Středními Čechami lze chodit křížem krážem

Středočeská oblast českých turistů má dohromady 47 odborů a od jara byl do jeho čela zvolen nový předseda Jiří Laibl. „Oblast funguje jako prostředník mezi ústředním klubem a okresními. Jsme kontaktním místem, na které se můžou předsedové obracet, pokud chtějí něco dohodnout s krajem. Bylo by zbytečné, kdyby o dotace žádali všichni zvlášť," vysvětlil Jiří Laibl.

Jiné názvy, stále stejní turisté

Krajská organizace funguje od té doby, co se ustanovily kraje. Předtím se ale oblast jmenovala pokaždé jinak. Například to byla i Berounka. „Máme za sebou hodně bohatou historii, která se chvíli vinula dobře, chvíli se zadrhávala. Všechno je to o lidech, o penězích. Je to o tom, jak lidé mezi sebou dokážou spolupracovat, a to nejenom ve výboru, ale také s krajskou správou," popsal Jiří Laibl.

Hlavní doménou středočeského klubu je pořádání akcí. V průměru je to každý rok kolem devadesáti až sto akcí. „Největší akce, které mají za sebou i dobrou historii, se pořádají v Benešově. Například z jara chodí se na Pochod za povidlovým koláčem, který letos oslavil 35. ročník. Když je pěkné počasí, tak přijde dva a půl až tři tisíce lidí. V Senohrabech dělají pochod Okolo hvězdárny k Ladově chalupě. V Rakovníku máme pochod Putování za mistrem Janem, který je v červenci," vypočítal Jiří Laibl. Další pochod za kocourem Mikešem pořádají Říčanští a město Mnichovice, takže to nedělají jenom odbory, ale pomáhají jim i obce. V Kolíně je potom vánoční pochod těsně před svátky, který má velkou účast.

Půjdeme po zelené, či po červené

Turistické značení je velká doména celého klubu turistů. Tím, že je středočeská oblast největší, mají na starosti poměrně hodně značek. Celkem mají asi pět a půl tisíce kilometrů pěších tras.

„Značení se obnovuje jednou za tři roky, takže každá z nich je znova namalovaná a očištěná. Někdy se musí něco vykácet nebo se upravit křoví. Občas se i situace změní, takže se cesta musí upravit. Na tom pracuje hodně lidí, často jsou to dobrovolníci," objasnil Jiří Laibl. Takový dobrovolník dostane zaplaceno za dopravu nebo drobnou odměnu. Podle Jiřího Laibla je to kolem pár stovek za rok. Na každém okrese připadá na dvojici obnovení značení asi na čtyřiceti kilometrech. V praxi to znamená, že vyrazí zhruba na pět celodenních túr.

První historická turistická značka, která byla v České republice nakreslena, byla ke Svatojánským proudům nedaleko Štěchovic. Začátkem května letošního roku se obnovily tři kilometry této první trasy.

„Chtěli jsme stezku obnovit původně loni, když klub slavil 152. výročí, nicméně nám do toho přišly povodně, takže jsme oslavy přeorganizovali. Letos v květnu jsme si ale připomněli 120 let od založení stezky, takže jsme to pěkně propojili a vzbudilo to velkou pozornost," řekl předseda Jiří Laibl.

Síť českých tras 
nepotřebuje rozšířit

Pěších tras po celé České republice je čtyřicet tisíc, což je poměrně hustá síť v porovnání s Rakouskem a Německem, kde je charakter stezek jiný. Tam to totiž pojímají více regionálně a každé město si značí své okolí. „Česká rozšíření značek mají určitá pravidla. Někdy je musíme přemístit ze silnice. Dřív nebyl problém, když turisté šli po polňačce, ale dneska po nich jezdí větší množství aut. Převádíme to na klidnější nebo zajímavější místa," podotkl Jiří Leibl. Vyloženě nové trasy budu tam, kde vznikají nové turistické atrakce. Když někde postaví novou rozhlednu, tak k ní přivedou i trasu.

„Abychom sami stavěli rozhledny, na to nám nestačí peníze. Většinou se podobné věci berou od regionálních sdružení i obcí, kde se najde nadšenec, který dá dohromady potřebné peníze," uvedl Jiří Laibl. Nicméně středočeský oblastní spolek nezahálí. V posledních čtyřech letech například vydal dvě brožurky. Tou první jsou naučné stezky ve Středočeském kraji. Druhá ukazuje rozhledny a vyhlídková místa ve středních Čechách.

Občanský zákoník si žádá změny

Klubu turistů se také dotýká nový občanský zákoník. Jde o výraznou změnu, která se nevztahuje jenom na ně, ale i na další spolky. Hlavně budou muset udělat nové registrace.

„Budeme muset dokladovat a mít čestná prohlášení od majitelů, že může schůzovat v jejich prostorách. Musíme zaplatit registrační poplatek. Protože máme 47 odborů, tak je to 47 tisíc. To jsou praktické důsledky," vysvětlil advokát Milan Hoke, který zároveň působí v benešovském okresním spolku.

„Představte si, že říčanští turisté mají sídlo na určité adrese. Některé odbory si nemůžou dovolit pronajmout si kancelář a platit za ní horentní sumy. To by nás zabilo, na to si nevyděláme. Takže sídlo odboru je na adrese předsedy. Ale může se stát, že skončí, nebo se odstěhuje, nebo umře. Přijde jiný a za návrh se platí dalších tisíc korun poplatek. Ale jako právnická osoba se musíme zařídit," poznamenal Milan Hoke, který má v benešovském spolku na starosti také odznak.

Je fakt, že v Klubu českých turistů jsou převážně starší lidé. Podle Jiřího Laibla jsou to lidi, kteří mají elán a čas se tomu věnovat. „Mladí lidé se tomu nevěnují, protože mají spoustu pracovních povinností i dalších koníčků. Už to není tak, že by měli jen úzký záběr. Pokud klub chce něco dělat a nemít za to zaplaceno, tak jsou to spíše ti starší. Nebo aspoň služebně starší," pomyslel si Jiří Laibl.