Vrchní sestra urgentu Martin Jonáš: často nás překvapí, s čím lidé dokáží přijít

Jak jste se dostal ke svému povolání?

Protože moji rodiče v minulosti ve špitále pracovali, měl jsem k tomu vždy docela blízko. Měl jsem tak občas příležitost se do nemocničního prostředí dostat. Když jsem se tedy rozhodoval, co bych chtěl dělat, sestru jsem si dal jako první. Ani jsem nevěděl, jestli budu mít nějakou šanci. (směje se) Pocházím z Berouna a na berounskou zdravotnickou školu se nás kluků hlásilo šest, vzali nás pět. Pak jsem si dodělal specializaci v oboru intenzivní péče.

Na co vše pojišťovny přispívají v rámci prevence: Na terapie, léky i mamograf

Co vás přitáhlo do hořovické nemocnice a jak si na urgentní příjmu zvykáte?

Lákala mě nabídka si zkusit novou pozici - a také jsem se chtěl přesunout kousek blíže k bydlišti. Náplň práce vrchní sestry je od práce, co jsem zastával v Praze, diametrálně odlišná. Je to spíše manažerský post než zdravotnický. Mám na starosti zajištění personálního obsazení centrálního příjmu, vypisuji služby, starám se o materiální zajištění provozu a dostatečnou zásobu léků a zdravotního materiálu. Pro mě osobně to je velká výzva.

Jak jste se aklimatizoval?

Zpočátku jsem se cítil dost nejistě a mám trochu obavy, že mi po čase bude chybět ta sesterská práce – kontakt s pacientem, s kterým se nyní nesetkávám. Zatím největší výzva je pro mě personální stránka. Sestavit služby tak, aby to všem vyhovovalo a aby obsahovaly všechny pozice, které jsou na urgentu potřeba.

Vrchní sestra urgentního příjmu Nemocnice Hořovice Martin Jonáš.Zdroj: Deník/Radek R. Kaša

Jaká je práce na urgentním příjmu a jaké zdravotní problémy nejčastěji řešíte?

Urgentní příjem nemocnice funguje v režimu 24/7. Pracuje zde čtyřiadvacet sester a patnáct sanitářů. Spektrum práce je z celé nemocnice nejširší, protože se k nám dostane prakticky jakýkoliv případ. Nikdy nevíte, co dostanete. Bývá to od zlomených nohou, přes vážné úrazy z autonehod, až po kuriozity. Pacienti přicházejí buď sami, nebo jsou přivezeni vozidlem záchranné služby. Urgent rozdělujeme na chirurgickou část, kde řešíme tržné rány a různé úrazy. Na interně ošetřujeme většinou starší pacienty, kteří mají často problém s tlakem či dýcháním. Pak je tu neurologická a ortopedická ambulance. To jsou většinou zlomeniny.

Lidé si často stěžují na velké množství pacientů na urgentu a na dlouhá čekání.

Urgent je nárazové pracoviště. Lidé chodí často pro pomoc urgentního příjmu ještě před vyhledáním praktického lékaře, protože nedokáží posoudit závažnost svého zdravotního problému. To vede k výrazné kumulaci. Triážová sestra pak musí provést třídění pacientů, kteří přijdou sami, a určí nejen příslušnou ambulanci, ale i jejich pořadí, které je dané závažností problému. V ordinaci pacienta vyšetří lékař, kterého si zveme z oddělení. Většině pacientů se provádí krevní odběry, na jejichž výsledky čekají v čekárně, pokud to jejich stav umožňuje. Často se setkáme se situací, že si například chtějí na tu „hoďku, než budou výsledky“ odskočit nakoupit. To však není možné. Pokud vyhledávají urgentní pomoc, předpokládáme, že jejich stav je vážný. Do výsledků krve není možné urgentní příjem opustit.

Výměny kyčlí i kolen jedou. Ortopedie dohánějí covidový skluz

Nastínil jste kuriozity. Můžete uvést nějaký příklad?

Ty případy, který k nám občas jezdí, jsou opravdu zajímavé. Na ortopedii se točilo kolem desítky diagnóz, na urgentu to je v podstatě pokaždé něco jiného. Už za tak krátkou chvíli, co v Hořovicích působím, jsem se setkal i se zvláštnostmi, jako byly kusy odlomené zeleniny zastrčené, když to řeknu kulantně, v útrobách, odkud je pacienti nemohli dostat ven. Překvapilo mě, že jde o docela častý jev.

A co třeba agresivní pacienti?

Jednoho jsem už potkal, ale toho naštěstí přivezla policie. Určitě s tímto tématem budeme chtít pracovat i do budoucna. Máme s vedením vizi, že by nám v takových případech pomáhala ochranka. Určitě by bylo dobré, abychom někoho takového na oddělení měli, který by těm holkám v případě potřeby pomohl. Pouhá jeho přítomnost vám určitě dá jistotu. Ne vždy se totiž povede, že je policie na místě do pěti minut. A co si budeme povídat, i za těch pět minut se dá stihnout hromada věcí.