Postavil si vlastní hrad, kde se snaží vyprávět o Češích

Měl hrad původní základy, nebo jste začali stavět na zelené louce?

Cosi tady bylo, ale zachovalo se jen pár zdí bez žádné dokumentace, proto jsme měli při stavbě volné ruce. Historie je můj koníček, takže jsme si to užili a stavěli jsme ho stejně jako dříve. Udělali jsme si to pro radost. Naštěstí mám činnosti, které jsou ziskové, takže hrad je dotovaný a můžu si to dovolit.

Z čeho vychází koncept hradu?

Projekt jsme udělali s týmem architektů, kteří jsou specialisté mého projektového ateliéru. Sbíral jsem čtyřicet let selské starožitnosti a hledali jsme dobu a formu. Nakonec jsme se rozhodli pro novogotiku. Koresponduje to také se stářím drtivé většiny exponátů. Jsou tu také barokní věci, protože jsme nemohli opomenout, že selské baroko je pro nás dominantní.

Jak byste hrad charakterizoval?

Jde o novogotický hrad lepšího středověkého šlechtice, takže dejme tomu, že napůl je to statek. Jsou tu tři podlahy nad sebou, takže jsme hledali staré stromy na trámy. Museli jsme pečlivě vybírat, protože kdyby seschly, tak by se smrskly a narušily statiku objektu. Podmínkou tedy bylo, aby stromům bylo nejméně osmdesát let, ale máme tu i tři sta let staré dřevo.

Vycházel jste při stavebních plánech ze starých technologických postupů?

Co vidíte odkryté, to je staré. Za tím, co je nahozené, je moderní vybavení jako rekuperace, klimatizace, rozvody elektřiny, vody a topení. Tak jsme si hráli.

Jak dlouho jste celý objekt stavěli?

Rok a půl jsme ho projektovali a stejnou dobu stavěli. Bylo tu tři sta lidí denně. Je důležité stavět rychle, protože když stavíte, tak vydáváte. Pokud stavíte pomalu, ztrácíte ještě čas. Nepotřebovali jsme úvěr, protože jsme hodně materiálu jako kámen a staré cihly nabourali z našich rekonstrukcí, tak jsme polovinu materiálu měli za cenu odpadu. Zbytek se koupil.

Říkal jste, že na tom pracovalo tři sta lidí najednou?

Stavělo to 240 vysokoškoláků a zbytek lidí bylo na těžkou práci s technikou tak, aby to fičelo. Nejdříve jsme postavili kovárny, aby umělečtí kováři mohli všechno kovat. Pak tu dělali řezbáři a tak dále. Všechny věci se vyráběly za chodu a pak se zazdívaly.

Jaké je poslání hradu?

Smysl bylo říct lidem, odkud jsme, odkud pocházíme a kam jdeme. Jako nadšenci nejsme se současnou dobu spokojení, protože stav z hlediska mravů je horší než za komunistů. Hrad je český, vychází z českých tradic a vaříme tu česká jídla. Hrajeme na dobové nástroje, tancujeme staré tance, ať už renesanční nebo lidové.

Zaměřujte se tedy na kulturu?

Máme tu hradní kulturu, protože hrad byl centrem kultury. Chodili sem zpěváčkové a kumštýři a od nich jsme se také učili třeba malovat keramiku. Jsme Češi, chceme jimi zůstat a o tom mluví hrad i náš styl života.

Stylizujete svou činnost do starší doby?

Ano, používáme k tomu i nástroje. Když chceme upéct belešek, což byly takové zvláštní buchty, musíme na to mít belešník. Jsou to formičky a každá jinak vypadá. Půjčíme si ho z muzea a uděláme to přesně ve staré formě. Když jsou tu děti, děláme pohankové placky a vysvětlujeme jim, že v té době nebyly dortíčky. Sladká pohanková placka byla první palačinkou.

Který odkaz našich předků se vám líbí?

Rád třeba vysvětluji, kolik je v kroji sexu. Mladí kluci se mohli setkat s děvčaty na plese, kde byli i staří. Na kroji musela mít všechno, jak je bohatá, jestli je vdaná, kolik má sourozenců, odkud je. V pětadvaceti vesnicích je kyjovský kroj, ale každý je jiný. Ve vesnici byli příbuzní, takže nesmělo dojít k tomu, že by náhodou zavadil o holku, která je z přízně. Za rok byly jen čtyři akce a jindy to nešlo, protože byli hlídaní.

Líbí se vám žít jako dříve?

Nerad odsud chodím ven do té hloupé doby, která se honí za nepodstatnými věcmi v životě. Kariéra, peníze a tak dále. Mimoděk je hrad postaven tak, že kdyby všechno okolo padlo, tak bych jen musel rozorat pole. Žádné benzinky nebudou, ale mám krávy, stádo ovcí a umím si vypěstovat veškerou zeleninu. Hrad je samonosný a my bychom se tu uživili, aniž bychom museli někam courat.

close zoom_in

Co by se vám na podobném životě líbilo?

Můj největší sen je pořídit si bryčku a dva koníky, se kterými bych jel do práce. Protože se mi pojede pomalu a nemůžu jet po silnicích, aby koníci neměli zničené nohy, musím někde po poli. A když do práce nedojedu, nebo místo v deset přijedu v jednu, potřebuji, aby to lidé tak brali. Tady čas stojí. Mohu se snažit, ale koník nechtěl. Tady žijeme jako součást přírody a nechám si od ní velet.

S koňmi byste jel daleko z domova?

Vedle hradu mám statek, kde bydlím a který jsem si upravil jako poplužní dvůr. Na hradě by to kazilo ideu. Tam jsou sice byty a apartmány, ale ty nejsou pro nás využitelné.

Jak vypadá hradní expozice?

Máme tu dvě. První je venkovní, což je zahrada, kde je soubor divokých rostlin rostoucích v Čechách. Dominantou naší květeny jsou hořce, takže je tu možné vidět šedesát druhů hořců. Máme také asi tisíc sto rododendronů a další květiny, které u nás rostou běžně, ale kvůli hnojení a sečení jsou už raritou. Například vymizely zvonečky nebo hvozdíky. Máme tu arboretum s 2 500 dřevinami a také bažiny s blatkami, protože hrad je vodní.

Ale u vstupu není hradní příkop?

Všude je voda, jenom tam je sveden potůček z okapu. Pod námi jsou prameny Kačáku, takže nemáme žádný přítok. Prameny jsou tu silné. Vždycky tu byly bažiny a mě vodní hrady fascinovaly. Byla louka a najednou ponurá stavba na rovině. Koukal jsem na to jako blázen. Má to svoji atmosféru.

Je výhoda mít zahradu na pramenech?

Ve vodě je síla a to nám umožňuje pěstovat bahenní rostliny jako blatky a další, které nikdo nevypěstuje. Nemá tolik mokra a zavlažování by stálo děsivý peníze. Podmínkám jsme upravili hrad, vodní flóru i faunu.

Jaká zvířata tady můžeme vidět?

Podél Prahy je hodně zatoulaných psů, kteří dávili kačenky, tak jsem sem nasadil rysy. Je to noční predátor a vrahoun. Je hodný, ale nesmí se do jeho teritoria. Označkuje si plot, vůbec nevychází, ale se setměním vyjdou tři rysové, máma, táta, dítě a čistí to tady. Jednou večer šla paní s bulteriérem a je pravda, že bojová plemena nemusím. Varoval jsem jí, ať do parku nechodí, že jsou tam všude cedule. Ona ale šla. Oponoval jsem jí, že už jsme pustili kočky, které jsou velké, aby se tomu psovi něco nestalo. Nakonec tam šla a za chvíli ho nesla na dva kusy.

Co nabízí vnitřní okruh hradu?

Je to kilometr a čtvrt dlouhá procházka sběratelským muzeem. Nemáme jen čtyři vitríny a v tom super kusy. Máme tu místnost jako v Podkrkonoší, kde je tkalcovský stav, pomramorované skříně, keramika a kamna, které byly v té době na dřevo. Okruh je rozdělený na dva typy. Jsou to místnosti z jednotlivých regionů Čech i Slovenska, protože já jsem s žádným rozdělením nesouhlasil.

Jaká tady ukazujete řemesla?

Jsou to řemesla typická pro nás i pro jednotlivé oblasti. Všechno je funkční a všechno, co se v těch dílnách dělá, umíme. Je tu drátenická dílna, řezbářka, kovárny, brusírna drahokamů, kolářská dílna. Všechny umíme oživit, když si to někdo objedná.

Jak máte otevřeno teď v zimě?

Máme otevřeno celý rok. V zimě od čtvrtka do neděle a v létě od středy do neděle. Pondělí, úterý máme zavřeno, protože musíme udržovat okolí i vnitřek v perfektním stavu, aby všechno bylo nablýskané. S návštěvností jsme na tom byli daleko lépe, ale od příchodu krize to jenom klesá. Dotujeme to, ale to jsme věděli, takže nás to nepřekvapuje a snažíme se dělat všechno pro to, aby ztráta byla nejmenší.

Jaký vidíte rozdíl oproti státním hradům?

Není to tak špatné, jako si to dělají státní hrady. Tam je také ztráta plánována, cosi tam děláte a čekáte s napřaženou rukou. Já tomu tady velím a sám určuju směry. Když se to z nějakých důvodů nepovede, tak si to musím sám zaplatit. Je to i motivační prvek. Na státních hradech pracuje dvacet lidí i v zimě, kteří berou platy. Mně tu stačí jeden šafář.

Co plánujete do budoucna?

Rozvoj hradu není potřeba. Udělali jsme všechno, co se k němu hodí. Můžeme udělat satelitní věci jako vysázet vinohrad. Hrad skýtá možnosti využití, ale jde o to, aby to někdo chtěl. Vystoupení se tu konala pořád, ale když přijde čtvrtina lidí a začnete vystoupení dotovat a zjistíte, že jste to dotoval celý rok, tak to nemá cenu.

Jaké akce uspořádáte letos?

Děláme cokoliv na objednávku, i historické svatby. Občas uděláme mejdan, abych neztratil kontakt s historickými kapelami a holkami, které tancují. Lidé už nejezdí na výlety s dětmi, ale jezdí do nákupních center. Jdou do kina, kupují si nesmysly, stráví tam celý den a pak jedou domů. Jsou rádi, že je tam pořád teplo. Tady občas fouká vítr. Jsme tu venku, což mi považujeme za výhodu, ale nikomu to nevnucujeme.