčího vadit.

Lavičky, kde se mohli cestující posadit nebo si třeba položit svá zavazadla už nejsou, a čekárna, kde by se ukryli před mrazem nebo deštěm je mimo provoz.

„Stavební objekty ve stanicích jsou majetkem Českých drah. Nejsme tedy kompetentní se k těmto objektům vyjadřovat," vysvětlil tiskový mluvčí ze Správy železniční dopravní cesty Marek Illiaš s tím, že pokud jsou pozemní objekty ve správě SŽDC postradatelné, jsou určeny k prodeji, případně k pronájmu.

Některé budovy je nutné zbourat

V případech, kdy se nedaří objekt prodat a on postupně chátrá, případně do něj opakovaně a násilně vnikají bezdomovci nebo zloději, je přikročeno nejdříve k administrativnímu zajištění stavby a následně k fyzické demolici.

Jednou z budov, která byla z těchto důvodů zbouraná, byl pozemní objekt v Poříčí nad Sázavou. Ten byl poté nahrazený zděným přístřeškem. „Tento postup je standardní, protože náklady na udržování těchto objektů ve stavu, který předepisuje zákon, převyšují náklady na opravy a údržbu," zdůraznil Marek Illiaš.

Zrušení nádraží vadí lidem z řady důvodů

„Že není v Krhanicích už vlakové nádrží, může vadit lidem hned z několika důvodů. V zimě se nemají kde ohřát, když má vlak zpoždění, není nikdo, kdo by je o tom informoval, a asi hlavně proto, že v rámci utahování opasků se ruší plošně všechno. Tedy i to, co k obci řadu let neodmyslitelně patřilo," míní Aleš Veselý, který jako mladý jezdíval do Posázaví na čundry.

On to ale prý neřeší. Nádraží nebo zastávka. Jemu na tom nesejde. Do míst, kde trávil své mládí, se vrací rád, ať už ho vítá výpravčí nebo prázdná budova. „I když musím přiznat, že trochu smutno mi z toho je. Dřív byly v oknech muškáty, a prostě to tam žilo. Teď je to jako když přijedete někam na konec světa. Pusto, prázdno," dodal Veselý.