Kde se vzala, tu se vzala. Tak by se dal nazvat okamžik chvíli po páté hodině, kdy k domu Davida Ratha přišla sympatická blondýna středního věku, zazvonila u dveří a se slovy: „Od Jitky Najmanové" vhodila přes plot ke dveřím rudou růži. Poté odešla. S komentářem „To je show, co…" směřovaným k novinářům.

Sousedy zvýšená pozornost novinářů směřovaná k jejich ulici zdaleka netěší. Někteří projíždějí klidnou čtvrtí s hluboko sešlápnutým plynem a neodpustí si ani zatroubení. Na zahradě nebo za oknem se neobjeví ani jediná silueta.

Kdo nechce mluvit s novináři, ví, že nesmí vyjít z branky ven. Většina si ještě dobře pamatuje loňský květen, kdy se také do klidné ulice upřela pozornost lidí z celé republiky. Každodenní shon se však zde, jen asi dvě minuty chůze od centra obce, nemění. Lidé opodál venčí psy, děti se vracejí ze školy. Ale ani před místním supermarketem se nikdo nezastaví na kus řeči.

Život v centru obce, která nejspíše vděčí Rathovi za výrazný rozvoj v posledních letech, se po pár desítkách minut vrátil k normálu. Jen v místní hospodě lidé mluví o události dne. Většinou se shodují: „Jsme rádi, že pana Ratha pustili, ale nám se život nezmění. Jsme ale rádi, co pro naši vesnici udělal, to zase jo," shodují se návštěvníci hospody.

Naopak staršímu muži, který venčí psa, jsou aktuální události fuk. „Těžko říct, zda je vinen. Ale pro mě to není důležité," vyjadřuje se a dodává, že pozornost věnovaná případu exhejtmana je přehnaná. Čtyřicátnice Jarmila však rozhodným hlasem jmenuje zásluhy, které podle ní David Rath v Hostivici má: „My ho tu měli rádi. Zařídil hodně věcí; máme nové silnice, chodníky i náměstí. To už mu nikdo nevezme."

A tak, ať už bude znít verdikt vinen, nebo nevinen, mnoho lidí už to v jejich sympatiích či antipatiích k Davidu Rathovi neovlivní. Jedno je však jisté. Novináři v Hostivici v souvislosti s touto kauzou vítáni ještě dlouho nebudou.