Z Ria vezl vytouženou bronzovou medaili a začal kolotoč. Vodní slalomář Jiří Prskavec objíždí jednu akci za druhou, je v centru pozornosti, přestože po dvou třech týdnech čekal už více klidu. „Opak je pravdou," říkal třiadvacetiletý borec na mítinku Atletika pro děti v Kladně, jehož se zúčastnil s dalšími olympioniky Jiřinou Ptáčníkovou, Michalem Balnerem a Janem Kudličkou, jimž řídil jako rozhodčí exhibiční závod a dokonce se od nich nechal úspěšně učit skok o tyči. A pochopitelně se věnoval dětem, protože i díky zmíněnému projektu se atletice věnuje v Česku kolem pětadvaceti tisíc dětí.

Vodní slalomář mezi atlety, ale s dobrou náladou. Jirko, to ještě nejste ze všeho po Riu utahaný?

Po olympiádě jsem nečekal, že to bude takový humbuk. Spíš, že se to po dvou třech týdnech uklidní, ale opak je pravdou, jede to pořád. Na druhou stranu většina akcí, kde jsem po návratu Ria byl, mi byla sympatická. A poté, co jsem po Světovém poháru ukončil sezonu, na ně mám i víc času.

Kam řadíte Atletiku pro děti?

Mezi ty nejpříjemnější akce, protože tady můžete podpořit děti k tomu, aby sportovaly. To si prostě užívám a na děti jsou mnou navštívené akce hodně zaměřené. Také vidím pokrok ve snaze, abychom děti skutečně ke sportu přivedli.

Kolik jste za poslední týdny po Riu rozdal podpisů?

(úsměv) Tak tohle nepočítám, to snad ani nejde. Ale na jedné akci jsem to odhadoval na sedm set a to byl asi rekord.

Nebylo škoda ukončit sezonu už po Světovém poháru, když do poloviny září panovalo horké letní počasí pro vodu jako dělané?

Je fakt, že sluníčko pro svůj sport potřebujeme, ale sezona byla vážně dlouhá. Šel jsem do toho naplno, chtěl jsem uspět na olympiádě a vyšlo mi to. Byl tam navíc ten Světový pohár, tam už to bylo opravdu přes závit. Od vody jsem si potřeboval odpočinout, a když sportuji, tak jinak. Ale už mám zkušenost, že když si od ní odpočinu, o to víc se na ni těším.

Takže ani dovolená s klukama na vodě nehrozila?

Kdepak. Vyrazím s přítelkyní na dva dny do Vídně a pak koncem října pojedeme ještě někam. Na kluky také nějaký čas vyjde, vyrazíme na poslední závody sezony do Olomouce. S kamarády to je vždycky trochu dovča.

Atletika pro děti se konala v Kladně, takže co vzkážete malým Kladeňákům?

Když jsou to Kladeňáci, tak snad aby jim sport šel jako Jardovi Jágrovi!

Jak to držíš?, káral Kudlička Prskavce
Role učitele a trenéra se zhostil na kladenském atletickém stadionu tyčkař Jan Kudlička. Na pár desítek minut se jeho svěřencem stal kajakář Jiří Prskavec.

„Jak to držíš?" zlobil se naoko Kudlička s úsměvem. Prskavec si totiž vzal tyč obouruč uprostřed a začal s ní jako pádlovat. „Když já jsem na atletiku hrozný kopyto. Nohy moc nepoužívám. Všechno, co se dělá nohama, mi nejde," vysvětloval z legrace Prskavec, mimochodem bývalý sjezdový lyžař, takže na nohy tak špatný není.

Nakonec po půlhodinovém tréninku skočil asi metru a půl. „Dobrý, co?" usmíval se. Laťku mu ale museli v rukách držet Kudlička s Balnerem, neboť tak nízko stojany nastavit nejdou. „Tak hlavně, že sis neublížil," smáli se Prskavcovi na závěr „tréninku" tyčkaři.

Exhibiční závod z krátkého rozběhu na rovné tyči vyhrál Kudlička před Balnerem (skákal bos) a dalším tyčkařem, domácím Lukášem Posekaným.

„Tak jsem prohrála, no bóže," usmívala se Ptáčníková.   (čtk)