Sobotní premiéru herci okomentovali jednoznačně: „Byla krásná, nejhezčí byla zpětná reakce od diváků." Známý kus Šakalí léta uvedli členové Divadelního spolku Tyl Rakovník jako svoji šestistou osmdesátou první premiéru. A opravdu svoji. Film před tím neviděla ani režisérka Alena Mutinská ani samotní protagonisté. „Zakázali jsme si to. Jen jsme si slíbili, že po představení si natáhneme na jeviště plátno a film si společně pustíme. DVD mám tady v tašce," potvrdila režisérka.

Kino
Během hry se na jevišti vystřídalo hodně hlavně mladých herců. Hodně z nich stálo na jevišti poprvé. Přesto zvládli hru i taneční kreace. Ale nejtěžší bylo, možná překvapivě, kino. Mládež při něm sedí jakoby v hledišti a s napětím sledují film z vězeňského prostředí Dalibor, na který se horko těžko utrhli z domova. „Sedíme, koukáme na plátno, teda na šest koulí, sledujeme nahrávku. Tam když člověk zamešká, zapomene, tak se to sype a je to v háji," svěřoval se Jirka Štraub.

Vžít se do padesátých let pro mladé protagonisty těžké nebylo, někteří se o bigbít a padesátá léta zajímají, jako třeba zmiňovaný Jiří Štraub. „Muzika se nám líbí," shodli se všichni.

Poprvé
Zvládnout tanec a ještě do toho zpěv se také dalo. Zkraje to bylo peklo, pak, když se pohyb a zpěv zažil do nohou, rukou i do hlavy, už to šlo samo. Nazkoušet celou hru a hlavně časově sladit zkoušky tolika herců bylo časově náročné. Nejvíce poslední týdny, to herci zažili opravdu časový pres a většina z nich byla ve skluzu ve škole i v práci. „Já si pamatuji nejvíce poslední půlrok!" Padla poznámka z davu.

Svůj křest mezi Tyláky si odbyla například Ráchel 
Duchková. „Jsme super parta. Hudba je výborná. Moc dobře se tu pracuje, beru to jako odpočinek a radost, než jako práci."

Dobrá parta
Partu herců dala dohromady Alena Mutinská. Podle ní se sešla dobrá skupina lidí a jsou opravdu talentovaní. Doložila to slovy: „Jsou opravdu talentovaní. Když děláte s talentem, tak to jde. Když děláte se dřevem, tak to nejde." Občas sice vyhrožuje, že je vyhodí, pokud nebudou chodit na zkoušky, ale jinak to jde. Někteří z nich naskočili do rozjetého vlaku, například Jan Johny Staněk v roli Bejbyho. Zahrál si tu svoji úplně první divadelní roli.

Vladimír Lechnýř sice už několikrát v souboru hrál, ale v Šakalích letech si zahrál svoji životní roli Prokopa a zhostil se jí dobře. Oporou souboru jistě jsou herečky, které s Alenou Mutinskou vystupují od dob, co začala režírovat. Vrchního Kalába vystřihl podle Mutinské pan herec Jožka Volentič. „Zkrátka jsem se sešla s lidmi, kteří na mě vysílají a já vysílám na ně. Mám je ráda. Někdy na ně řvu, ale jinak to nejde, " zhodnotila jednoznačně soubor režisérka.

První generálka byla vlastně poprvé s diváky. Protagonisté tedy nevěděli, co hra s nimi udělá. Většinou se lidé dobře bavili, ale některé reakce překvapily. „Je to inscenace, která třeba někomu něco připomene a do smíchu mu není," mínila Mutinská.