Na spolupráci se představitelé kraje domluvili s koalicí NeNa, konkrétně s vedením organizací ROSA, ACORUS či společnosti proFem. Jedním z cílů je změnit fungování dosavadních struktur a služeb i přístup úředníků tak, aby se účinná pomoc stala dostupnější. A byla přesněji zacílená.

Účinnější podpora obětí a jejich dětí

Případy domácího násilí, které řeší policie, představují jen pověstnou špičku ledovce. Hodně jich zůstává zcela skryto; o tom, co se děje za zavřenými dveřmi, se kromě přímých aktérů nikdo nedozví. Jak agresor, tak oběť přitom často bývají lidé, do kterých by to okolí rozhodně neřeklo, upozorňuje hejtmanka Petra Pecková (STAN). Cílem je zlepšit dostupnost pomoci, pokud se ji oběť rozhodne vyhledat. Už to totiž znamená velký zlom. A pak je žádoucí, aby vše fungovalo: aby někdo naslouchal a nabídl řešení. Ne výmluvy, útěchu a přesvědčování, že se vše spraví. Řešení.

Nemusí přitom jít zrovna o křik, bití a modřiny. „Setkala jsem se s mužem, který žil léta v citovém vydírání. Snášel to kvůli třem dětem, které s partnerkou měli. Když se odhodlal odejít, říkal, že vlastně netušil, že existuje normální život: že s ním někdo řeší, co se bude dělat ve volném čase, že není třeba diskutovat, když se chce vidět s členy své rodiny,“ připomněla Pecková, že muž v roli toho slabšího není výjimkou. Slovo oběť je ale rodu ženského – a právě ženy mezi nimi mají převahu. Terčem domácích agresorů se ale stávají i děti nebo senioři, stejně jako lidé s handicapem či ne zrovna většinovou sexuální orientací.

Co by se mělo změnit, Deníku vysvětlila ředitelka organizace ACORUS pomáhající obětem domácího násilí Jaroslava Chaloupková na příkladu klientky z Chodova. Ta telefonovala, že se třemi dětmi strávila noc noc sklepě, protože do bytu se bojí vrátit. Na nabídku, aby přišla do azylového domu, ale namítla: nejde o Chodov v Praze, ale o Chodov u Karlových Varů – a nemá jak odjet ani peníze na cestu. Nakonec se doprava vyřešila s pomocí organizace Člověk v tísni. „Když bude dostatek krizových lůžek, pomůže to, aby se člověk, který to potřebuje, dostal na bezpečný pokoj okamžitě a bez komplikací,“ připomněla Chaloupková.

Zrovna s tím by podle hejtmanky Peckové mohl kraj pomoci poměrně rychle. Zřídit utajený azyl by podle ní neměl být zásadní problém. Utajená adresa je důležitá, jak dokazuje třeba případ ženy, která odešla od násilnického manžela, ale jeho vlivu se jí nedařilo uniknout. Dotyčný, profesionální voják, se opakovaně nechal přeložit, aby byl poblíž. Kraj se také může, jak připomněl ředitel Louška, přičinit o to, aby se změnil přístup úředníků na kraji i úřadech měst s přenesenou působností státní správy. K lidem na úřadech by se tak mimo jiné měly dostat zasvěcené informace o možných přístupech a vhodných řešeních, jež budou lidsky nejcitlivější.

Stejně jako třeba informace, že umístění ohrožených osob do azylového domu neznamená vyřešení problému, ale je třeba starat se dál. Ostatně – azylové domy… Nejsou tu jen ty, které nabízejí útočiště ženám, jež se staly obětí útočníka (pro muže taková nabídka u nás neexistuje). Působí třeba i charitní, které poskytují útočiště různým lidem: vedle těch týraných se tam dostanou třeba bezdomovci nebo i celé rodiny bez prostředků.

Chaloupková připomněla slova klientky, která přišla právě z jednoho z takových azyláků: z vedlejšího pokoje prý denně slýchala zvuky naznačující agresivní chování. Zástupkyně ředitelky organizace ROSA Zdena Prokopová míní, že pomoci by mohla větší specializace se zaměřením na poskytnutí služeb pomáhajících řešit konkrétní problém.

Potřebné je také další vzdělávání personálu, upozorňuje ředitelka společnosti proFem Jitka Poláková, jejíž organizace nyní ve středních Čechách působí v Berouně, Benešově a Příbrami. Proškolení je podle ní určitě potřebné nejen k tomu, jakou službu nabídnout člověku, který se rozhodne od násilníka odejít, ale také jak postupovat, když dotyční chtějí situaci řešit, ale nejsou připraveni udělat zásadní změnu.

Nebo dost dobře nemohou, jako třeba žena s malými dětmi, která je závislá na příjmu partnera a má obavy, že sama by děti neuživila. Často se pak stává, že se vrací zpátky „na začátek“. Projektový pracovník odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Michal Pavlíček připomněl, že lze vnímat také citelný nedostatek služeb zaměřených na děti.

Kraj zavede pravidla opsaná od nábytkářů

Cestu ke změnám má otevřít navázání spolupráce neziskovek z koalice NeNa se Středočeským krajem. V memorandu, které bylo podepsáno v pondělí 21. listopadu odpoledne, se kraj zavazuje k vytvoření plánu postupné implementace standardů kvality specializovaných sociálních služeb pro oběti domácího a genderově podmíněného násilí, informoval Josef Holek z kanceláře hejtmanky. Sama hejtmanka Pecková uvedla, že memorandum přinese nejen novou interní směrnicí na kraji (pro niž se stanou inspirací obdobná pravidla nábytkářské firmy IKEA), ale také pomůže lépe připravovat specializovanou pomoc.

„Ta zajistí bezpečí obětem, případně jejich dětem, a bude zároveň předcházet sekundární viktimizaci. Pomůže sestavit i bezpečnostní plán a přidá další kroky, které jsou pro oběti nezbytné,“ uvedla hejtmanka. Ředitel Louška připomněl, že problematice domácího násilí se na krajském úřadu bude mnohem intenzivněji věnovat tým sociálního odboru.

Zajištění služeb pro oběti a jejich děti – a to ambulantních, pobytových, krizových i terénních – chce kraj řešit společně s Prahou, která je přirozeným centrem širšího regionu, připomněl Holek. „Bude také na odborné úrovni diskutovat vytvoření nových, případně transformovat stávající obecné služby tak, aby kvalita a dostupnost služeb odpovídaly potřebám občanů,“ doplnil.