Karel Gebauer se narodil 4. února 1915 v Lesních Albrechticích u Opavy jako jeden z dvanácti sourozenců. Kvůli nedostatku peněz nemohl jít na učitelský ústav a místo toho nastoupil na dvouletou obchodní školu v Opavě. Po škole a vojně našel zaměstnání u finanční stráže.

„Financové“ měli za úkol hlídat hranice z fiskálního hlediska, prováděli celní a daňovou kontrolu a během hlídek chytali v hraničním pásu pašeráky. Poté co se zostřila situace v sousedním Německu, začala finanční stráž přijímat nové zaměstnance. K nejintenzivnějším náborům docházelo právě v osudném roce mnichovské dohody 1938. Tehdy Karel Gebauer nastoupil jako dozorce do oddělení v Kobeřicích u Hlučína. Zároveň se změnil i charakter služby. Z celníků se v podstatě stali vojáci.

S květnovou mobilizací v roce 1938 se pan Gebauer s celým oddělením financů z Kobeřic přesunul na hranice do provizorního bojového stanoviště. Protože se situace v Německu dále vyostřovala, zůstali financové na svém místě do poslední chvíle, než muselo Československo na základě mnichovské dohody postoupit Sudety Německu.

„Mysleli jsme, že tam budeme tři čtyři dny, ale nakonec jsme tam byli od 21. května do 8. října. Pak jsme se museli stáhnout do vnitrozemí, protože byli odtrženy Sudety. Němci byli celou dobu na druhé straně hranice, takových čtyři sta metrů od nás. My jsme se ně koukali dalekohledem a Němce zase na nás,“ vypráví Karel Gebauer.

Nakonec jsme zbraně složili

Postoupení Sudet ale Německu nestačilo a od 14. do 16. března 1939 začalo zabírat i zbytek českého území. Karel Gebauer měl 14. března 1939 službu na hraničním přechodu nedaleko Frýdku-Místku. Tehdy se přiblížila německá jednotka. Velící důstojník se zdržel u německých celníků, pak bezostyšně otevřel závory a chtěl přinutit českou hlídku k odzbrojení. „My jsme byli vychovaní, že dáme život za republiku, a já jsem nechtěl ty zbraně dát…“ vzpomíná pamětník. Pohraničníci odtušili, že proti ohromné přesile nemají šanci a nakonec zbraně složili.

„Pak už si nás nikdo nevšímal,“ usmívá se starý muž a dodává: „Už nebylo proč sloužit, chyběla nám motivace, tak jsme chodili beze zbraní po revíru. Každý nás mohl klackem ubít.“ Bloumání trvalo až do října 1939, kdy byl Karel Gebauer převelen do Brna.

Finanční stráž se pomalu rozpouštěla do jiných státních úřadů, a tak se v Brně pan Gebauer dostal stejně jako mnoho dalších do vyživovací komise, která vydávala potravinové lístky. S postupující válkou ale docházely Němcům síly a nebylo lidí, kteří by pracovali v průmyslu, proto bylo vyhlášeno totální nasazení a z jeho oddělení měl jít jeden zaměstnanec. „No a kdo měl jít do výroby? Ten nejmladší a nejblbější, že? A to jsem byl já.“ Tak se ocitl ve Zbrojovce Brno, kde se dočkal i května 1945 a konce války.

Zaměstnanci do výroby

Po konci války se rychle počala šířit výzva bývalým finančním strážníkům, aby zaujali své původní místo na hranicích. Bylo otázkou prestiže a nutnosti obnoveného státu demonstrovat svou akceschopnost. Výzvy uposlechl i Karel Gebauer a vrátil se skoro po sedmi letech na Hlučínsko.

U finanční stráže zůstal do roku 1948, kdy požádal o přemístění na celní úřad v Těšíně, později v Bohumíně. V rámci akce prezidenta Zápotockého „Státní zaměstnanci do výroby“ byl přesunut do Tatry Kopřivnice. V roce 1957 se stal tajemníkem v Rychalticích, později pracoval jako ekonomický referent a ekonom JZD Sklenov. Do důchodu odešel roku 1972. „Tak to byl celý ten můj život,“ uzavírá s úsměvem své vyprávění Karel Gebauer „Nebyl to život dobrodruha, šlo spíš o docela běžné živobytí.

Německá okupace českých zemí Německá okupace Čech, Moravy a Slezka byla zahájena 15. března 1939. Den předtím se od Čech odtrhlo Slovensko a vyhlásilo samostatný stát v čele s Jozefem Tisem. Ten samý den prezident Emil Hácha odjel do Berlína „vysondovat Hitlerovy úmysly“. Napjaté jednání s německým vůdcem, během nějž Hácha zkolaboval, vyvrcholilo v jednu hodinu po půlnoci. Tehdy Hitler sdělil svůj záměr okupovat zbytek českých zemí a připojit je ke třetí říši. V případě nesouhlasu s okupací vyhrožoval leteckým bombardováním Prahy. Emil Hácha i pražská vláda nakonec souhlasili. Druhý den obsadila německá vojska české země. Armáda, svázaná rozhodnutím politiků, se nemohla postavit na ozbrojený odpor.

O projektu Příběh pamětníka Cílem cyklu Příběh pamětníka je připomenout čtenářům nedávnou minulost formou svědectví a krátkých příběhů pamětníků, které se vážou k důležitým momentům 20. století. Cyklus vzniká ve spolupráci se společností Post Bellum, která dlouhodobě sbírá výpovědi pamětníků a spravuje portál www.pametnaroda.cz. Máte ve svém okolí nějakého pamětníka, který by mohl vyprávět? Chcete nám něco k seriálu Příběhy pamětníkům říct? Svoje reakce posílejte na redakce.prazsky@denik.cz.