VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Sporťák': jak se štiplístek dostal až na olympiádu. Teď vydává knihu

Luštěnice /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Má rád sport a před lety si splnil svůj sen, kterým žije. Je totiž sportovním komentátorem - reportérem. Se svoji druhou ženou Janou, rozhlasovou zprávařkou, vychovávají čtyřletého syna Matyáše. Vyučil se železničářem a příští týden v úterý pokřtí svoji knihu pohádek. Že to je pořádný guláš? A to ještě ke všemu v mládí byl fotbalovým rozhodčím. Takže i náš rozhovor je takový lehký „guláš".

14.5.2015
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Sportovní reportér Českého rozhlasu Pavel Petr vydává knihu Pohádky z nádraží.Foto: Archiv Pavla Petra

Jmenuje se Pavel Petr a naše známost velí porušit novinářské pravidlo, že se v rozhovorech používá takřka zásadně vykání. Jenže tady by nám naše „vy" nikdo nevěřil. Vždyť se vážně známe dvacet let. Byl jedním z mých prvních novinářských kolegů. Učil mne na opravdovém počítači. Tady vykat nelze.

Pavle, tvoje knížka pohádek se jmenuje Pohádky z nádraží a jsou to pohádky odehrávající se na železnici. Tenhle žánr a téma bylo tvoje přání odmalička, nebo tě k tomu zavedl až syn Matyáš, se kterým brouzdáš po železnici?

Platná je varianta bé. Může za to Máťa a jeho vztah k všemu, co voní železnicí. Řekl bych parou, ale to už jaksi dnes neplatí. Když mu byl rok, vzal jsem ho s sebou na reportáž na řepařskou drážku do Kolína. Tehdy jsem točil pro Český rozhlas Region Střední Čechy magazín o vlacích Region expres. A jeho tam upoutaly závory. Od té doby ho baví fakt všechno, co se kolejí a lokomotiv týče.

Tvoje srdce železničáře muselo zaplesat.

Jasně. Postupem času, jak začal vnímat svět a železnici, chtěl stále slyšet nové a nové věci. No a mne zhruba přede dvěma lety napadlo napsat pohádky. 

Jinak řečeno, v podstatě šlo o to, že v jeho věku mu přednášet technické parametry lokomotivy není to pravé ořechové, takže jsi začal vymýšlet pohádky, kde se to hemžilo modrými uniformami železničářů.

Přesně tak to bylo. Mimochodem, dnes už bezpečně pozná, na rozdíl ode mne, jak se té či oné mašině říká. Já si pořád vymýšlel nějaké příběhy. Třeba o neposlušné drezíně, která ujela z nádraží, o neposlušných závorách, o tom, jak mrňous řídil vlak. Jeho to vždy úplně pohltilo a já cítil, že to musím nějak uchovat. Na dětském posluchači poznáš, když ho to zaujme, když ho to baví. Máťa poslouchal a poslouchal a já si ty moje „hámotiny" zapisoval.

Pohádky z nádraží jsou příběhem?

Není, je to patnáct samostatných pohádek.

Je tam nějaké napětí, souboje?

Napětí jen takové dětské, ale souboje žádné, žádná krev.

Ani srážka lokomotiv, ujeté nohy?

Kdepak! Negativních zpráv kolem sebe máme dost. Nechme dětem jejich svět pohádek, nechme je žít v příbězích se šťastným koncem.

Jsou v knize pasáže, kde tě syn ovlivnil?

Určitě. Jednou z ničeho nic povídá: Žena s kufrem nevěděla, co si počít. Ani nevím, kde na to přišel. A z této věty vznikla pohádka Žena s kufrem.

Paní na nádraží s velkým kufrem, že?

Jo. Ujel jí poslední vlak a za pomoci nádražního skřítka se vše v dobré obrátí.

Kolik bude knížka stát?
Pořídíš ji za rovné dvě stovky. Ale polovina, tedy stovka, půjde na charitativní účely. Konkrétně čtyřleté Karolínce, která je zdravotně hendikepovaná. Rodiče sice bydlí v Brně, ale její maminka je bývalá mladoboleslavská krasobruslařka Veronika Dytrtová, tatínek bývalý hokejista Tomáš Klimeš. Každý rok vymýšlím nějakou charitu s florbalem právě pro Karolinku. Ta letošní florbalová exhibice se známými jmény bude v Benátkách nad Jizerou 5. a 6. června v Benátkách.

Kolik téhle knihy vydáváš?

Tisíc kusů.

Kde se dá koupit?

Zatím jsou tři možnosti. První na 6. základní škole v Mladé Boleslavi při prezentaci 19. května od 17 hodin. Druhá 5. nebo 6. června na florbalové charitativní akci v Benátkách nad Jizerou. Třetí pak v redakci Boleslavského deníku.

Pohádky doplňují kresby, kdo je jejich autorem?

Autorem kreseb je šestnáctiletý mladík Janis Mahbouli. V současné době studuje v Pardubicích a malování se věnuje prakticky od malička. Do nedávna to byl náš soused a když jsem objevil jeho zálibu, dohodli jsme se na spolupráci.

To ale není tvoje první knížka, že?

Je a není. Před třinácti lety jsem po své cestě do Ameriky vydal publikaci Za Velkou louží aneb Taková je Amerika. Kniha vznikla na základě mých čtyř cest do Ameriky, kam jsem putoval za hokejisty. Z Mladé Boleslavi jich řadu znám a vypravil jsem tam za nimi. Ta posled ní cesta byla za Radimem Vrbatou, který bydlel v Mladé Boleslavi kousek vedle mne, a se kterým se známe odmalička. Při jedné cestě jsem navštívil i Jaromíra Jágra.

I když křest je až v úterý, máš v hlavě další knihu?

Mám, ale bude to jiný žánr než pohádky.

Horor?

To ne, i když tak trochu by to mohlo vypadat. Bude to kniha o hendikepovaných sportovcích sledge hokejistech. Před pár dny jsem se vrátil ze světového šampionátu – zase z Ameriky. A tam jsem s nimi prožil pár dnů a poznal, jací to jsou skvělí lidé.

Bude to tedy román?

Ne, do toho nejdu. Jednotlivé kapitoly budou věnovány jednotlivým hráčům, jejich pohled na sport, na svět, bude tam i popsáno, jak se jim stal úraz a mám představu, že každého hokejistu popíše i jedna slavná osobnost. Počítám, že za rok by se to mohlo stihnout napsat a vydat.

Nechme knížky, popiš svoji profesní část života.

Odmalička jsem chtěl komentovat sport. Ale vyučil jsem se železničářem. Pracoval jsem na pražském hlavním nádraží jako výpravčí.

Do rozhovoru poprvé vstupuje manželka Jana, dosud klidně v kuchyni poslouchající: „Štiplístek!" Byl to štiplístek!" vykřikuje a směje se.

Pavel bez mrknutí oka pokračuje: Pak jsem dělal výhybkáře, vlastně se ta pozice jmenovala dozorce výhybek – to tam napiš, zní to vznešeněji. Dostal jsem se na vlečku do mladoboleslavské automobilky, kde jsem dělal výpravčího. A pak už přišla média.

Než ses dostal k mikrofonu, tak jsi ale psal?

Psal jsem o tom, co se kde šustlo, do Záře Mladoboleslavska a připravoval také pro hokejisty program na zápasy. První práci v novinách mi dal Vladimír Slobodzian v týdeníku Boleslavské noviny. Po letech jsem z něho zamířil do Škoda Mobilu, čtrnáctideníku mladoboleslavské automobilky. Tam jsem vydržel pět let. Po odchodu jsem se zúčastnil konkurzu na redaktora do Rádia Region střední Čechy. Byl jsem asi jediný a vyhrál. Od té doby jsem práci nezměnil.

Kteří lidé tě na novinářské cestě ovlivnili?

Prvním byl můj bratranec Evžen Kozánek, se kterým jsme v mládí dělali rozhlasové pseudoreportáže a spolu jsme dělali ty hokejové programy. Určitě to byl Josef Donát (první šéfredaktor Boleslavského deníku – pozn. autora), který mne na stadionu slyšel, jak hlásím časomíru, a vytáhl mne, abych komentoval fotbal. Pak to byl Láďa Slobodzian, který mi dal šanci pracovat v novinách. A Hana Jírová mne vytáhla do škodováckého časopisu. Nesmím zapomenout na ikonu boleslavského sportu, funkcionáře a sportovního redaktora Josefa Štajnera, který už, bohužel, nežije. Co se týče rozhlasu, tak pro mne je neskutečná čest dělat s takovým matadorem, jakým je Aleš Procházka. Už ve svých čtrnácti letech jsem ho v pořadu S mikrofonem za sportem hltal jako legendu. Potkával jsem Karla Malinu, hodně mi dala setkání s Vladimírem Váchou, který už ale nežije.

Co tě na rádiu baví?
Ta práce je neskutečně různorodá, každý den se děje něco jiného, potkávám spoustu zajímavých lidí. Však to znáš, znáš příběhy lidí, dostaneš se do zákulisí tam, kam se obyčejný smrtelník nedostane. Na rozhlasové práci mne nejvíce baví živé přenosy. Co řekneš, nemůžeš vzít zpátky. Je to šílený a krásný adrenalin.

Tvoje specializace je hokej?

Ano, ale také basketbal, kolektivní sporty, rychlobruslení.

Který sport nemusíš?

Asi extrémní zimní sporty a krasobruslení, kde nerozeznám od sebe jednotlivé skoky. Paradoxní je, že jsem komentoval dvakrát mistroství Evropy.

Vloni jsi byl v Soči.

Přesně tak a hned dvakrát. Nejprve na klasické olympiádě, kde jsem třeba komentoval zlatou jízdu Martiny Sáblíkové na pět kilometrů. A za pár dnů jsem tam letěl znovu na paralympiádu. Musím se přiznat, že klasická olympiáda byla úžasná, ale para byla mnohem silnější. To jsou příběhy lidí, to, co dokázali se svými hendikepy, je prostě síla.

Olympiáda, světové, evropské šampionáty. Po čem může novinář rozhlasák ještě toužit?

Mým snem by bylo mít v rádiu hodinový pořad, kam bych si zval hosty. Ale to zatím asi nevyjde, ale třeba jednou…

Ty jsi kdysi byl fotbalovým rozhodčím. Netoužíš si někdy písknout?

Tak to netoužím. Pískal jsem od šestnácti let nějak do třiceti a končil v krajském přeboru. Skončil jsem, protože jsem šel do médií a nebyl čas.

Manželka Jana je z branže, zprávařka na Radiožurnálu. Kde jste se potkali?

Pavel se otáčí ke kuchyni: „To je dotaz na tebe."

Manželka Jana ožívá a přibíhá z kuchyně: „Asi v rádiu. Myslím, že tak v roce 2005. Když jsem věděla, že s ním budu mít službu, bylo mi divně. Hrozně mne tehdy štval. Nějak pořád rušil můj výsostný prostor kolem mne. Pořád mi do mého kruhu zasahoval, vstupoval."

Fyzicky?

Jana: Ne, psychicky.
Pavel: Jsem zvědavý, co z toho napíše.
Jana: Já taky.

Napíšu to, co mi řeknete.

Jana: Pak jsme si začali povídat a já přišla na to, že je to fajn člověk. Máme už pět let od svatby, máme skoro pětiletého syna a je nám spolu fajn. Pokud to čtou ženy, tak tvrdím nahlas, že Pavel je poslední princ na bílém koni, co běhá po téhle zemi. Úžasný chlap, úžasný manžel, úžasný táta.
Pavel: Přestaň chválit.
Jana: Akorát mne někdy štve. Ale docela jsem si ho vycvičila. Když mu něco nejde, je vznětlivý.

Jako že mu nejde něco doma opravit?

Jana: On je geneticky levý, prostě se to nenaučí. To je zbytečné to i zkoušet. Snaha tam občas je, ale nenaučí se to. Když ho vidím, jak šroubuje žárovku, pazouru bych mu urazila.
Pavel odvádí řeč: Jedna podstatná věc je, že když je člověk podruhé ženatý, tak dokáže ocenit partnera ze stejné branže, protož on ví, o čem práce je, dokáže pochopit, proč člověk jede tam a proč se vrací až tak pozdě.

Pavle, byla někdy chvíle, kdy jsi chtěl s rozhlasovou novinařinou seknout?

Člověče, nevím, ale myslím, že ne. Já jsem odmalička tuhle práci chtěl dělat, vážím si toho, že mne život nasměroval na tuhle cestu, kterou mám rád a která se mi líbí. Nedávno jsme měli sraz ze základky a jeden spolužák mi říká: Ty jsi jediný, který dělá to, co chtěl dělat už ve škole. Když mi to řekl, najednou mi bylo tak nějak příjemně po těle a byl jsem na to, co dělám, neskutečně hrdý. Tahle práce mne moc baví.

Řekněte mi na závěr, byli byste raději, aby váš syn jednou byl železničářem, nebo novinářem?

Pavel: Novinářem v časopisu Železničář.
Jana: To je úplně jedno, ať je hlavně šťastnej. Klidně ať je popelář, když ho to bude naplňovat. Není nic horšího než dělat práci, která člověka nebaví. A je moc příjemné si vydělávat něčím, co tě naplňuje a baví.

Pavel Petr- za pár dnů 48 let, podruhé ženatý, manželka Jana je zprávařka v ČRo Radiožurnál, spolu mají čtyřletého syna Matyáše
- pochází z Mladé Boleslavi, rodina žije v Luštěnicích u Ml. Boleslavi.
- sportovní reportér Českého rozhlasu
- vydává knihu Pohádky z nádraží, křest se uskuteční na 6. základní škole v Mladé Boleslavi v úterý 19. května od 17 hodin. Polovinu z prodeje knih věnuje na charitativní účely

Autor: Jiří Macek

14.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jan Farský z hnutí STAN.
7

Předsedou poslaneckého klubu STAN byl jmenován Farský

Miloš Zeman a Adrej Babiš.
56

Babiš pokračuje v povolebních jednáních, sejde se se Zemanem

Mezi Čechy mírně převažuje nespokojenost s výsledkem voleb

Mezi Čechy mírně převažuje nespokojenost s výsledky voleb, ukázal průzkum společnosti Median. Podle průzkumu většina lidí nemá obavy o budoucnost demokracie v zemi, dotázaným by ale vadilo, kdyby vládu měl vést trestně stíhaný člověk.

Babiš přemlouval STAN ke spolupráci. Podle Gazdíka ale marně

Šéf vítěze voleb hnutí ANO Andrej Babiš přemlouval hnutí Starostové a nezávislí (STAN) ke koaliční spolupráci, ale marně, řekl novinářům po dnešní zhruba hodinové schůzce s Babišem předseda Starostů Petr Gazdík.

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Povolební vyjednávání povedou za ANO předseda hnutí Andrej Babiš, místopředsedové Jaroslav Faltýnek, Petr Vokřál a Richard Brabec a člen předsednictva Radek Vondráček. Po jednání předsednictva to novinářům řekl Babiš. Dodal, že první schůzky se uskuteční v neděli a v pondělí. Již dříve Babiš prohlásil, že ANO je připravené jednat se všemi stranami, které se dostaly do Sněmovny. O tom, s kým by chtěl uzavřít koalici, se jednoznačně nevyjádřil.

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg označil výsledek voleb za prohru, kterou přisuzuje tomu, že strana neuhnula ze svých principů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení