Velice důležité je umět se dívat, říká nadšený lovec oblaků

A své snímky si nenechává jen pro sebe, posílá je každý den do televizní předpovědi počasí před večerními událostmi. „Dotlačila mě k tomu moje maminka. Říkala, že mám moc hezké fotky, tak proč je někam neposílám. Tak jsem to zkusil,“ říká muž, který si toulání přírodou s fotoaparátem v ruce doslova zamiloval.

Přitom ještě nedávno by ho zřejmě ani nenapadlo, jak moc ho fotografování zasáhne až u srdce. „S fotografováním jsem začal v době analogových přístrojů, kdy se fotilo na klasický kinofilm. Fotil jsem sice rád, ale ne moc často. A ani vážně. Zlom přišel až před sedmi lety,“ líčí právník z Prahy, který na chalupě v Chorouškách na Mělnicku většinou tráví celou letní sezonu.

Jednoho dne cestou z práce se Petr Mazanec zastavil v obchodě s fotoaparáty, a domů odcházel se svou první digitální zrcadlovkou. „Tehdy jsem tomu ještě nerozuměl. Za pár dní mě to ovšem zaujalo natolik, že jsem u toho vydržel dodneška.“

Největší vášní Petra Mazance je fotografování oblohy. „Fotím jak oblaka, tak noční oblohu, zajímavé úkazy. Rád fotím sluneční koróny i bouřky, těm se ale letos příliš nedaří. Pokud zrovna jsou, blesky jsou schované. A teď po Bartoloměji už se žádný velký výskyt bouřek ani nedá předpokládat,“ vysvětluje nadšenec, jehož fotografie často sledují lidé v televizním vysílání.

Pečlivá příprava

Než Petr Mazanec vyrazí na lov nebeských úkazů, pečlivě se na to připraví. „Pravidelně sleduji počasí a stránky Českého hydrometeorologického ústavu. Začnu tím, že se podívám na synoptickou situaci, jak to vypadá nad střední Evropou a dál, pak se podívám na družici Meteosat a na družici s polární drahou. Potom si ověřím, jaké mají být srážky, podívám se na bouřkovou aktivitu a na další věci, které by mě mohly zajímat,“ popisuje svou každodenní přípravu téměř profesionální lovec mraků.

Občas mu pomohou i staré pranostiky. Pomalu už by sám mohl počasí předpovídat. „Nedávno jsem na obloze viděl takzvané kumuly dobrého počasí, což jsou takoví pochodující panáčkové. Když je vidím, hned vím, že ten den bude hezky.“

Když spatří Petr Mazanec na obloze zajímavý úkaz, vezme do ruky jeden ze dvou atlasů Petra Dvořáka, kde jsou jednotlivé druhy oblaků pečlivě popsané. „Když se nějaký pěkný objeví, jdu se podívat do atlasu. Jsou totiž různé druhy oblak nízkých, středních a vysokých pater, které mají navíc spousty variant. Některé z nich znám i latinsky, prostě se do toho pomalu dostávám,“ pokračuje ve vyprávění sedmapadesátiletý právník.

Noční svítící oblak

Za jednu z nejpovedenějších fotografií z poslední doby považuje Petr Mazanec kouzelný snímek nočních svíticích oblak, která se podle něho vyskytují pouze v období jarního slunovratu, a to ve výšce okolo osmdesáti kilometrů. „Jsou to takové vlnky, čeřínky nebo pásy, je to velice působivé. Je to asi můj největší letošní úlovek, který jsem pořídil počátkem července z pole za chalupou.“

Lov poutavých nočních úkazů na obloze není ovšem žádná legrace. „Chce to trošku nepohodlí, je to přece jen práce v noci. Vezmu si židličku na pole, kde sedím třeba tři nebo čtyři hodiny a prostě jen čekám. Někdy si k tomu dám kávu, jindy pivo.“ 

Při fotografování přírody, v případě Petra Mazance především oblohy, jde prý hlavně o to umět se dívat. Bez toho to nejde.

„Jde o okamžik. Když něco zajímavého vidím, musím popadnout foťák, zkontrolovat, případně upravit jeho nastavení - a zmáčknout. Mnohdy je to opravdu o náhodě a o tom zachytit a zpracovat ten jev, který příroda nabídne. Třeba životnost takového kumulu se ale odhaduje jen na zhruba deset minut. Někdy se na kumulu vytvoří ještě takzvaná čepička, která je fotogenická tak půl minuty. Nedávno jsem měl štěstí - podařilo se mi vyfotit dokonce dvojitou čepičku,“ vypráví Pražák, který prožil velkou část dětství v Chorouškách, odkud pocházela rodina jeho tatínka.

Bez fotoaparátu ani krok

S fotoaparátem a několika objektivy se rád vydává do okolí Mšena, kde je rovinka a pěkný rozhled. Do dálek se rozhlíží i nad Vrátnem a mnoho fotografií pořídil z pole za svou zahradou v Chorouškách. „Ať jedu kamkoli, vždycky s sebou mám nějaký fotoaparát, bez toho se prostě nikam nehnu. Často přivezu pěkné snímky, i když jedu například s bratrem na houby nebo na nákup. Když vidím něco pěkného, zastavím a blýsknu to.“

Od letošního února je Petr Mazanec pravidelným přispěvatelem počasí před televizními událostmi. Každý den tam přes facebook posílá průměrně šest fotografií. „Jak jsem říkal, dotlačila mě k tomu maminka. Od února jsem měl v televizi publikováno už víc než třicet snímků, což znamená zhruba jeden týdně.“

A jak fotografie pro televizní diváky vybírá? „Musí to být tématické, jednoduché a hlavně o počasí. Fotka musí být pro diváka srozumitelná. Přečte si ji jako list papíru, musí mít v malé chvilce jasno, o co se jedná. Často ovšem není snadné fotit jednoduché věci,“ připomíná Petr Mazanec, který se s podobně založenými nadšenci čas od času schází.

Na začátku letošního jara si dali dostaveníčko na Václavském náměstí v Praze. „Přijeli tam fotografové, kteří do počasí přispívají. Sešli jsme se tam se dvěma redaktory, kteří nám přiblížili zákulisí televizního počasí a řekli nám, jak fotografie na obrazovku vybírají.“

Bez úprav v počítači

Ačkoli jsou fotografie Petra Mazance mnohdy opravdu kouzelné, žádné velké úpravy na nich nenajdete. Autor se totiž úpravám v počítači vyhýbá. „Každou fotografii, kterou chci publikovat, si nejdříve prohlédnu na histogramu. Dbám hlavně na expozici, kontrast a dohlížím na to, aby nebyla přehnaná její barevnost. Mohla by z toho totiž vylézt nějaká příšernost, omalovánky, a to nechci. Chci, aby fotka byla upravená jen tak, jak je to nezbytně nutné," líčí fotograf.

Petr Mazanec se po celou dobu, po kterou fotí, řídí krédem - nesoutěžit. „Fotím pro radost," doplňuje, muž který se k nebesům dívá jako málokdo z nás…