„Jste HIV pozitivní,“ zavolala mu v době oběda do práce.

„Seděl jsem zrovna u počítače… Shodou okolností to byl poslední den před odchodem na studijní volno před advokátními zkouškami. Složil jsem se. Pamatuji si, že mi kolegové pomohli ten den ještě dodělat práci a můj tehdejší přítel mě pak vyzvedl z kanceláře. Procházeli jsme se po Praze a mně se hlavou honilo, že můj život skončil, že ani nemá cenu se na advokátní zkoušky učit. Měl jsem pocit špinavosti,“ vrací se zpátky v čase Petr Kalla.

Nejhorší byl pro něj v té době nedostatek informací. Na základní škole o AIDS slyšel poprvé. „Mluvilo se o ní jako o nemoci z Ameriky, na kterou se rychle umírá. Když jsem najednou sám měl HIV, stala se ze mě hysterka,“ připouští.

Před sedmnácti lety věděli lékaři o léčbě HIV jen zlomek toho, co dnes. „Zatímco nyní se ihned nasazuje léčba, v té době to bylo složitější. Lékaři se obávali, že léčivých prostředků je málo, že vir dokáže rychle zmutovat… Docházel jsem do HIV centra na Bulovce, ale trvalo půl roku, možná i déle, než mi nasadili léčbu. Ta mi naštěstí rychle zabrala a už za půl roku jsem byl na nedetekovatelné virové náloži,“ popisuje Petr.

Zaléčený = zdravý?

Petr je v současné době zaléčený. Imunita se mu vrátila do přijatelných mezí. „O HIV se mluví jako o chronickém onemocnění. Díky lékům mám ale tak nízkou virovou nálož, že nemůže dojít k přenosu na jiného člověka ani při poranění, ani při sexuálním styku – a to ani při nechráněném.“

S tehdejším přítelem už Petr není. Rozešli se spolu po dlouhých dvanácti letech. Nemoc v tom roli nehrála.

Coming out

Ještě před tímto vztahem však měl vztah s přítelkyní. „Mamka asi měla pochybnosti, jestli nejsem gay… Když jsem se pak s přítelkyní rozešel, těžce to nesla. Vyhodila mě z domu. Mamka byla hodně úzkostlivý člověk, bála se, abych něco nechytnul. Nechtěl jsem jí přidělávat starosti, a tak jsem jí o tom nikdy neřekl…“

Pravý coming out v rodině trval podle jeho slov hodně dlouho. „Taťka umřel letos na jaře, ale stihl jsem mu to říci. A jeho reakce byla skvělá. Dělali jsme si i legraci z toho, že máme další společné konverzační téma – lékaře a prášky. A sourozencům, které mám čtyři, jsem to poslal smskou, aby se nehádali, že to někdo dozvěděl dřív,“ směje se Petr.

Nebyl den, kdy bych na to nemyslel

V době diagnózy nebyl den, kdy by Petr nemyslel na to, že je HIV pozitivní. „Byli jsme třeba u rodičů, vozili jsme dřevo do stodoly a část vyskládaného dřeva na mne spadla a rozbila mi hlavu. Zrovna v tu chvíli přijela sestra s dětmi. A já jsem je od sebe odháněl a křičel jsem na ně… Měl jsem hrozný strach, abych je nenakazil…“

Ty nejtěžší životní chvíle Petr ustál. A splnil se mu i velký sen – má rodinu, po které tak moc toužil.

„S jedním lesbickým párem vychováváme šestiletého syna a rok a půl starého syna, jehož biologickým otcem je můj partner. A vir? Je zkrátka mou součástí.“

Česká společnost AIDS pomoc ve zkratce:
- v oblasti prevence a boje proti HIV pomáhá již více než 30 let
- poskytuje pomoc a podporu lidem žijícím s HIV a jejich blízkým, přátelům a kolegům
- jedním z hlavních poslání je boj proti diskriminaci, stigmatizaci a vyloučení lidí žijících s HIV ze společnosti
- organizace nabízí bezplatné a anonymní testování na HIV, syfilis a žloutenku B a C nebo služby jako je internetové a telefonické poradenství, služba Kontakt+, která pomáhá lidem žijícím s HIV a jejich blízkým přijmout diagnózu a prožít normální život nebo program Buddy, který poskytuje ‚průvodce‘ pro složité životní situace
- více na www.aids-pomoc.cz.