Temnou kladenskou ulicí se prochází chlapec a dívka. Drží se za ruce, dávají si polibky. Poslední obejmutí. Dívka vejde do vchodu, zavře za sebou prosklené dveře. Najedou na ni skočí  cukrář a svou speciálně upravenou rukavicí s břitvou jí podřízne hrdlo.

Její hlavu si pak odnese do svého doupěte a krev, která  kape do přistavené nádoby, přimíchá do zmrzliny, jež druhý den prodá nic netušícím lidem. Hrůzu zachycenou němým snímkem dokresluje ponurá muzika. Amatérský film vznikl v roce 1968.

Autory zhruba patnáctiminutového hororu Cukrář jsou Ivan Lev, který dělal režii a kameraman Zdeněk Pospíšil. Celý štáb z Filmového studia Kladno (FISK) na díle s přestávkami pracoval zhruba měsíc. „Točili jsme podle toho, jak měl kdo čas. Museli jsme chodit do zaměstnání,“ řekl Kladenskému deníku Zdeněk Pospíšil. Ovšem pro něj se kamera jeho obživou později stala, jelikož vystudoval FAMU a stal se z něj kameraman. 

Ivan Lev chtěl také na FAMU, ovšem v roce 1970 utrhl sovětský prapor. „Dostal jsem půl roku natvrdo. V té době jsem měl podanou přihlášku, ale byl jsem podle nich  antisocialistický živel,“ zavzpomínal šestašedesátiletý Ivan Lev.

Před čtyřiačtyřiceti lety točil pro Okresní dům osvěty v Kladně (později Okresní kulturní středisko) měsíční zpravodaje. „Když se ve městě něco dělo, například oslavy Prvního máje, tryzna v Lidicích a podobně, tak jsme to točili. Nikdy jsem nebyl komunista, ale bavil mě film. Měsíčníky se pak promítaly v kině Oko před filmem,“ podotkl Ivan Lev.

Za natáčení těchto zpravodajů si pak mohli filmoví nadšenci z FISKu natočit něco svého a okresní dům osvěty jim na to poskytl peníze. „Ovšem scénář musel schválit cenzor z hlavní správy tiskového dozoru,“ dodal Zdeněk Pospíšil.
Při otázce, jak napadl Ivana Lva takový námět, jen pokrčí rameny. „Už ani nevím. Viděl jsem ten starý zmrzlinářský vozík a prostě mě to napadlo,“ pronesl.

V hlavní roli se představil Václav Mikovec. Jako cukrář nosil pelerínu a cylindr. „Nalíčením z něj udělali zvrhlíka,“ okomentoval Ivan Lev. Amatérští filmaři točili ve sklepě kladenského zámku, kde měl Cukrář doupě, v Podprůhonu, Dělnickém domě a exteriéry pochází z okolí Sletiště.

„Nejtěžší byly noční záběry,  jelikož jsme zápasili s materiálním nedostatkem. Ve FISKu byly jen čtyři reflektory s čočkou. Přece jen to bylo amatérské studio,“ vyjádřil se kameraman Pospíšil.  „On byl také velký detailista,“ usmál se režisér Lev. „Což  bylo dobře,“ dodal.

Cukrář se ke konci neudrží parapetu, když se chce oknem dostat ke své další oběti. Spadne na chodník a umírá.
Poté, co byl snímek natočený, ho znova zhlédnul cenzor. Verdikt nakonec zněl: vystříhat jednu scénu.

„Herečka sestupovala po žebříku do toho cukrářova doupěte a s hrůzou tam spatří mrtvolu. To by bylo ještě v pořádku, ale jemu vadilo, že na sobě měla jen noční košili,“ vysvětlil Ivan Lev. To bylo naštěstí jediné a tak po odstranění herečky v noční košili mohl snímek zabodovat na celostátním festivalu amatérských filmů v roce 1969.

Návštěvníci festivalu amatérského a nekomerčního filmu Klapka 2012, který se v kladenském kině Hutník uskuteční  v sobotu od 14 hodin, budou mít jedinečnou příležitost horor Cukrář po dvaačtyřiceti letech spatřit. Začátek jeho promítání bude po vyhlášení výsledků, okolo 20. hodiny.