Útulek ve Všenorech není jako každý druhý. Tady žijí psi i kočky pospolu neboli odděleně ve smečkách. Vedou ho dvě mladé ženy, které se snaží pomáhat postiženým nebo slepým psům a kočkám. „Snažíme se přednostně nabízet postižené psy, které povahou patří do smečky. Takže hlavně mladší fenky do střední velikosti. Nemůžeme brát bernardýny, protože chceme, aby smečka mohla být volně. Nemáme kotce," vysvětluje majitelka Šárka Hajšmanová.

Menší psi, kteří 
žijí ve smečce

Pokud by měli hodně psů, kteří by byli u sebe a nesnesli by se, vznikl by obrovský problém. Proto chovají malé a střední psy. Zkorigovat padesátikilového psa by byl pro obě ženy trochu problém. Takhle se ale psi pohybují po dvorku a žádný problém není. Občas na ně obě ženy houknou, aby se zklidnili. Jinak ale mezi psy panuje dobrá nálada, hrají si nebo jen tak leží a vyhřívají se.

Aby se majitelky mohly o postižené psy starat a zaplatit provozní náklady, nevyhnou se adopčním poplatkům při předání psa do nové rodiny. „Bohužel to nestačí, takže pořádáme sbírky a pomáhá nám s tím několik fondů a ještě jeden další spolek. Snažíme se to z většiny platit samy. Někdo by mohl namítnout, že adopční poplatky máme dva, tři, čtyři tisíce za vykastrované fenky. Někdo si řekne, že dva a půl tisíce za slepého psa, co to je. Ale má to své opodstatnění. Není to moc peněz, ale my potřebujeme pokrýt náklady," objasňuje Šárka Hajšmanová. Měsíční náklady na útulek vyjdou na sto tisíc korun. 
V tom je zahrnuté očkování, veterinář, nájem i elektrika.

Život v útulku ve Všenorech začíná už kolem půl sedmé, kdy jsou všichni nachystaní jít ven. „Začíná nekonečně mnoho hodin uklízení koštětem, mopem. Potom se staráme o ty, kteří berou léky, mají zranění. Pokud potřebují, bereme je k veterináři. Dále se setkáváme se zájemci a telefonujeme. V mezičase zařizujeme krmení, občas přijde někdo vyvenčit. Ani se nenadějete a najednou je půlnoc a ještě nemáte uděláno všechno, co bylo třeba," popisuje kolegyně Janka.

Na procházku 
s pejskem

Do útulku chodí i pár dobrovolníků, kteří venčí psi. Někdo je schopný vyvenčit i náročné psy, ale jinak jim půjčují takové, kteří jdou na vodítku poslušně. „Někdy se také stane, že k nám přijdou lidé a ani nepoznají, že tu máme slepé psy. Potom si řeknou, že i přes to jsou skvělí," poznamenává Šárka Hajšmanová.

Ve skutečnosti to není tak, že se lidé rozhodnou a udělají dobrý skutek tím, že si vezmou slepého psa z útulku. Často to bývá tak, že se lidé zamilují do povahy psa a s tím musí akceptovat i další vlastnost, ať už je to chybějící noha nebo slepota.

„Nabízíme dočasnou péči o psy, u kterých vidíme, že potřebují pomoc nebo jsou 
v útulku v karanténě. Jsou tu také psi, kteří za několik měsíců nebo let nedokázali najít domov. Vezmeme je sem. Já tíhnu k psům s očním postižením a Janka k paralyzovaným a ochrnutým psům," popisuje Šárka Hajšmanová.

Podle majitelky je zajímavé, že snáz si lidé berou třínohé zvíře než zdravého psa. 
V útulku mají například Stacy, která je mazlivá. „Obecně si lidi méně často vybírají černé psy. Stacy je akční fenka, která by potřebovala někoho, kdo nesedí doma. Přeplave s vámi jezero, pojede na hory. Miluje sporty a kamkoli zapadne," říká.

Některé psy také nechávají operovat, aby jim usnadnili život. Například Scubyho čekala návštěva u nejlepšího ortopeda. V tuto chvíli mají také nachystané dva operační zákroky za osm tisíc korun. Dvě fenky mají totiž nádory na mléčné liště. „Černá fenka Sugar má cukrovku. Je sice jednoočka, ale je slepá. Bílá dvounožka Bianca má zase zlomenou páteř," popisuje Šárka Hajšmanová. Na zákrok budou muset fenky nejméně jedenkrát, proto majitelky uspořádaly finanční sbírku.