Česká populace stárne a nejen ve středních Čechách a Praze roste potpávka po sociální a zdravotní péči pro seniory. Podle odhadů Asociace poskytovatelů sociálních služeb se počet lidí starších 80 let do roku 2050 zvýší více než dvakrát na 963 tisíc. Počet osob, jež jsou závislé na ošetřování druhých a pobírají proto příspěvek na péči v nejvyšších stupních, pak za stejnou dobu vzroste na trojnásobek.

Co vlastně máte na mysli těmito novými pravidly?

Řešení sociálně zdravotního pomezí. Jde o řešení zdravotních a sociálních věcí v úzké souvislosti.

A dnes to nikdo tak neřeší?

Vezměte si například ty, kteří mají v následku úrazu dočasně či v souvislosti s vyšším věkem dlouhodobě sníženou soběstačnost. Bez cizí pomoci se neobejdou. Bohužel aktuálně se oba systémy tváří, jako kdyby jimi řízené poskytované služby byly zcela oddělené. Kvůli pandemii covidu je navíc více než žádoucí o tématu propojení zdravotnictví a sociálních služeb znovu hovořit. Při dlouhodobé péči dochází k čerpání obou typů. Člověk potřebuje ošetřit v

Jaká je situace ve Středočeském kraji? Ví, jak své kompetence využít pro lepší služby obyvatelům?

Co se týče sociálních služeb, má kraj kompetence vymezené. Od roku 2014 je zodpovědný za síť sociálních služeb, tato kompetence na ně přešla z centrální úrovně. Kraje se takto starají o kvalitu a dostupnost sítě sociálních služeb.

Ale z laického pohledu to vypadá, že dostat se k perfektní sociální péči je nadlidský úkol.

Základní problém je v tom, že nikdo doteď přesně neřekl, jak má být taková síť služeb podporována z veřejných financí, v jaké kvalitě a rozsahu má být občanům dostupná. Přitom jde o peníze nás všech.

Co tedy kraj může udělat pro zlepšení situace?

Kraj za to celé zodpovídá – dostane centrálně od ministerstva práce a sociálních věcí prostředky, ale dle svých potřeb si kraj vytváří vlastní strategii poskytování služeb.

Jenže ve středních Čechách a nebo v Praze se například na lůžko v domově seniorů nebo na lůžko pro zdravotně postiženého čeká měsíce, ne-li roky.

Nikdo totiž dosud konkrétně neřekl, co přesně mají kraje zajistit, například jaký mají mít počet lůžek na tisíc obyvatel nad 65 let. Spočteme-li lůžka sociálních služeb k poměru na lidi nad 65 let, tak jsme asi na 7. nejhorším místě v Evropě. Víme, že máme ohromný převis poptávky po lůžkách a lidé běžně čekají i několik let. A přitom kraje rozhodují o tom, proč do sítě podporovaných služeb nezařadí například více zařízení, která vybudovali soukromí investoři.

Takže problém nejsou finance, ale spíš chybějící koncepce nebo společenská objednávka?

Bohužel i peníze. Sice se zvýšily prostředky z centrálního rozpočtu, ale jsou poněkud nespravedlivě rozdělované. A rozdíly jsou i ve stovkách procent. V praxi to pak vypadá tak, že i když je Středočeský kraj největším krajem v republice, jde zároveň o kraj, který zdaleka nedostává největší objem financí, který by odpovídal jeho velikosti a množství poskytovaných sociálních služeb.