Šelem mají Berouskovi ve svém chovu asi padesát. „Starat se o dvě, jako jsou kluci, se dá hladce zvládnout. Stává se ale, že po sobě porodí více samic, které nechtějí dát mláďatům pít, a krmit jich pět nebo šest po každých dvou hodinách, to už skoro nemám šanci spát," říká Jiřina Horká, které se věnuje například i odloženým opičkám nebo velbloudům i dalším zvířatům.

U šelem v zajetí bývá časté, že samice svá koťata po porodu odmítne. „Netuším, co je k tomu vede, ale myslím si, že prostě vědí, že se o jejich mláďata dobře postaráme," smála se Jiřina Horká.

Sunar pro koťata

Nahradit lví mléko, které je hodně těžké a tučné, není snadné. „Vyzkoušeli jsme už spoustu variant, například neupravené mléko přímo od krav, do kterého přidáváme ještě smetanu a máslo. Dětské sunary lvům nestačí, osvědčilo se nám ale sušené mléko pro koťata od zahraniční firmy, které je hodně tučné a plné vitamínů," vyprávěla Jiřina Horká.

Nejméně dva týdny dostávají malé šelmy každých sto dvacet minut svou dávku mléka, pak už se začínají seznamovat s chutí masa. Nejdříve mají na jazyku jen čajovou lžičku jemně mletého drůbežího masa bez kůže a kostí, postupně se dávky zvyšují.

„Kuřecí maso je lehce stravitelné, proto se s ním při domácím odchovu začíná, šelmy si ale zvyknou, a když by ve čtyřech měsících už mohly začít baštit hovězí, odmítají ho, protože se jim jeho pach nelíbí," vypráví Jiřina Horká.

Lahůdkou je pro šelmy krůtí maso. Lev Dino, kterého má Jiřina Horká doma od pěti dnů věku, dokonce dostává každý rok k vánoční večeři celou krůtu.

Všechny šelmy smějí dostávat pouze syrové maso, vařené nebo granule pro kočky a psy by jim poškodilo zažívání do té míry, že by dokonce mohly uhynout. „Nedokážou je strávit, jejich tělo si s nimi neporadí. Stačí jim maso, tráva na vyčištění žaludku a voda," vysvětlila Jiřina Horká, podle které se i lev v domácím chovu čas od času nacpe trávou a pak dva dny odmítá své masové menu, jen vyvrhuje trávu ven.

Na zeleninu lvi moc nejsou

Ovoce ani zelenina šelmy nezajímají, jen letní melouny nebo podzimní dýně jsou jejich sezonními pochoutkami. A hračkami. „Baví je hrát si s míčem, ale nemá to cenu, každý hned praskne, to by snad museli mít medicinbal. Melouny a dýně jejich drápy a zuby chvilku vydrží, rozpadnou se většinou, až když na ně šlápnou. A pak lvi asi třetinu sežerou," řekla Jiřina Horká.

Šelmy, kterých už u sebe doma odchovala dlouhou řadu, prý u stolu nikdy neloudí. Lidské jídlo je neláká, nedělají u stolu smutné oči jako psi. „Kdysi se mi ale stalo, když jsem měla doma asi pětiměsíční lvici, samozřejmě Elsu, že se pustila do zákusků se šlehačkou, které zůstaly na stolku v obýváku. Nemohla jsem ji od nich odtrhnout, jak byla dychtivá. A od té doby pořád strkala čumák do talířů, jestli tam náhodou zase není šlehačka," vzpomíná Jiřina Horká.

Někteří chovatelé podle ní dávají šelmám jako dobrotu právě šlehačku ve spreji, sama to ale odmítá, lepší je podle ní kus másla do mléka nebo maso.

S lidmi se jen mazlí

Bílých lvích kluků, kterým dělá mámu už čtyři měsíce, se prý lidé bát nemusí. „Vychovávám je přímo u sebe doma, jsou socializovaní, milí ke všem lidem. Mají už sice skoro dvacet kilo, ale stále se rádi chovají. Je výhoda, že jsou dva a hry malých šelem si užívají spolu, koušou do sebe, škrábou se a dovádějí, k lidem se chodí jen mazlit.

Když je pouze jedna malá šelma, chce si s lidmi hrát, chápe sice, že nemají tak silnou kůži jako ona, ale stejně to znamená spoustu šrámů a jizev, po rukách i po těle. Ale mně ty mé nevadí, každá z nich má svůj příběh," nestěžuje si Jiřina Horká, podle které je šelmí jedináček na svou lidskou mámu i hodně fixovaný, je jí stále v patách, stačí, aby se zavřela na chvilku v koupelně a pláče celou dobu u dveří.

Dovolená bez Dina? Nepřipadá v úvahu

I Dino, domácí lev Jiřiny Horké, kterému budou na jaře tři roky, naříká, když ji celý den nevidí. „Stále mě vnímá jako bytost svého druhu. I kdybych se vrátila ve dvě v noci, musím za ním do jeho výběhu zajít, jinak je nešťastný," řekla chovatelka, která Dina vypiplala od malého koťátka opuštěného lvicí. Přestože teď váží dvě stě kilo, je to ještě mládě, lvi totiž dospívají až kolem čtvrtého až pátého roku věku.

„Jsem pro něho stále jeho mámou, do roka žil u mě doma, pak někteří lidé začali dělat zle a museli jsme se kvůli úřadům na tři měsíce rozdělit. Když se vrátil, už se to nikdy neopakovalo, nějaká dovolená pro mě nepřipadá v úvahu, on by byl smutný doma a já u moře, to mi za to nestojí. Máme na sebe tak silnou vazbu, že už musíme zůstat spolu," uvedla Horká.

U dalších mláďat, která odchová, se ale musela oprostit od lítosti z loučení. „Ze začátku to nebylo lehké, ale nemůžu všechna mláďata brát navěky jako své děti a trpět, že odcházejí. Navíc je to u jedináčků i úleva, jak si chtějí pořád hrát a chovat se, potřebujete už úlevu a čas k nabrání sil pro další odložená mláďata," přiznala Jiřina Horká.