Pokud by se mu letos v říjnu podařilo nahradit ve funkci svou stranickou kolegyni Adrianu Krnáčovou, zaměřil by se prý hlavně na dopravu i výstavbu městských bytů.

Udrží se rozhádaná koalice?
Průběh posledního zastupitelstva zvýšil nedůvěru mezi koaličními partnery. Neschválit program není jako hlasovat proti nějakému bodu. Je to neshoda na tom nejzákladnějším, co by mělo mezi koaličními partnery fungovat. V tomto funkčním období se to nestalo poprvé. Tímto způsobem, stylem a tempem se podle mě nedá pokračovat.

Ohledně vedení Prahy do voleb jsou v zásadě dvě varianty – buď pokračování koalice, nebo jakási „menšinová vláda“ ANO a ČSSD s opoziční podporou jednotlivých bodů. Vidíte to stejně?
My se teď chováme jako standardní, vyspělý, profesionální politický subjekt. Nereagujeme emocionálně ani přepjatě, ale vyvolali jsme podle smlouvy dohodovací řízení, které může skončit jejím vypovězením. Cílem teď není honit politické body, ale normálně do voleb řídit město. Buď to půjde s Trojkoalicí, ačkoliv jsem k tomu poměrně skeptický, i když i na straně Trojkoalice vidím rozdíly v pohledech jednotlivých zastupitelů. Anebo to nepůjde a pak bude odpovědností hnutí ANO jako nejsilnějšího subjektu nabídnout řešení, jak fungovat do voleb. Lidé nebudou zkoumat, kdo zavinil tuto krizi. Vina vždy spadne na největší subjekt, tedy na nás.

A jaké jsou tedy alternativy?
Jednou z nich je komunikace napříč celým zastupitelstvem a hledání podpory i důležitých bodů v současné opozici. Minimálně na straně ODS jsem takovou vůli zaznamenal. Vidím tam jednoznačně rozdíl v chování opozice a koalice na celostátní a komunální úrovni. Tady ve městě ten rozsah a dosah našich rozhodnutí má viditelný dopad na každodenní život, v reálném čase. Sestavování nějaké nové koalice by vypadalo na venek spíš směšně a na pořadu dne to není. Každopádně má být cílem profesionální řízení města. Tak, aby třeba 300 milionů na zvýšení platů učitelů v Praze nespadlo pod stůl, jako se to stalo na minulém zastupitelstvu.

Zmínil jste údajné rozdíly uvnitř Trojkoalice. Co konkrétního máte na mysli?
Například u inkriminovaného projednávání budoucnosti Libeňského mostu navrhli dva nebo tři zastupitelé Trojkoalice úplně jiný čas projednávání. A kolega Čižinský navrhoval jeho vyřazení. Nebyla tam shoda ani uvnitř osmičlenného klubu. A když pak neodhlasovali program, tak třeba paní Plamínková byla překvapená. Říkala, že o tom nebyli předem dohodnuti a že je to škoda, protože ona sama měla v programu zastupitelstva důležité materiály.

Trojkoalice ale trvá na tom, že jste koaliční smlouvu porušili vy – ANO a ČSSD. Tím, že jste podpořili návrh opozice na zařazení tématu Libeňský most na začátek schůze, kdy se předpokládá menší účast veřejnosti…
V koaliční smlouvě ale není nic o pořadí projednávání jednotlivých bodů. To je zkrátka jen procedurální hlasování. Jestli je bod první, pátý nebo sedmý, to je přeci úplně jedno, pokud je zařazený. Libeňský most navíc nebyl koaliční návrh, protože hlasování v Radě nebylo jednomyslné. Nekoaliční návrhy přitom putují do zastupitelstva poměrně běžně. Posílá je tam třeba paní Kolínská ke změnám územního plánu. A opozice si z toho pak občas dělá oprávněně srandu, když se ptá – je to koaliční návrh nebo není. V zásadě ale procházejí Radou tisky, se kterými někdo z té Rady nesouhlasí a to není v rozporu se smlouvou. Ani změna pořadí. Rozhodně je ale jejím porušením neschválení celého programu, na kterém se dohodla Rada. Tudíž se nemohlo projednat vůbec nic. A ještě pro úplný kontext – já osobně jsem pro přeřazení Libeňského mostu na první bod nehlasoval.

Jak vnímáte celkově tuto obtížně fungující koalici?
Jako největší klub máme největší díl zodpovědnosti. Partneři z Trojkoalice nás ale v poslední době čím dál častěji tahají do nepříjemných sporů a v zastupitelstvu pak hlasuje i pro některé podstatné věci opozice – viz slavné zastavení humanizace magistrály. Tím ale trochu padá na hlavu smysl pokračování této koalice.

Jaká je v ní atmosféra?
Momentálně nepochybně napjatější, což ale dávám do souvislosti i s blízkostí voleb. I to, co by šlo jinak projednat normálně lidsky, nabírá u některých lidí extrémnějších poloh. Podívejte se například na vystoupení Jana Čižinského, který během posledního zastupitelstva nadužíval přednostního práva mluvit, protože je zároveň poslancem. Dělal to i v momentě, kdy už byla ukončená diskuse. To už nebyla standardní reakce, tam už podle mě jasně probublávala volební kampaň. Já si ale jinak Honzy Čižinského vážím a pamatuji si ho jako skromného člověka, který není letitý politik, ale přišel z aktivistického prostředí. Stejně jako já z hlediska mého desetiletého souboje o bankovní poplatky. Podle mě on ale trochu ztratil kontext toho, kde se pohybuje. Chtěl bych to zároveň oddělit od chování jiných členů Trojkoalice. Třeba Ondřej Mirovský v té věci vystupuje seriózně.

K čemu se osobně kloníte ohledně budoucnosti Libeňského mostu? Oprava či novostavba?
Ještě den před tím dubnovým zastupitelstvem jsem byl v kontaktu s některými členy Trojkoalice – jmenovitě s paní Kolínskou a panem Mirovským. Tedy s těmi, kteří to neberou tak emocionálně, jako svatý boj a volební boj, ale jde jim o věc a výsledek. Navrhl jsem jim a oni to kvitovali, aby Rada dostala za úkol prověřit možnost a vypracovat projekt provizorního dočasného mostu, zejména z hlediska časové i finanční náročnosti a umístění. Tím vznikne časový prostor, dvou až tří měsíců, pro to definitivně rozhodnout po nějaké odborné debatě, co s Libeňským mostem. Protože provizorní most bude zapotřebí každopádně, ať už by se to opravovalo nebo bouralo. Toto usnesení se mělo přidat k původnímu návrhu a schválit. Žádné hlasování o bourání se tedy nechystalo. Bojuji, seč mi síly stačí proti tomu, aby se to celé zjednodušovalo jako spor mezi Honzou Čižinským jako odpůrcem bourání a všemi ostatními jako jeho zastánci.

Nebyl ale návrh pana Dolínka na demolici Libeňského mostu bez provizorního řešení jeho „sóloakcí“, která svědčí o obtížné komunikaci v koalici?
I mě zarazilo, že to byl tzv. červený tisk neboli vložený do programu na poslední chvíli. Přitom jde o téma, které je třeba pečlivě diskutovat, mít připravené alternativy atd. Ta červená barva označení tisku září, na první pohled vyvolává dojem nějaké zbytečné rychlosti. Proto jsem také přišel s tím návrhem. Jsme ale v poměrně složité situaci. Pokud se nebavíme o zásadních problémech Prahy, tak jsme za to kritizováni. Když se o tom bavit chceme, tak jsme zase kritizováni, že to mělo být projednáno příliš brzy. Pan Čižinský navrhoval téma Libeňský most úplně vyřadit z programu, což podle mě nebylo řešení.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ