První otázka je hned nasnadě, proč paní učitelka? Co vás na tomto povolání tolik láká?

ML: Mám ráda děti. Nedokážu si představit, že bych někdy dělala něco jiného, než práci s dětmi.
IJ: Mám doma dvě holčičky, jedna je ve škole, druhá ve školce. A samozřejmě, že mám ráda děti. Moje profese byla ekonomického směru. Po nástupu na mateřskou dovolenou jsem si dodělávala kurzy a věnuji se dětem se sportovní výchovou. To byl první impuls. Začala jsme se potkávat s dětmi v tělocvičně a stalo se mi to postupně bližší, než jsem předpokládala. Začala jsem studovat střední pedagogickou školu a pak jsem se přihlásila na konkurz do školky.

Co očekáváte od nové práce?

ML: Očekávám, že se tady dětem bude líbit, že rodiče s námi budou spokojeni, stejně jako kolegyně a paní ředitelka. Doufám, že děti dokážeme připravit na základní školu.
IJ: Budu doufat, že děti budou spokojené a bude se jim v nové třídě líbit. Budu se snažit jim dát maximum z toho, co jsem nasbírala za léta strávená nejenom v tělocvičně, ale i ve škole a také v praxi.

Máte z něčeho strach? Existuje nějaká situace, která vás děsí?

ML: No, děti jsou nevyzpytatelné. Nevím tedy, jaké budou jejich reakce. Jestli vždy dokážu všechno správně zvládnout. Mám trochu strach z prvního dne, kdy se bude hodně brečet. Ale jinak se, i když se i trochu bojím, moc těším.
IJ: První den bude opravdu trochu plačtivý, děti brečí a nechtějí se oddělit o maminky. Přiznám se, že jsem taky trochu plačtivá maminka, tak doufám, že nebudu i plačtivá učitelka, když uvidím, že děti pláčou. Budu se, ale snažit slzy udržet a děti nějak v táhnout do třídy na něco pěkného a zajímavého rozchod v šatně, to odloučení od maminky se budu snažit neprotahovat. Pak mám možná také trochu strach z rodičů, abych se všem „zalíbila" a zavděčila, ale to ukáže až čas.

Jaký je „bojový" plán?

ML: Mám doma dvě malé děti, takže zkušenosti jsou bohaté. Spousty věcí budu čerpat od nich. Plány tvoříme, ale teprve začínáme, takže do toho budeme postupně vplouvat.
IJ: Na děti se těšíme, jsme připravené, takže to zvládneme.