Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš uvedl, že hlava Kelta pocházející z konce 3. či z počátku 2. století před naším letopočtem patří mezi nejvzácnější sbírkové předměty Národního muzea. „Její hodnota je nevýslovná. Půjčujeme ji jen velice výjimečně. Pokud se nepletu, tak v Olomouci ještě nikdy vystavená nebyla. Kolegové z Vlastivědného muzea nás požádali o čtrnáctidenní zápůjčku, tak jsme jim vyhověli,“ řekl Lukeš a připomněl, že lidé mohli exponát naposledy obdivovat například loni na výstavě Keltové v Nové budově Národního muzea (bývalého Federálního shromáždění).
V Olomouci mají podle slov ředitele Vlastivědného muzea Břetislava Holáska z půjčení exponátu radost. „Opravdu si vážíme toho, že můžeme u nás tak vzácný a jedinečný předmět prezentovat. Věřím, že návštěvníci budou z možnosti vidět tento unikát na vlastní oči nadšeni,“ poznamenal Holásek.
Lukeš prozradil, že do budoucna by hlava Kelta měla být trvale vidět v trezorové vitríně v historické archeologické expozici. „Půjčovat ji nadále budeme pouze výjimečně. Je to vzácný předmět a musí mít zvláštní péči, nechceme riskovat jeho poničení,“ vysvětlil Lukeš.
Světový unikát v trezoru
V Ústředním depozitáři Národního muzea v ulici Prokopa Holého v Terezíně je předmět trvale uložen v trezoru. Vzhledem k tomu, že opuková hlava je velmi křehká, byla převezena ve speciální klimatizované schránce.
Podle ředitele Národního muzea Michala Lukeše je hlava Kelta na světě unikátem a jiná taková neexistuje. „Závidí nám ji všechny země, kde se dříve nacházely keltské civilizace,“ pochlubil se Lukeš a připomněl, že hlava byla nalezena 19. května 1943.
Archeologové dodnes přesně nevědí, koho přesně 25 centimetrů vysoká hlava znázorňuje a k jakému účelu sloužila. „Není jasné, zda měla i tělo, nebo byla jen na podstavci. Keltská civilizace nám nezanechala žádné písemné záznamy, ač asi psát uměli. Dodnes je pro nás jejich způsob života a fungování tak trochu záhadou,“ doplnil ředitel Národního muzea.
Nálezcem hlavy byl Josef Šlajchrt, který ji v několika kusech objevil v malé pískovně u Mšeckých Žehrovic na Rakovnicku. Ač byl amatér, rozpoznal výjimečnost nálezu a přizval na místo archeology.
Nález tajili před nacisty
„Až do konce války zůstala socha v muzeu ukrytá z obavy ze zabavení nacisty. Teprve po válce byl objekt odborně popsán,“ dodal Lukeš. Plastika vyrobená ze středočeské opuky, byla při nálezu rozbitá na více dílů, z nichž čtyři největší se podařilo najít. Na stejném místě archeologové našli také zbytky po ohništi, mnoho úlomků keramických nádob, kosti, švartnové náramky a velký zvířecí zub.
Okolí Mšeckých Žehrovic bylo osídleno už ve starší době kamenné. Dokladem je i nález pazourkového úštěpového škrabadla jihovýchodně od obce.