Sběratelé nejvíce oceňují předválečné pivní etikety

To, když se zadíval na pivní etikety třeba ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Patřily sice už k historickým, ale mezi sběrateli zatím nejsou příliš ceněny, jak potvrdil i předseda Klubu sběratelů pivních etiket Ladislav Engelthaler.

„Etiket z téhle doby je pořád mezi lidmi mnoho. Tenkrát pivo vařily velké národní podniky a ty vydávaly také obrovské série. Cenné etikety jsou pro sběratele až ty předválečné a starší," řekl.

A zrovna takový kousek se v Rakovníku objevil. Označoval kdysi pivo z rakovnického pivovaru a to Rakovnický břežňák. Ladislavu Engelthalerovi ho přinesl kamarád i s lahví, kterou rozbitou našel na smetišti.

„Lahev se našla v Rakovníku. Kamarád si na mě vzpomněl, že etikety sbírám, tak mi ji donesl. Mám tady kopii té etikety. Je na ní bohužel utržený roh. Z které doby přesně je, to bohužel nevím. Ale odhaduji, že z roku osmnáct set a něco," uvažoval Ladislav Engethaler.

Velké prostory i stoly

A za chvíli se ukázalo, jak jsou taková setkání sběratelů důležitá. Do Rakovníka totiž přijel Antonín Tupý z Ústí nad Labem a tu samou originální etiketu z našeho místního pivovaru měl sebou. Byla krásně bílá. „Je z roku 1890. Kde jsem ji tenkrát sehnal, to už si bohužel nepamatuji. Mám ji asi čtyřicet let. Etikety sbírám od roku 1964," zkonstatoval Antonín Tupý.

Setkání sběratelů pivovarských suvenýrů uspořádali členové Klubu sběratelů pivních suvenýrů Rakovník. Tato akce se stala po letech už tradiční a má svá zaběhnutá pravidla. V kulturním centru začíná už v sedm hodin ráno, to aby ti, co přijíždějí třeba vlakem z větší dálky, nemuseli čekat někde venku. Setkání si nenechali ujít sběratelé z Jirkova, Ústí nad Labem, Kladna, Berouna, Prahy, kteří se už většinou znají.

A už kolem osmé bylo v sále pěkně živo. Sběratelé oceňují dostatečně velké prostory i stoly, na které si mohou své poklady pěkně rozložit, což na jiných místech pokaždé nejde. Nejvíce na stolech převažovaly pivní etikety, za nimi hned byly tácky a v kurzu začínají být zátky, neboli korunkové uzávěry. Nejlepší jsou nové, nepoužité, protože se pokaždé nepodaří dobře otevřít a bývají zlomené.

Zájem o nová piva

Mezi etiketami se hodně objevují minipivovary se samolepkami. „To už je trochu finančně náročnější. Dají se sehnat až za patnáct až dvacet korun, kdežto ty papírové obyčejné za tři až pět," konstatoval Engelthaler. I když jsou na první pohled stejné, najdete na nich rozdíly, mají jiná čísla, nebo lesklý či matný papír. To vše se ve sbírce počítá. Sběratelé také koukají po nových pivech. Pokud není zbytí, etiketu z lahve odmočí.

Klub sběratelů pivních suvenýrů byl založen v roce 1971. „Dříve jsme si nechávali dělat při výročí klubu přetisky na etikety. Dnes ale už nemají pivovary zájem. Místní pivovar nám alespoň poskytuje ceny do tomboly," popisoval Ladislav Engelthaler, který dělá předsedu Klubu sběratelů pivních suvenýrů už šestnáct let.

Za tu dobu členové klubu už bohužel pomalu ubývají. „Teď je nás už jen třináct. Někteří už bohužel zemřeli. Někteří, co chtěli začít, raději od toho upustili, protože sběratelství dnes je finančně náročné," zkonstatoval Ladislav Engelthaler.

Sběratel: Moje srdeční záležitost je etiketa z pivovaru Všebořice

Antonín Tupý z Ústí nad Labem sbírá pivní etikety už od roku 1964. Není divu, že za tu dobu nashromáždil jednu z největší sbírek na světě. Čítá 430 tisíc etiket. Do Rakovníka přijel na setkání sběratelů pivovarských suvenýrů.

Sbíráte pivní etikety více jak padesát let. Specializujete se na nějaké?

Sbírám celý svět. Jsem ale český patriot, takže mám nejraději české etikety, i když v tom moc velký rozdíl nedělám.

Máte opravdu velkou sbírku. I když jsou etikety celkem skladné, přesto, kam se vám sbírka vejde?

Je to neuvěřitelné, ale bydlím v paneláku. Mám vše pečlivě složené, jinak bych se ve sbírce nevyznal. Řadím je abecedně podle států, abecedně podle měst v konkrétním státě, abecedně podle pivovarů ve městě, protože v některých městech je třeba deset pivovarů. Hlavně v Německu. Tam každá vesnice má dva až tři pivovary.

Jak jste dříve sbíral etikety cizích států, když se necestovalo?

Bylo to vlastně jednodušší než dnes. Do pivovarů jsem psal. Namnožil jsem si cyklostylem dopisy s žádostí o etikety a za třicet haléřů jsem je posílal do ciziny. Minimálně na polovinu dopisů přišla odpověď s etiketami. Pošťačka mi denně nosila šedesát i sedmdesát dopisů. Pošta mě žádala, jestli bych si nezřídil schránku, aby to nemusela nosit.

To muselo být také zajímavé a napínavé, když jste dopisy otevíral…

To bylo. Voněly dálkou. Přicházely například z Konga, z Francie, Polynésie. Mělo to své kouzlo.

Nesbíral jste také poštovní známky? S dopisy z ciziny se to nabízelo…

Ne, to mě nikdy nenapadlo. Vždy jsem sbíral jen pivní etikety. Posílat je sběratelům byla tenkrát pro pivovary reklama. Dnes je to složitější, protože dopis stojí pětadvacet korun. Navíc ze sta dopisů se vrátí dvě odpovědi. Dnes už se musí sbírat jiným způsobem.

Jak tedy?

Buď vyměňuji se sběrateli. Nebo, pokud jedu na dovolenou, navštěvuji pivovary v okolí. Tam už je to bez problémů. Například Němci jsou hodně vstřícní. Ale na druhou stranu třeba minipivovary si řeknou i dvě eura za etiketu. Přitom pivo stojí jen euro.

Nebylo by lepší koupit si pivo, vypít ho a etiketu odlepit z lahve?

Také to jde a dělám to. Sbírám i použité etikety. Jsou ale lidé, kteří použité nesbírají. Ale opravdovému sběrateli použité etikety nevadí, stejně jako v muzeu, tam mají i poškozené, ale historicky cenné věci. Takže i já vezmu použitou etiketu, protože jsem rád, že jsem ji vůbec sehnal.

Jaké nejstarší etikety jsou ve vaší sbírce?

Etikety se začaly lepit okolo roku 1860 v Americe. V Evropě asi o deset let později. Mám tady například etiketu z Rakovníka z roku 1896.

To je tedy pro Rakovník zajímavý kousek. Co to je a kde jste poklad objevil?

Je to originální etiketa z rakovnického pivovaru - Rakovnický březňák z roku 1896. Mám ji už minimálně čtyřicet let, takže už si nepamatuji, kde jsem ji získal. Známý má ještě jednu etiketu z Rakovníka. Ta je o něco starší, takže ta moje bude možná patřit mezi první etikety, které se u nás začínaly používat.

Máte ještě nějaký zajímavý kousek?

Těch je spousta. Mezi etiketami není Modrý Mauricius. Ale pro mne například je srdeční záležitostí etiketa z pivovaru Všebořice. Byl to zámek. Já jsem vedle něj vyrůstal. Už je asi třicet let zbořený. Nyní tam stojí panelové sídliště.

Pijete vůbec pivo?

Ne, nepiji. Zvládnu tak jedno do roka, a to ještě v Itálii k večeři.

Co vás tedy ke sbírání přivedlo?

Asi mě etikety zaujaly graficky. Dnes už to těžko dokážu vysvětlit.

Máte doma nástupce?

Mám dva syny, ale zatím nevím, jestli sbírku po mně převezmou.

Čtěte také: Sběrateli etiket vozí pivo z dovolené celá rodina