Přesto na život nezanevřela a stala se adoptivní maminkou malých koťátek bez domova. Dostala jméno Terezka podle samaritánky Matky Terezy.

Terezka je podle Jaroslavy Tiché z Mělnického sdružení ochránců zvířat, kteří útulek v Řípské ulici provozují, v jejich péči necelé dva týdny. První hlášení o březí kočce s nemocným okem dostali pracovníci útulku 22. srpna ve večerních hodinách.

Noční porod

„Volali nám lidé, kteří na cukrovarském placu viděli kočičku ve vysokém stadiu březosti s poraněným okem," vrací se vedoucí útulku o několik dní nazpátek. „Byl už večer, a tak jsme se s nimi domluvili, že pokud ji tam uvidí i druhý den, mají nám okamžitě zavolat, abychom ji mohli odchytit," vypráví.

Druhý den se pak tito lidé ozvali s tím, že kočku chytili sami, a chtěli, aby si pro ni z útulku přijeli. „Jak se ukázalo, kočička v průběhu  noci porodila, koťátka už jsme ale našli mrtvá," popisuje Jaroslava Tichá. „Převezli jsme proto kočičku k nám a spolu s ní jsme s sebou vzali i jedno už trochu odrostlé kotě, nejspíš její, které se drželo poblíž," doplňuje.

Adoptivní matka

Vzhledem k tomu, že kočka měla vážně zanícené levé oko, putovala okamžitě na veterinární kliniku. Ani odborníci ale oko zachránit nedokázali. Po operaci a kastraci se nešťastná kočičí matka vrátila do útulku, kde tou dobou pobývala čtyři asi dvoutýdenní koťata.

„Jakmile je uslyšela, hned se k nim začala dobývat. Po dohodě s veterináři jsme je proto dali dohromady," říká Jaroslava Tichá s tím, že koťata díky tomu dostala šanci napít se mateřského mléka a kočce, která ho po porodu měla spoustu, se alespoň ulevilo. Právě od té chvíle prý kočičce  neřeknou jinak než Matka Tereza. „Za odměnu za dobré chování dostala koťata," směje se vedoucí útulku.

Za minutu dvanáct

O týden dříve než Terezka se do útulku dostal Plaváček. Psího seniora našli u potoka v obci Vysoká, kde strávil delší čas napůl ve vodě a napůl na břehu uvězněný v kopřivách.

„Volala nám tamní starostka, že jeden pán našel v lukách pejska, který spadl do potoka. Jak se snažil vylézt ven, zamotal se do okolního porostu a zůstal tam viset," vypráví Jaroslava Tichá. „Zaplaťpánbůh, že byl pán pohotový a dědouška z vody vytáhl. Byl hrozně zesláblý, záchrana přišla za minutu dvanáct," je si jistá vedoucí mělnického útulku.

Místo na slunci

Když do Vysoké přijela, našla psa zabaleného v dece na břehu potoka. Plaváček putoval okamžitě k veterináři, kde zůstal několik dní na kapačkách. Vyšetření sice ukázala, že nemá žádné vnitřní zranění ani zlomeniny, přesto nebyl schopný sám chodit. Nebo se alespoň postavit.

„Zpočátku to s ním vůbec nevypadalo dobře," potvrzuje Jaroslava Tichá. „Nicméně jsme se s veterináři dohodli, že mu dáme šanci a uvidíme, jestli se z toho nepříjemného zážitku dokáže vzpamatovat," dodává.

Plaváček se nevzdal a statečně bojoval o své místo na slunci. A to doslova. Ukázalo se totiž, že právě teplo a sluneční paprsky byly to, co jeho starému tělu chybělo nejvíc. Pracovníci útulku proto Plaváčka den co den berou ven na čerstvý vzduch, aby mu sluníčko prohřálo zkřehlé svaly. Jakmile do sebe pejsek nasaje dostatek tepla, okamžitě má větší chuť do života. A i jeho pohybové schopnosti se výrazně zlepšily.

„Má chuť k jídlu a každým dnem se jeho stav zlepšuje. Je to velký bojovník, už začal sám chodit. Jde mu to krásně," přibližuje Jaroslava Tichá, která se s podobnými případy setkává častěji, než by jí bylo milé…

Kočkolit a lůžkoviny

V mělnickém útulku přibývají opuštěná zvířata každý den. V poslední době jde hlavně o malá koťata, která je potřeba krmit z láhve. „Teď mám na starosti šest kojenců," říká Jaroslava Tichá.

Ocení proto každou možnou pomoc. Potřeba je zejména kočkolit, kočičí strava a bavlněné lůžkoviny.