Bývalý folkař, rocker, dnes bluesman, člen řady hudebních formací Robert Slezák v září opět naladil svůj nástroj pro výuku snad nejoblíbenějšího nástroje dětí a mládeže, kytary.

„Učím praktickou kytaru už jedenadvacet let. Snažím se řídit Komenského zásadou, škola hrou. To znamená, že hlavně u začátečníků a nejmenších dětí je mým prvním úkolem nadchnout pro hru na kytaru, aby je to bavilo. Když děti hra baví, dostavují se i výsledky," řekl učitel kytary a prozradil, že za dobu své pedagogické kariéry u něho absolvovala výuku na nástroj už více než tisícovka žáků.

Už zítra v aule benešovského Gymnázia připraví kantor letošní učební rozvrh, rozdělí své žáky do malých skupinek, které v termínu, jenž všem vyhovuje budou docházet na hodiny kytary.

„Při výuce používám nejrůznější metody, aby děti chodily na nástroj rády," řekl. A právě to je pro zdar celého procesu velmi důležité.

Děti se nesmí bát

„Připravuji například soutěže, hry, občas zapojím humor, abych to trochu odlehčil od stresu. Děti se nesmí do hodiny bát, a to ani, když jim to třeba nejde," dodal zkušený pedagog Robert Slezák s tím, že v jeho přístupu k žákům je kromě odborné přípravy a pedagogiky obsažena také znalost psychologie dětské duše.

„Je to ale silně individuální, někdo potřebuje spíše podpořit, povzbudit, jiný zase slyší na o něco přísnější vedení. Chce to být mimo jiné hodně empatický, umět se vcítit a mít všechny tyto složky v rovnováze," řekl Robert Slezák. Prozradil také, že si dobře pamatuje na dobu, kdy se před desetiletími na nástroj učil on a přesně věděl, jaký by kantor měl být. „Jakoby ani mezi tím neuběhla tak dlouhá doba. Mám to v živé paměti a dnes to aplikuji," podotkl kytarista.

Dostatek energie je problém

Profesionální výuka hudebního nástroje, je ale velmi náročná, zvláště při týdenním téměř čtyřicetihodinovém úvazku. Podle benešovského učitele hry na kytaru je nejtěžší udržet si energii po všechny vyučovací hodiny v průběhu dne a týdne až do pozdních večerních hodin tak, aby děti nepoznaly rozdíl mezi tím, zda učí první nebo poslední hodinu.

„Dost často se mi i někteří známí učitelé kytary třeba na konzervatoři diví, jak mohu zvládnout takový úvazek a já jim vždycky říkám, že mě to prostě baví. Já to dělám rád," vysvětlil s úsměvem Robert Slezák.

Z většiny absolventů praktické kytarové školy Roberta Slezáka nebudou koncertní mistři, ale řada z těch, kteří prošli rukama zkušeného kytaristy a pedagoga, jsou vystudovaní konzervatoristé nebo hudebníci a snad všichni si díky odbornému a hlavně lidskému přístupu svého kantora uchovala lásku k hudbě a k nástroji, kytaře, ke které se čas od času vrací.

Karel Chlumec