Jestliže se dnes generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala ohlíží zpět na dění v srpnu 2002, má jasno: Vltavská kaskáda v těžké zkoušce plně obstála. „Vodní díla zůstala po celou dobu trvání povodně bezpečná a stabilní. S ohledem na extremicitu povodně vykonala maximum možného,“ zdůraznil Kubala. Osvědčily se podle něj jak samotné přehrady, tedy stavby, tak i jejich obsluha.

Maximum, co šlo udělat

„Tehdejší manipulace na Vltavské kaskádě byly následně prověřovány z různých úhlů pohledu; byla zpracována řada studií,“ konstatoval generální ředitel. „Výsledek byl jednoznačný – manipulace byly provedeny správně a díky Vltavské kaskádě došlo ke zmírnění ztrát na životech a majetku našich spoluobčanů,“ ohlíží se nejen za nelehkými chvílemi roku 2002, ale i za následným hledáním někoho, komu lze za zkázu přičíst odpovědnost.

Má přitom jasno: tým státního podniku udělal to nejlepší, co v dané chvíli bylo v jeho silách a možnostech jednotlivých vodních děl. Přičemž trvá na tom, že to, jak se tehdy podařilo regulovat vodu přitékající prakticky nekontrolovatelně, prospělo nejen nejbližšímu okolí v oblastech pod hrázemi: pozitivní dopady se projevily i na Labi. A nikoli jen kousek za mělnickým soutokem – vliv bylo možné spatřovat až do Drážďan.

Zatímco první vlnu povodně, kdy se korytem Vltavy valila voda především z masivních srážek, které spadly na Šumavě, v přilehlých oblastech Prachaticka a Českokrumlovska a v Novohradských horách, se podstatnou měrou podařilo transformovat v nádržích Vltavské kaskády, v případě druhé vlny byla situace jiná. Živily ji průtrže mračen ve stejných oblastech, k nimž se však připojily masivní srážky plošně na celém území. Efekt snah zkrotit ji v přehradních nádržích na Vltavě do značné míry mařil extrémní přítok z mezipovodí.

Nárůst rychlý a obrovský

„Druhá povodňová vlna nakonec překročila technické možnosti Vltavské kaskády. Během 38 hodin se zvýšil přítok do nádrže Orlík ze 620 m3/s až na hodnotu kulminace 3900 m3/s, což byla více než tisíciletá povodeň,“ uvedl Kubala.

I za takové situace se díky snaze, dovednostem a zkušenosti všech hrázných, a zejména pomocí manipulací na Orlíku, podařilo oddálit kulminaci povodně na dolním toku Vltavy o 17 hodin. Dalo to mimo jiné čas na evakuaci pražského Karlína a na přijetí dalších opatření směrujících k omezení škod. Mimochodem – bez rozsáhlé újmy nevyvázl ani majetek samotného Povodí Vltavy. To způsobené škody vyčíslilo na 2,6 miliardy korun. Jejich odstraňování státní podnik ukončil v roce 2005.

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.

Kubala k tomu připomíná, že povodeň je přírodní jev, kterému nelze zabránit – jsou pouze možná opatření, která negativní dopady sníží. Prevence tak má ohromný význam (jakkoli se v době sucha může leckomu jevit jako zbytečnost a snadný zdroj úspor).

Rozdíl jednoho roku a šestnácti metrů
- Po katastrofální povodni v roce 2002 se již v roce 2003 hydrologická situace zcela otočila. Nastalo suché období a nádrž Orlík se v období květen až prosinec 2003 prázdnila vlivem nedostatečného přítoku.
- Nádrž tehdy plnila svou hlavní funkci – nadlepšení průtoku na dolním toku Vltavy. Hladina vody v nádrži se nakonec zastavila na úrovni o 16 metrů níže než maximální dosažená hladina při povodni v srpnu 2002.
- Příroda tak během dvou po sobě jdoucích letech ukázala oba extrémy: povodeň i sucho.
Zdroj: Hugo Roldán, Povodí Vltavy

close 20 let od ničivých povodní. info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in

Deník vzpomíná na ničivé povodně, které zasáhly Česko před dvaceti lety. Jak katastrofa zasáhla do života Středočechů a Pražanů? Čtěte zde.