Současně  v sobě máme zakódováno, že když někoho pozdravíme, on by nám měl odpovědět. To je považováno za povinnost. Při tomto nejzákladnějším mezilidském kontaktu platí celá řada pravidel.

Jak zdravíme

Nejběžnější formou pozdravu je verbální projev, to znamená „dobrý den (ráno, odpoledne, večer)“, „dobrou noc“, „na shledanou“, „ahoj“, nebo dnes už méně používané „rukulíbám“, „poklona“ a podobně. Za pozdrav se ale dá považovat i zamávání, mírný úklon těla, podání ruky nebo smeknutí klobouku. V některých případech stačí i úsměv. Pokud potkáme člověka, u kterého si nejsme jisti, jestli jsme ho ten den už zdravili, raději pozdravíme znovu. Platí tu pravidlo  raději víckrát  než vůbec. Nezdravíme ledabyle, odměřeně, s rukama  v kapsách, ale ani afektovaně a přemrštěně.

Kdo koho zdraví

Pamatujme si, že muž zdraví ženu, mladší lidé starší osoby a podřízení nadřízené. Toto je zakotveno pevně. Některé možnosti jsou pak individuální. Muž by měl jako první pozdravit ženu i tehdy, je-li to jeho podřízená. Jinak by to mohlo být například v případě výrazného věkového rozdílu. To znamená, že velmi mladá podřízená by spíš měla jako první pozdravit nadřízeného muže vyššího věku. Záleží na tom, jestli daný muž je gentleman nebo jak někdo říká „ze staré školy“, v tom případě mu ani tak nebude činit problém pozdravit podřízenou dívku jako první.

Určitě pozdraví mladší muž staršího a podřízený nadřízeného. Projevem úcty je pozdrav osobě společensky výše postavené. Bez přemýšlení zdravíme jako první tehdy, vstupujeme-li do (hlavně malých) uzavřených prostor, například do výtahu, a to jak při nástupu, tak při vystupování. Totéž platí i pro kupé ve vlaku, na chodbě domu či v čekárně před lékařskou ordinací.

Smeknutí klobouku

V současnosti už není příliš běžné, že by muži nosili klobouky. Pokud si ale tento zvyk zachovali, při pozdravu by ho měli smeknout pravou rukou. Důležitý je odhad vhodné vzdálenosti. Tímto způsobem by se totiž nemělo zdravit ani na příliš velkou dálku ani moc blízko. Potkají-li se dobří známí, bývá smeknutí provázeno ještě slovním pozdravem. Klobouk muž smeká také při vstupu do místnosti, při setkání  s neznámou ženou třeba na schodišti. Tato pravidla neplatí pro jiné pokrývky hlavy (čepice). Žena, nosí-li klobouk, jej při pozdravu nesnímá.

Podání ruky

Připomínat si tento typ pozdravu se může jevit jako nošení dříví do lesa. Ve skutečnosti, pokud nám záleží na dojmu, který vyvoláme, měli bychom si jej dobře nacvičit. Mdlé podání ruky ve smyslu rčení „leklá ryba“, jako by vypovídalo o naší lhostejnosti a nezájmu. Stisk by neměl být unylý ani příliš silný, zkrátka tak akorát. Také se nesluší druhému „bodrým“ potřásáním vyvrátit paži z ramene. Je dobré připomenout, že při pozdravu podáním ruky platí zcela opačná pravidla, než při slovním pozdravu. Vždy podává ruku jako první člověk společensky významnější. Muž by nikdy neměl podávat ruku v rukavici.

Líbání ruky

Zatímco dříve tato forma pozdravu patřila samozřejmě k bontonu a ženy (hlavně  z vyšších vrstev) toto očekávaly či přímo vyžadovaly, dnes se s políbením ruky setkáváme jen velmi zřídka. Otázkou zůstává, jestli tento zvyk vymizí zcela, nebo se dočkáme jeho návratu. Protože odpověď zatím neznáme, měli bychom si přinejmenším  v hlavě uchovat způsob provedení.

Muž decentně uchopí ženu za prsty, k ruce se mírně skloní, pozvedne si ji ke rtům a víceméně symbolicky ji políbí. Vlhký polibek přímo na kůži je nevhodný a nepřípustný. Žena by měla tento pozdrav přijmout důstojně a neuvádět dvorného muže do rozpaků schováváním ruky nebo chichotáním. Tím by ostatně také jen ukázala svou neznalost základních pravidel.

Zvláštní příležitosti

Své regule má pozdrav v některých situacích. Kupříkladu když sedí společnost v restauraci a vejdou nově příchozí. Muži by měli vždy vstát. Sedět zůstávají ve chvíli, kdy dalším příchozím je mladší muž nebo společensky výrazně níže postavený. Žena vstává jen tehdy, pokud zdraví významnou osobu, starší dámu či váženého seniora.

Pak je tu ještě pozdrav neznámých lidí. Ten je žádoucí a bývá i spontánní na místech, kde je lidí málo. Takže určitě pozdravíme člověka na vesnici, který nás jako široko daleko jediný míjí po chodníku, zdraví se zpravidla také turisté na opuštěných místech apod.

Renata Malá