„Něco, jako když průvan bouchne dveřmi,“ přirovnal kajakář zvukový vjem.

Za několik okamžiků zaregistroval hasičskou sirénu, a tak se přesvědčil, jestli se nestalo něco nebezpečného. „Podíval jsem se po proudu na Vltavu a zjistil jsem, že zmizel most. Skočil jsem do kajaku a jel se tam podívat. Napadlo mě, jestli bych nebyl nějak platný, protože z divoké vody mám víc zkušeností než hasiči,“ říkal Deníku třicetiletý sportovec, který pracuje v Plzeňské záchranné službě.

Když přijel k místu neštěstí, hasiči si připravovali motorový člun. „Nabídl jsem jim pomoc a nebyli proti. Zkontroloval jsem spadlý most, ale nic jsem neobjevil. Ještě jsem pátral dál po proudu, jestli tam není někdo z možných pohřešovaných,“ líčil zachránce. Ani tam nikoho nenašel, všichni zranění byli už soustředěni na levém břehu.

Jan Kučera je profesionálním kajakářem, ale není závodníkem. K Trojské lávce za normálních okolností nejezdí. „Není tam pro mě nic zajímavého. V Praze trénuju na kanálu pro vodní slalom, ale jinak mě zajímají plavby na přírodních tocích. Sport dělám proto, že mě baví. Dřív jsem se jím i živil. Jízdu na kajaku jsem v Norsku pět let vyučoval,“ dodal.