Samotná bitva nebyla jedinou ukázkou středověkého boje. Nechyběly zde ani turnaje. Pořádal se lovecký turnaj, turnaj v soule („středověké rugby“) a především rytířský turnaj. Rytíři se zprvu trefovali do jablek, ale poté stočili své dřevce proti svým sokům a za tleskotu diváků předváděli nejvyšší formu sportu středověké šlechty.

I na tržišti bylo živo. Prodávaly se zde meče, kostýmy, zbraně, šperky a vše, co člověk potřebuje, aby se vcítil do osoby žijící v časech středověku. Zlatý hřeb dne byla ale samozřejmě velká bitva, které se zúčastnily stovky šermířů. Bojovaly v seřazených šicích a nechyběla ani palba z děla, praku (který ale spíše trefoval své spolubojovníky), ručnic, kuší a luků. Celým údolím byl slyšet řinkot zbraní, řev válečníků a rány z děla.

Bitva Libušín je jedna z největších bitev ve střední Evropě, a to hlavně díky tomu, že je flexibilní ve své dobové preciznosti. Kdyby se totiž mělo jednat o střet např. z 15. století, nastal by velký problém sehnat takové počty šermířů. Takto se armády skládaly střídavě z rytířů vrcholného středověku, Vikingů, Slovanů, husitů a z dalších šermířských skupin.

Divákům ale takové nepřesnosti očividně vůbec nevadily, protože jásali při každém útoku, tleskali vítězící straně a fandili straně prohrávající. Nakonec bitvu ukončila královna, která přijela na vraníku a vojáky udobřila. Poté následoval volný boj, kde už nebyl žádný scénář a armády spolu bojovaly takřka „doopravdy“. Když někdo dostal dostatečně silný náraz, byl z bitvy vyřazen. Tyto bitvy se divákům líbily snad i víc, protože cítili zvýšené napětí mezi muži, kteří tentokrát nehráli jenom divadlo, ale skutečně se pokoušeli zvítězit.

Boj ztěžovalo veliké horko, které ten den panovalo. Teploty vystoupaly až na 26 stupňů Celsia. „Na tohle počasí nejsem zvyklý, protože předchozí ročníky bylo vždy pod mrakem a bylo maximálně 14 stupňů,“ pověděl Pražskému deníku jeden z účastníků Martin Čečotka. „Bylo to ale super a diváci taky. Doufám, že se pobavili, protože my jsme propotili, co se dalo. Také jsem dneska naštěstí neviděl žádné zranění. No burgundští těžkooděnci, ke kterým jsme se přidali, byli skvělá parta. Na tady tu akci jezdím vždy rád a doufám, že i příští rok budu mít čas se zúčastnit,“ dodal bojovník oblečený do těžkého brnění.

Z řad bojujících se ale ozývaly i hlasy nespokojenosti. Jeden z vikingských válečníků se nechal slyšet, že scénář bitvy nebyl nic moc a že dobývání tvrze minulý rok bylo mnohem působivější. Také následné volné střety byly podle něj příliš krátké. Diváci však vypadali spokojeně a před odjezdem se mnozí stavili ještě na tržišti, aby si koupili nějakou upomínku na libušínskou bitvu.