Národní registr dárců dřeně
– jde o virtuální databázi mladých, zdravých lidí, kteří jsou ochotni poskytnout lidem krvetvorné buňky
– do registru můžou vstoupit mladí lidé do 35 let, darovat krev můžou lidé až do šedesáti let
– zapsat se do registru znamená morální závazek
– v září evidoval národní registr dárců dřeně 50 tisíc zájemců, další subjekty v České republice evidují zhruba dalších dvacet tisíc lidí

Loni se povedlo díky dárcům pomoci 147 nemocným lidem. „Za dobu existence registru darovalo krvetvorné buňky potřebnému pacientovi už celkem 526 dárců, z toho 361 odběrů bylo pro pacienty v Čechách a zbytek pro pacienty v zahraničí. V poměru k počtu dárců patří Český národní registr dárců dřeně mezi patnáct nejefektivnější," říká Pavel Jindra, primář Hematologicko-onkologického oddělení nemocnice v Plzni. Hlavně ale podotýká, že tato čísla jsou vlastně díky práci zakladatele Vladimíra Kozy, který před dvěma lety zemřel.

„Připomeňme, že registr si doslova vyvzdoroval, protože ho zakládal proti vůli tehdejšího ministra zdravotnictví, které prosazovalo pouze jediný registr v Praze. První dárce získával tak, že svým autem objížděl centra dárců krve a upozorňoval všechny na potřebu darovat dřeň," popisuje Pavel Jindra.

Do registru se může zapsat každý zdravý člověk. V září dosáhl registr celkem padesáti tisíc zájemců. Tím jubilejním se stal třicetiletý Viktor Kyndr z Lázní Toušeň. „Je to pro mě obrovská čest, i když jsem jen symbolem. Pořád slyším, že někdo onemocní, proto je potřeba před problémem nezavírat oči a raději pomoci," myslí si Viktor Kyndr. Zatím se jeho kontakt s dalšími údaji uloží do virtuálního registru. Pokud se jeho znaky budou shodovat s někým potřebným, nemocnice ho bude kontaktovat.

Jestli se lidé hodí na dárcovství, určuje spoustu faktorů. Primář Pavel Jindra to přirovnává ke květinám. Existují různé druhy květin, každá má jinou barvu a mnoho kombinací. Stejně tak má černoch, běloch nebo asiat podobné či stejné kombinace. Může se tak stát, že Čech se nemůže stát vhodným dárcem třeba pro Španěla, protože má odlišné znaky. I tak se daří darovat krev do zahraničí i naopak. Jenže to je právě drahé.

„Když najdeme vhodného dárce pro Čecha ze zahraničí, zaplatí pojišťovna zhruba 15 až 20 tisíc eur. Pokud ho najdeme v Čechách, je to zdarma, až na provozní režii," vysvětluje Pavel Jindra.

Padesát tisíc registrací je velkým úspěchem. Zejména
v porovnání s dalšími evropskými zeměmi. Česká republika se tak v počtu registrací řadí vedle zemí, jako je Belgie nebo Švýcarsko. Naopak hluboko za sebou nechává Slovensko, Francii nebo Maďarsko.
I tak je ale potřeba registr zvětšovat, aby byla šance, že další lidé budou moct najít pomoc od českého dárce. Podle primáře Jindry by to mohlo být až kolem sto tisíc registrací. Potřební jsou nyní hlavně dárci ze smíšených rodin.

Ondřej Vetchý se se zakladatelem Vladimírem Kozou pravidelně setkával posledních patnáct let. „Dneska všechno přepočítáváme na peníze, ale tohle je protiváha, která kultivuje náš způsob života. Společně jsme pak přemýšleli, jak registru prospět," upřesňuje Ondřej Vetchý, který tenkrát přivedl padesát romských dárců.

Jeho krev nepotřebovali, tak registroval dřeň

Třicetiletý Viktor Kyndr zklamaně odcházel 
z nemocnice, protože se chtěl stát potřebný a darovat krev. Jeho skupinu už ale měli naplněnou. Sestřička ho však zastavila a nabídla mu, jestli chce pomoci, může se zaregistrovat mezi dárce kostní dřeně. Rozhodl se okamžitě.

„Může se stát velice rychle, že mi někdo zavolá, ať jdu na vyšetření. Jestli byl kdokoli
v ohrožení života, tak do toho velice rád půjde, protože náhoda je zvláštní. A tohle je jedna z malých věcí, které člověk může udělat," vysvětluje své důvody živnostník Viktor Kyndr z Lázní Toušeň.

Podle něj lidé můžou někomu posílat peníze, jít bojovat nebo demonstrovat, ale dřeň je dar ze sebe. Nedaruje peníze, ale něco, co sám vyrábí. Dárcovství krve je minimální neadresná pomoc, kdežto dárcovství krve je adresné.

Viktor Kyndr si myslí, že člověk musí být altruista, aby se pro některé věci rozhodl. Určitě to nedělá kvůli penězům, protože výsledkem odběru je spíše bolest, která je vyvážená uspokojením, že někomu pomůže.

„Člověk občas potřebuje pomoc a je jedno, jestli je to zdravotní, finanční, psychická, hmotná, pracovní, přátelská, sociální, s dítětem, 
s mazlíčkem. Kostní dřeň – to je něco neuvěřitelného, takže se nedivím, že se za to jenom říká děkuji. To se nedá vyvážit ničím," dodává Viktor Kyndr.