Dárky jsem začínal dostávat v létě. Prvním z nich byla práce, kterou jsem chtěl a po níž jsem toužil. Počáteční měsíce byly perné, ale stálo to za to. Druhým dárkem byl návrat do města, které mám rád a jehož krásám se obdivuji. Třetím, a zřejmě tím největším, bylo setkání s osobou, které mě dělá šťastným a nutí mě se usmívat.

Neméně důležité dary dostala i moje rodina. Oba moji rodiče již překročili požehnaný věk šedesáti let. Jsou zdraví a silní, neustále čiperní a aktivní důchodci, kteří žijí na krásné Vysočině v malé ztracené vesničce. Za to jsem vděčný. Moje sestřička překonala krizi a Vánoce oslaví s manželem a synem ve šťastném kruhu rodinném. Za to děkuji. Bratr již „přežil" dva roky v „chomoutu" a to bez větších průšvihů a nepříjemností. To je zázrak.

Tak jak vidíte, já svoje dárky už dostal. Díky nim mohu trávit svátky v klidu a v pohodě. A i když dostanu pod stromeček jen ponožky (jsem prostě ta černá a zlobivá ovce v rodině), dokud kolem mě bude takhle banda lidí, budou to ty nejkrásnější a nejbohatší Vánoce, jaké si mohu přát.