Mezi prvními, kteří vyrazili na pomoc byli tehdy hasiči, strážníci, lidé z oblastního spolku Českého červeného kříže ale i jednotlivci, kteří jen chtěli podat pomocnou ruku. Kdo mohl, chopil se práce.

V postižených oblastech ať už na Berounce, kde i lidem z Kladenska uplavaly chaty před očima, nebo v Kralupech nad Vltavou, pomáhala řada dobrovolných hasičů. Například chlapi z Poštovic. Jejich družstvo zde strávilo čtrnáct dní.

„Odčerpávali jsme vodu ze zaplavených sklepů, domů, čistili kostel i náměstíčko. Další zastávkou byly Veltrusy, kde jsme se podíleli na odklizení nepořádku v rodinných domech. Střídali jsme se, jelikož samozřejmě pokaždé nemohli všichni. Jezdili jsme na místo v šesti jedním autem,“ vzpomíná u příležitosti výročí povodní velitel Milan Drobný.

V Kralupech i Veltrusech pomáhali rovněž hasiči z Brandýsku. Poskytli tehdy ve své hasičárně azyl rodině s pětiletým Filípkem. Díky hasičům zde bydlela rodina dva týdny, než se mohla vrátit do svého domova, který naštěstí nemusel být zbourán.

Velký kus práce odvedli také pcherští dobrovolníci. „Začínali hned v počátku velké vody na úřadu vlády. Tam jsme byli jediní dobrovolníci z Kladenska. Po té jsme pomáhali u Berouna, v Kralupech, Zbečně a Nelahozevsi. Odčerpávali jsme vodu, stavěli protipovodňové zdi, vyklízeli budovy,“ vypráví jejich velitel Michal Veselý. Za pomoc při ničivé vodě dostal sbor ocenění ministra vnitra.

Při zmíněných povodních v roce 2002 pomáhali také hasiči ze Smečna, Vinařic, Hřebče, a tak bychom mohli v dlouhém výčtu sborů pokračovat. Jedním z těch, kteří neváhali ani chvíli a zapojili se do pomoci z vlastní iniciativy byl i Jiří Vlček z Kladna. Na svém vodním skútru pomáhal svážet lidi ze zatopených oblastí v severních Čechách.

„Za hrdinu se určitě nepovažuji, vnímal jsem to jako samozřejmost když mohu, že pomůžu,“ řekl už tehdy Kladenskému deníku.

Kromě těch, kteří se pomoci dočkali vzápětí, bylo zapotřebí likvidovat i následné škody. Kladeňáci se tehdy proslavili tím, že v mrazírnách v ulici Ke Stadionu byly uskladněny písemné dokumenty z mnoha pražských institucí nevyčíslitelné historické hodnoty. Celkem se jich do Kladna navezlo více než 4000 kubíků, které je třeba postupně rozmrazit a vysušit. Záležitost je to však velmi nákladná a na všechny dokumenty se asi nikdy nedostane.