Nymburská posádka dračí lodě už více než týden závodí v Hongkongu na klubovém mistrovství světa. A ukazuje domácím Asiatům, že patří k absolutní světové špičce. Ve středečním závodu na dva kilometry skončili na druhém místě a stejné umístění si zopakovali v pátek na trati 200 metrů.

Exkluzivně pro Nymburský deník sleduje atmosféru mistrovství i dění okolo jeden z členů posádky Martin Veleta. Tady jsou jeho postřehy.

Dlouhé cestování

Tak jsme zdárně dorazili do Hongkongu.

Z Nymburka jsme odjeli vlakem. Sraz byl na bývalé vojenské správě, kde jsme si dali pivko na cestu. Rozloučili se s námi přátelé a kamarádi s velkou slávou a přáním, ať máme alespoň takové úspěchy, jako před dvěma lety v Maccau.

Let s mezipřestupem v Dubaji trval pět a půl hodiny. 
Z Prahy hodina zpoždění a v Dubaji na hodinu odložen odlet pro technické problémy s letadlem. Let do Hongkongu 7,5 hodiny. V Dubaji doba na přestup 3,5 hodiny. Je to fakt dlouhé a únavné cestování s časovým posunem +8 hodin.

Po dosednutí letadla v Hongkongu jsme si všichni fakt oddechli, že máme let zdárně za sebou. Už nás čekala jen cesta na hotel místní dopravou, kam jsme dorazili večer 
v 8 místního času.

Hotel na dobré úrovni, jen ty pokoje jsou poněkud menší. Ani jsme si nevybalili, jen se vysprchovali po cestě a šli jsme do ulic na večeři, na místní asijské speciality.

Každý jsme si dali něco jiného, podle názvu jsme si moc vybírat nemohli, jen podle obrázku. Ten rozsypaný čaj z nás nikdo nepřečte :-). Dali jsme si každý k večeři pivko a šli spinkat. Dnes nás čeká první trénink. Zdravíme všechny do Nymburka a držte nám pěsti.

Kde dobře vaří

Ráno po vydatné hotelové snídani jsme vyrazili na první trénink, sice ne na závodiště, ale do tréninkového centra na jiném ostrově, do Stanley sea school, kde jsme si pronajali loď na ranní a odpolední trénink.

Sraz byl v 9.45 na hotelové recepci a pote odjezd objednaným busem na místo tréninku. Jen jsme se rozjeli, tak jsme zjistili, ze nám dva členové posádky chybí. Tak jsme museli nechat otočit bus a vrátit se od druhé křižovatky zpět k hotelu a doběhnout pro ty dva zapomětlivce. Netrvalo to dlouho, protože už byli na cestě od recepce. Prostě zaspali. Zaspali i snídani. Není divu po 24 hodinách skoro nespaní 
a cestování v letadle.

Po 45 minutách jízdy Hongkongem, mezi mrakodrapy  
a spletí ulic, nadjezdů, podjezdů, mimoúrovňových křížení a tunelů jsme dorazili na naše tréninkové místo ve Stanley Village.

Loď jsme dostali úplně jinou, než na kterou jsme zvyklí a na které trénujeme v Nymburce. Tato byla poněkud delší. Pro 26 pádlujících. Jo, jiný kraj, jiný mrav… A to jsme ještě nevyjeli na mořskou zátoku plnou vln ze všech stran, za podpory větru, neskutečně velkého tepla. I když je zataženo a prší, pro středoevropana je tu naprosto příšerná  95% vlhkost vzduchu.

Tento dopolední trénink jsme měli společně s místní posádkou, která si chtěla potrénovat s úřadujícími mistry světa.

Na začátek tréninku  jsme se museli prodrat spoustou žáčků na surfech a lodích. Pak to přišlo. Mořské vlny ze všech stran, které nám šli chvilkami i do lodě. Prostě podmínky, na které vůbec nejsme zvyklí.

Dopolední aklimatizační trénink nakonec proběhl docela obstojně. Tempo na techniku a na sjetí, pár startíků, rychlejší úseky na trénink dvoustovky a šli jsme po hodině trénování z vody.

Pak jsme zašli na obídek do místních restaurací. Prostě tam, kde je nejvíc místních lidí, tam zřejmě dobře vaří a určitě tam nemají žádné staré jídlo, abychom se z toho nepos…

To je při jídle zásada číslo 1. Další zásada je taková, dát si na lačno, hned po ránu dobrou českou či moravskou pálenku. Pak nás nic nepřekvapí.

Jsme zpět v hotelu. Po očistě a odpočinku vyrážíme po skupinkách do neskutečného velkoměsta mrakodrapů a nikdy nespících ulic, kde na tak malé ploše žije přes 8 milionů lidí.

Na večeři  kam jinam, než kde jedí místní (tam je to přeci nejlepší). Jdeme se podívat do obchodu,  na tržnice a bazary s tím, co bychom a kde mohli levně nakoupit a usmlouvat to, co se v Čechách jen tak nekoupí :-).

Je 22.30 a jdeme spát. Zítra nás čeká další náročný den.

První stříbro

Dnes byl na programu závod na dva kilometry. Bohužel se nám nepovedlo obhájit titul mistrů světa na této trati.

Předjela nás posádka Číny, za kterou jsme zaostali pouhých 8 vteřin.

Na třetím místě skončila opět posádka z domácí Číny, kterou jsme předjeli o sedm vteřin.

Závod to byl velice těžký. Startuje se po 12 vteřinách intervalově, a my vyjížděli jako obhájci titulu z posledního místa. Takže jsme dojížděli pomalejší posádky před námi. Do první obrátky jsme nějaké vteřinky na posádky před námi stáhli, jenže se nám vůbec nepovedla první obrátka, na které jsme velice ztratili, 
a v podstatě najetý náskok byl pryč. Jak jsme dojížděli lodě před námi a ještě se do toho přidají vlny od námořních lodí, je to pro kormidelníka velice obtížné vyjet správně obrátky. My k naší smůle jsme najeli na vlnu a loď se nechtěla za žádnou cenu začít točit, takže jsme jeli jak surfaři po vlně stále rovně  cca 8 metrů, než měla loď snahu reagovat na kormidlo. Pak už jsme po celou dobu jen stahovali ztrátu, co jsme nabrali na  první obrátce.

Výborně se nám povedla třetí obrátka. Posledních 500 metrů do cíle jsme opět vše dojeli a nakonec protnuli cílovou pásku sice jako poslední loď, ale po odečtení časových rozestupů ze startu jako posádka s druhým nejrychlejším časem.

Takže jdeme oslavit druhé místo a domů vezeme prozatím stříbrnou medaili.

Zítra nás čeká odpočinkový den, kde musíme naladit na páteční dvoustovku. V neděli je na programu trať na 500 metrů.

Tolik zprávy od Martina Velety přímo z čínského Hongkongu.

My už víme, že v pátek na trati 200 metrů získali Nymburáci druhé stříbro. Video ze závodu naleznete na facebookových stránkách nymburského Dragonteamu.